Miracles Happen - 5.

4. dubna 2012 v 20:59 | Ela & Mily |  Miracles Happen (by Ela & Mily)
Vrátila jsem se k Billovi, který stál u dveří a čekal na mě. Usmála jsem se na něj a z kabelky vytáhla klíče, kterými jsem odemkla dveře na zahradu. Za námi jsem znovu zamčela, aby nás náhodou nikdo neobtěžoval.
"Mám se tě bát?" smál se Bill, když to viděl.
"Kdepak, to jen aby mi sem nikdo nepřišel nazvracet." zasmála jsem se a vykročila směrem do zahrady. Byla vážně velká a uprostřed stála fontána se dvěma delfíny. Cestu nám osvětlovali malé lampy, které byly umístěny kolem úzké cesty.


"Páni, to je krása." rozhlížel se Bill kolem. "A co teprve ta fontána."
"To byl můj nápad, když mi byli asi 4, otravovala jsem s tím tátu tak dlouho, než ji nechal udělat." zasmála jsem se.
,,Tady někdo asi bude tatínkova holčička co?" šťouhnul do mě slabě Bill a zasmál se.
,,To taky a hlavně jsem jedináček." nafrnila jsem se. Nikdy jsem se nestyděla za to že jsem tatínkova holčička. Měla jsem to ráda, protože jen díky tomu jsem si mohla dělat defakto vše, co jsem chtěla.
,,Taky bych chtěl bejt..." promluvil po chvíli Bill a aniž by větu dokončil skočila jsem mu do řeči.
,,Co tatínkova holčička?" zasmála jsem se a posadila jsem se na kraj fontány.
,,Ne to néé." uchechtl se a posadil se těsně vedle mě ,,Chtěl bych být oblíbený jako ty." usmál se na mě a zadíval se na nebe, kde krásně zářily hvězdy.
,,Prosimtě.. Vždyť moje oblíbenost se s tou tvojí nemůže ani srovnávat." zahrála jsem si na zkromnou.
,,Jenomže já jsem populární kvůli slávě, kdežto ty jsi populární díky svým činům."
"O čem to mluvíš." zasmála jsem se. "Tebe mluje spousta holek pro to, jaký jsi, pro tvou hudbu a tak. Holky z celýho světa. A mě mají rádi jen lidi od nás ze školy, protože nikdo nemá na moje mejdany." usmála jsem se na něj. "Myslím, že ty mi nemáš co závidět, to spíš já tobě."
Bill se na mě podíval a pousmál se. "Možná na tom něco bude."
"Tak vidíš. Však ty si můžeš pořídit sám fontán kolik chceš."
Otočil se, aby si mohl prohlédnout fontánu zblízka. "Ale mě se líbí zrovna tahle."
Nejspíš to nebudu jen já, kdo je tu trošku rozmazlený, nebo spíš zvyklý mít to, co chce. "Můžeš ji sem chodit obdivovat." nabídla jsem mu se smíchem.
,,Jo to budu, ale nebudu tu obdivovat jen fontánu." mrkl na mě. Nevěděla jsem co přesně mu na to říct a tak jsem na něj radši cákla trochu vody.
,,Pro osvěžení." zasmála jsem se a když jsem viděla, jak se jeho ruka blíží k hladině vody, vyskočila jsem na nohy a odsunula se kus od fontány.
,,Copak? Snad se nebojíš pár kapek vody." zasmál se a svou ruku vrátil vedle své nohy, tam kde byla i předtím.
,,Samozřejmě že ne, ale tyhle šaty." ukázala jsem na sebe ,,Se nesmí namočit, jinak by se už netřpytily tak, jak se třpytí." ujasnila jsem mu situaci.
"Takže šaty na jedno použití?" zasmál se. "To je škoda, protože ti vážně moc sluší."
"Dá se to tak říct. Ale nevadí, takový šaty můžou zaujmout jen jednou. Kdybych si je vzala znovu, už by to nebylo ono." vrátila jsem se k němu a znovu se posadila na fontánu.
"Já si myslím, že je jedno, co si na sebe vezmeš. Ve všem budeš zářit jako ta nejjasnější hvězda."
Přemýšlela jsem, jestli se učí tyhle lichotky od svého bratra, nebo kde se to v něm vůbec bere. "Takhle tě vůbec neznám." přiznala jsem.
Bill pokrčil ramenama. "Změnil jsem se. Dospěl jsem, snad. Už nejsem tak nesmělej a tichej jako dřív."
"Tys nikdy moc tichej nebyl." zasmála jsem se.
"To je pravda, ale myslím to tak, že už mi nedělá takovej problém bavit se s holkou, která se mi líbí a říct jí něco hezkýho." položil si ruku na mou. Sledovala jsem naše ruce a nevěděla, co na to říct. Snad poprvé v životě jsem ztratila řeč.
,,Nechtěl jsem tě přivést do rozpaků." sundal svou ruku z té mé a poté mě s ní pohladil po tváři.
,,Já... no... víš... To je jedno." vzdala jsem všechny šance na to, abych ze sebe dostala nějakou kloudnou a srozumitelnou větu. ,,Nepůjdeme dovnitř?" zvedla jsem se z fontány a společně s Billem jsme šli znovu dovnitř.
Než jsem stihla za náma zamknout dveře, přihrnula se k Billovi nějaká vysoká blondýna o který nemám ani potucha, že bych jí znala a ještě k tomu zvala na svou párty.
,,Bille." zajásala a okamžitě se mu vrhla okolo krku.
Bill vypadal dost překvapeně, ale po chvíli jí objal. "Melanie, tebe jsem vážně dlouho neviděl..."
"Já tebe taky ne, jak se máš, co koncerty a cestování, musíš mi všechno vyprávět!" usmívala se na něj.
Dala jsem si ruce vbok a čekala, že jí Bill řekne, že zrovna nemá čas, protože se musí věnovat mě, ale místo toho přikývl. "Jasně, to si piš. Pojď, někam si sedneme." Potom se na chvíli otočil ke mě. "Tak zatím, ještě se uvidíme. Mávnul na mě a odešel s tou holkou.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že se to vážně stalo!
Po zbytek večera jsem čekala, jestli za mnou ještě Bill přijde jak slíbil, ale už nepřišel. Celou dobu jsem je pozorovala z druhé strany místnosti, jak si tam spolu radostně vykládaj.
Dala bych ruku do ohně, že mezi těma dvouma něco bylo. Oboum pohrával na rtech vroucný úsměv a když se Billova ruka dotkla Melániny, myslela jsem, že tu couru vynesu ven v zubech.
Ona mi dokonale kazí můj plán! Jak se opovažuje?!
Nic jsem ale na sobě nedávala znát a když odcházeli domů, rozloučila jsem se s nimi, jako by se ani nic nedělo. Potom jsem nevrle vyprovodila zbytek hostů, rychle se vykoupala a zalezla do postele. Nepřestávalo mi to vrtat hlavou. Proč by se vykašlal na mě kvůli takové nicce? Usnula jsem až pozdě, venku už se začalo rozednívat, takže není divu, že jsem spala až skoro do dalšího večera.
Když jsem sešla dolů, dům už zase vypadal jako obvykle, a taky jsem slyšela tátu, že je ve své pracovně a s někým telefonuje. Jen jsem na něj zakřičela pozdrav a šla se podívat po něčem k jídlu. Na nic jsem neměla náladu.
,,Zlatíčko." ozval se za mými zády tátův hlas a mě nezbylo nic jiného, než se otočit od mého skvěle vypadajícího dietního sendviče a pozdravit ho.
,,Ahoj tati." zahraně jsem se usmála a nepatrně jsem k němu přitulila svůj obličej tehdy, kdy mi dával otcovský polibek do vlasů.
,,Tak co, jaká byla párty?" se zajmem se mě optal, nalil si do svého hrnku kafe a posadil se vedle mě k dlouhému stolu.
,,Jako vždy legendární." unavaně jsem zívla, ale pak jsem se na něj hned usmála.
,,To jsem rád."
Jakmile jsem dojedla, vrátila jsem se do svého pokoje. Moje nálada se pořád pohybovala na bodu mrazu. Podívala jsem se na mobil, jestli mě náhodou někdo nesháněl, a taky jsem tam měla několik zpráv od lidí, kteří byli na mém mejdanu. Samé děkovné zprávy, ale třeba Bill si ani nevzpomněl. A Meredith nejspíš ještě vyspává opici.
Ještě jsem pro jistotu zkontrolovala svůj facebook, ale tam to vypadalo podobně. Zprávy od samých nezajímavých lidí. Proto jsem vypla počítač a radši znovu zalezla do postele.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš povídku Miracles Happen?

Ano

Komentáře

1 N. Dips N. Dips | Web | 4. dubna 2012 v 22:50 | Reagovat

Občas mám chuť ji sama nakopat! :D:D Šmarja, někdo by ji měl vysvětlit jak se chová! .. co, Bille?? Hm..? :D

2 Christie [kikusqa-tokio] Christie [kikusqa-tokio] | Web | 5. dubna 2012 v 13:23 | Reagovat

[1]: souhlasím :D ale tak snad se to její chování brzy změní :D :D a Bill jí k tomu pomůže :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama