Happily Forgotten Memories - Epilog

9. dubna 2012 v 15:15 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

Byl to už nějáký čas, co jsme s Tomem prožívali ty nejhezčí dny našeho života. Bylo to pořád stejně dokonalé, jako ten den, kdy jsme se znovu dali dohromady, tentokrát bez lží a zatajování. Sem tam se to sice neobešlo bez nějaké té menší hádky, ale nemohla jsem se na něj zlobit déle než pár minut. A stejně on tak na mě. Připadala jsem si jako v pohádce.
A ještě dokonalejší to bylo teď, když jsme právě parkovali před krásnou vilou, ve kterém se měla konat svatba. Stáli tu zatím jen dvě auta, a to z toho důvodu, že jsme tu museli být o dost dřív, než ostatní.

"Já vážně nemůžu uvěřit, že se můj malý bráška žení." pronesl Tom, když zatáhl ruční brzdu svého auta a nepřestával se usmívat.
"Lásko, aspoň dnes si z něj neutahuj, jo? Potřebuje tvou podporu, tak se jednou předveď, že jsi jeho velký bratr." pohladila jsem ho po ruce.
Tom se na mě podíval, jakoby věděl všechno. "To mu přece předvádím v jednom kuse."
"Ale dnes bez pošťuchování, jo?" dala jsem mu pusu a vystoupila z auta. Nějáký pán nás zavedl dovnitř, kde jsme se rozdělili, Tom zamířil za Billem a já za Sarah.
Jemně jsem zaklepala na dřevěné dveře, za kterými se schovávala jedna z hlavních osob dnešního dne.
,,Kdo je?" ozval se jako vždy milý hlásek Sarah, ikdyž pro tentokrát v něm byla slyšet značná dávka nervozity.
,,Klid Sar, to jsem já Erika." odpověděla jsem jí nazpět a otevřela dveře.
,,Rychle." přiběhla ke mě nervózně Sarah, popadla mě za ruku, vtáhla v rychlosti do pokoje a po zabouchnutí dveří se o ně opřela celým svým tělem.
,,Jsi v pořádku?" starostlivě jsem k ní došla a odendala jí ruce, kterými si přikryla obličej.
,,Nejraději bych si dala panáka." povzdychla si a sjela podel dveří ke studené zemi na kterou se posadila.
"To bude v pohodě." posadila jsem se vedle ní. "Vypadáš naprosto úžasně, ty šaty bys neměla válet o zemi." upozornila jsem jí. "Je to tvůj šťastný den, tak hurá do toho rovnýma nohama"" snažila jsem se ji povzbudit.
"Jo, ale jsem tak hrozně nervózní!" rychle se postavila a v zrcadle se prohlížela, jestli se neušpinila.
"Já tě chápu. Ale za chvíli budeš s Billem a bude to v pohodě. Věř mi." objala jsem ji. "Tak hrozně moc ti to přeju.."
"Děkuju." usmála se na mě. Ovšem za pět minut to začlo na novo a já jí uklidňovala až do doby, než byl čas. Musela jsem odejít dřív než ona, ale nahradil mě její táta, takže jsem si byla jistá, že ze strachu třeba neuteče oknem.
Vešla jsem do velkého sálu, který už byl plný známými a rodinou Sarah i Billa. Na to, že to neměla být moc velká svatba, tu bylo aspoň 500 lidí. Bill nevypadal moc klidně, ale Tom stál vedle něj a pořád do něj něco hučel, nejspíš ho uklidňoval, protože Bill nepatrně přikyvoval. Na oba jsem se usmála a postavila se na opačnou stranu, než stáli oni. Teď už se čekalo jen na nevěstu s jejím otcem.
Ještě několikrát, jsem se stihla na Billa usmát povzbuzujícím úsměvem, a když se ozvaly první melodie klavíru, všichni se otočili směrem ke dveřím a čekali, na příchod Sarah a jejího otce.
Když se tak stalo, všichni oněměli úžasem. Byla překrásná!
Ikdyž jsem ty šaty viděla ixkrát a dokonce jsem jí je pomáhala vybírat, nemohla jsem se nabažit jejich krásou. Dokonale obepínaly její štíhlou postavu a drobně vyšívané květiny na suknici, snad tou nejjemnější nití dodávaly ten správný šmrnc. Je pravda že v jednoduchosti je krása.
,,Je překrásná." zaslechla jsem, jak Bill zašeptal Tomovi a když jsem na ně obrátila svůj pohled, přišlo mi až komické, jak Bill Sarah sledoval s otevřenou pusou.
Myslím, že když otec předal Sarah Billovi, opadla z ní všechna nervozita. Usmívala se na Billa stejně jako on na ni. Všechno bylo tak jak mělo být, obřad mohl konečně začít.
Naštěstí se neobjevil nikdo, kdo by chtěl svatbu přerušit, takže vše proběhlo v naprostém klidu. Nebyl tu nikdo z novinářů ani otravných fanynek, pouze fotograf, který byl pozvaný, a choval se naprosto profesionálně. Když si Bill se Sarah řekli své 'ano', všichni jim poblahopřáli a proběhlo několik svatebních zvyků, všichni se odebrali na velkou hostinu. Bylo tu tolik číšníků a jídla, že jsem to snad nikdy neviděla. Společně s Tomem, jeho a Billovou rodinou, a taky rodinou Sarah jsme seděli u hlavního stolu. Konečně jsem zase měla Toma u sebe.
,,Tak jak se ti líbila svatba?" pošeptal mi přez všechen ten hluk kolem Tom do ucha.
,,Byla překrásná." pošetala jsem mu nazpět a jemně ho políbila na ucho. ,,Jsou jako dvě hrdličky." obmotala jsem své ruce okolo jeho krku a s radostí pozorovala Billa se Sarah, jak se navzájem krmí svatebním dortem.
,,A my snad nejsme?" podzvedl Tom obočí a své ruce položil na mé boky.
,,To víš, že jsme." políbila jsem ho a s úsměvem pohladila po tváři.
Po zbytek dne se všichni skvěle bavili. Nejdřív měli naši novomanželé svůj první tanec, a potom to šlo už všechno samo. Snad každý muž si chtěl zatancovat s nevěstou, takže si Sarah moc dlouho neposeděla. Nejvtipnější bylo, když ji vyzval k tanci Tomův a Billův strýc, kterému bylo snad sto let, ale zato tancoval jako mladík. Mě si naštěstí u sebe držel skoro celou dobu Tom. Samozřejmě jsem nemohla odmítnout tanec s jeho tátou, který byl ke mě hrozně milý, stejně jako jeho máma, kter mi řekla, jak je ráda, že Toma konečně někdo usadil.
Den se pomalu blížil ke konci, což znamenalo, že na řadu přijde to, na co čeká skoro každá svobodná žena v téhle místnosti. Házení kyticí.
,,Tak šup." vyzvala nás všechny Sarah a postavila se na vyvýšené pódium, na kterým byla umístěna kapela, která tu hrála.
Jako při výprodeji bot se před podiem najednou ocitly zástupy žen a já samozřejmě nesměla chybět, ikdyž pochybuju, že bych zrovna já kytici chytla, vlastně ani nevím jestli bych chtěla a proto jsem se zařadila až do posledních řad, co nejdále od podia.
"Tak se připravte." otočila se k nám Sarah zády. "Tři, dva jedna, teeeď!" zakřičela a hodila kytici do davu. Ani jsem se nesnažila po ní natahovat, protože to dělaly všechny a já neměla žádnou chuť jít s davem. Mohla bych taky skončit na zemi. Proto jsem zůstala koukat s otevřenou pusou, když mi ta kytka přistála rovnou v mých rukách, aniž bych se po ní sápala. Ostatní ženy to očividně dost zklamalo, že se ani další rok nedostanou k oltáři, ale všichni mi zatleskali. Vyděšeně jsem se otočila směrem k Tomovi a sledovala jeho reakci. Čekala jsem cokoliv, třeba i to, že vezme nohy na ramena a vyskočí nejbližším oknem. To se ale nestalo, usmíval se na mě a tleskal jako všichni ostatní.
"Blahopřeju, Eriko a Tome, sjte na řadě." zasmála se do mikrofonu Sarah. "A teď prosím kapelu, aby se nám vrátila zpátky, a my jdeme pokračovat v tanci!"
Zůstala jsem stát na místě jako přikovaná a čekala, než ke mě dojde Tom, který se hned po tom, co kapela začla znovu hrát, zvedl ze židle a šel směrem ke mě.
,,Ani jsi se mi nepochlubila, že umíš tak dobře chytat." usmál se na mě a za pas si mě přitáhnul ke svému tělu.
,,Ani jsem se nijak nesnažila." pokrčila jsem rameny, houpala se do rytmu hudby a se zaujetím si prohlížela kytici krásně bílých růží.
,,Tak jestli to je tak jak říkáš, mám k tomu jedinou odpověď." zašeptal mi do ucha Tom a ještě více si mě k sobě přitáhl. ,,Je to danné osudem." zadíval se mi do očí a spojil naše rty v jeden přenádherný polibek.
KONEC :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama