Ne, opravdu mě nezajímáš! - 3. díl

24. října 2012 v 14:00 | Ela

Autor: Marry


-----ANGLIE, 1 a 3/4 reoku později-----


"Tak co, jak vypadám?" začnu se smát na Hanse, Když za ním do kostymérny přiletím ve strašném hábytu, co jsem našla na půdě.

"Kdybych nevěděl, že jsi to ty, tak chytnu infarkt!" začne se Hans také smát a já se jdu raději převléct. Ještě by mě v tom někdo viděl.


Za tu dlouhou dobu se toho hodně změnilo. Vypadám konečně tak, jak jsem si vždycky přála. Ze 100 kilo jsem shodila na 60 a i jsem trošku povyrostla. Měřím kolem 170 cm. Sice byly začátky těžké, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. S mámou jsme pořád v kontaktu, ikdyž to už není tak horké, jako na začátku. Už za měsíc mám odletět zpátky a mě se popravdě
vůbec nechce. Zažila jsem si tady tolik legrace, jako nikdy předtím. Mám tady kamarádky a vlastně jsem se tu seznámila i s jedním fajn klukem. Bohužel jsem k němu nic necítila, bylo to jen takové chvilkové pobláznění. Rozešli jsme se už dávno, ale mám ho ráda. Ale já pořád cítila to staré volání srdce jménem Bill Kaulitz. Popravdě se těším, až mě takhle uvidí, ale zároveň se toho všeho bojím. Bojím se toho, až se mu podívám do očí. Jak se na mě bude asi dívat? Nebude to stejné jako předtím. Bude to jiné, protože ted vypadám tak, jak vypadám.

"Sam, pojď jdeme nakoupit do města, jo?" křikne na mě Hans a já mu jen nazpět nahulákám, že ano. My se takhle dorozumíváme. Tu celou dobu bydlím u něj, je mu sice 35, ale je jako muj nejlepší kamarád. Bude se mi od něj těžko odjíždět!


-----ve městě-----

"Tam to tričko je hezký!" ukážu na výlohu a začnu se děsně smát, div mi netečou slzy. Teď jdeme snad z padesátýho obchodu a Hans je obvješený taškama a já také.

"Ne ne ne ne neee...To stačí!" začne se také smát.

"Si dělám prdel..." mrknu na něj a rozřechtám se. Za tu dobu se ode mně naučil znovu sprostých slov a přestal být jako vzornák, který nesmí nic zkazit.

"Něco jsme zapoměli..něco jsme zapoměli..." říká snad celou cestu a já už mám chuť ho vážně uškrtit.

"Mozek jsme zapoměli! Teda já ne..." zatvářím se naporosto vážně a pak vybuchnu smíchy.

"Holka holka, co kdyby sis ty tašky nesla sama, hm?!"

"Ale no tak, zítra ti skočím nakoupit jo?"

"Beru tě za slovo..." usměje se a já se začnu znovu smát. Ani nevím čemu.

-----v obchodě-----

Jak jsem slíbila, tak jsem taky udělala. Hned ráno jsem šla nakoupit.

Zrovna procházím s vozíkem kolem regálů s jogurty a všimnu si, že na druhém konci stojí nějaký týpek. Je mi povědomý, ale přece jen nevím, o koho se jedná. Mám pocit, že jsem ho už viděla. Dělám, jako že si vybírám jogurt, ale přitom ho nenápadně sleduju.

"Tome, co tenhle?" až teď se otočí ta osoba a já si konečně uvědomím, kdo to je. Bill? BILL KAULITZ? Co tady dělá?! Vidím Toma, jak jde k němu. Ale ještě předtím se Tom podívá na mě a usměje se. Raději dělám, jako že nic a co nejrychleji utíkám pryč a nechám nákup nákupem.

Rozvalím dveře a svalím se na zem.

"Sam, co se děje, proč brečíš?"

"Viděla jsem ho!"

"Koho?!"

"kaulitze!Billa Kaulitze!" začnu ještě víc brečet a Hans mě obejme.

"Já jsem se bála toho okamžiku, až ho uvidím...a je to tady!" vzlykám mu tam na rameni a on mě hladí po vlasech.

"Neplač, nezaslouží si, abys kvůli němu plakala..Po tom všem!" má pravdu...a naprostou! Hansovi jsem tankrát o Billovi řekla všechno a nečekala jsem, že sotva, co ho uvidím, se mi vybaví ta láska k němu. Vypadal tak božsky, tak nádherně. I Tom vypadal krásně, šlo poznat, že jsou to holt dvojčata.

Pokračování příště!
Marry
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama