Happily Forgotten Memories - 35.

5. dubna 2012 v 16:21 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

Za dalších pár minut se semnou Bill rozloučil a já mohla jít konečně spát. Na celý koncert bych málem zapomněla i přesto, že jsem už v práci netrávila tolik času, nebýt Sarah, která mi zavolala den před koncertem.
"Tak jak to bude zítra, mám se k tobě stavit?" ptala s nadšeně.
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, o co jde, ale dělala jsem, že jsem na to nezapomněla. "Jasně, stav se. V pět u mě?"
"Jo to by bylo super. Tak zítra, už se těším!" nadšeně se se mnou rozloučila a položila to. Škoda, že se to samé nedá říct o mě...


Druhý den byla sobota, takže jsem výjmečně byla doma a měla tak celý den na to se psychicky připravot na to, že po víc než měsíci uvidím Toma. Byla jsem rozhodnutá, že ho budu ignorovat, ale věděla jsem, že to nebude tak jednoduchý.
Napadlo mě, že těsně před odjezdem bych do sebe mohla kopnout panáka, ten by mě třeba zbavil nervozity a pořádně mě psychicky obrnil. No, na to by nestačila ani celá flaška, natož jeden panák.
Když se hodinové ručičky překulily na třetí hodinu odpolední, začala jsem se připravovat. Jako první jsem si dala dlouhou a uvolňující horkou vanu, ve které jsem byla do té doby než se mi na konečkách prstů neudělaly varhánky. Poté jsem vylezla a své mokré tělo zabalila do froté županu, který visel kousek od vany. Pamatuji se jak se do něj jednou navlíknu Tom, nic vtipnějšího jsem snad nikdy nev.... "Eriko! Vzpamatuj se! Jak ho chceš na tom koncertě ignorovat, když už teď jsi z něj celá potento!" okřikla jsem sama sebe ve své hlavě a pro jistotu s ní ještě zatřepala, jako to vždycky dělaj ve filmech, snad to pomůže moje vzpomínky pořádně promíchat.
Pro jistotu jsem si radši začala fénovat vlasy, aby zvuk fénu přehlušil moje myšlenky. Nalíčila jsem se jen lehce a pak si stoupla před svou skříň. Neměla jsem páru, co si vzít na sebe. Asi po půl hodině jsem si oblékla obyčejné tričko, mikonu a rifle, proč bych to měla řešit, přece se nechci nikomu líbit. Potom jsem si vzala čokoládu na uklidnění a sedla si k televizi, kde jsem seděla, dokud nepřišla Sarah.
"Tak oblíkat, za chvíli vyrážíme!" popoháněla mě hned.
"Ale já jdu v tomhle, tak můžeme klidně jít." bránila jsem se.
Sarah se na mě zamračila. "To nemůžeš myslet vážně. Takhle se přece na koncerty nechodí. Pojď, něco ti vyberu. Musíš ukázat, že už ti na něm nezáleží, ať mu třeba oči vypadnou, tak oh nejlíp potrestáš." culila se na mě. Musela jsem jí dát za pravdu, a tak jsem se nechala navlíknout do sukně a trička s výstřihem, které jsem běžně nenosila. Na to jsem si stejně oblíkla mikinu. Zabralo nám to dost času, a tak jsme pak hned vyrazili na cestu. Byla jsem nervózní, jako ještě snad nikdy.
Celou cestu v autě jsem neklidně podupávala pravou novou a nebo brnkala prsty o opěrku u dveří. Ještě že řídila Sarah, já už bych to určitě narvala někam do příkopa. Srdce mi bušilo jako bych snad před chvílí doběhla závod na život a na smrt, ikdyž pro jistou smrt si jedu teď.
"Do jaký řady máme vůbec ty lísky?" zeptala jsem se Sar a na chvíli sklidnila své tělo. "První, ty nejlepší místa." zaculila se.
Bylo na ní vidět jak už se nemůže dočkat, až svého miláčka uvidí na podiu a bude moc na něj být právoplatně pyšná až do nebe. To já můžu být pyšná leda tak na sebe a to pouze v tom případě že dnešní večer přežiju bez nějaké újmy. Svou psychiku už radši ani nepočítám.
Nepočítala jsem ani s tím, kolik lidí bude před halou. Bylo tam tisíce uječených fanynek. Sarah naštěstí měla lepší informace než já, takže jsme se dovnitř dostali zadním vchodem a ochranka nám nepozorovaně pomohla až na naše místa. Hala se pomalu ale jistě začínala plnit a já s blížícím se momentem mé popravy byla ještě víc nervóznější. A to jsem si myslela, že už to víc nejde.
"Už mají spoždění." prohodila Sarah jakoby nic. Jí trápilo jen to, že se těšila.
"Třeba ani nezačnou." skoro jsem si to přála. Ale během několika minut zhasla v hale všechna světla, fanynky začali křičet a koncert začal. Bylo vážně hodně těžké nesoustředit se na Toma, protože jsem na něj měla přímo králivský výhled. Sar celou dobu vedle mě poskakovala a byla skoro k nerozeznání od ostatních fanynek. S rozdílem, že jí Bill miloval. Oddechla jsem si, když se kluci na chvíli ztratili z pódia, nejspíš nějáká pauza.
Všechna světla se o něco ztlumila, takže tu teď bylo příjemné šero. Všechny fanynky se mezi sebou bavili jako nejlepší kamarádky a dokonce i Sarah, když jsem se na ní otočila, byla ve žhavém rozhovoru s nějakou měnší černovláskou.
"Jen jí Sarah řekni kdo tě k zbláznění miluje a je s tebou každou volnou minutu a zabije tě namístě aspoň na 10 způsobů." pomyslela jsem si a své úžasné myšlence se lehce pousmála.
Najednou světla opět znovu přidala na záři, tak že mě jedním z reflektorů div neoslepili. Zakryla jsem si proto výhled rukou, abych ještě někdy něco v životě viděla, krom zářivého světla všude předemnou. Jakmile jsem však ruku sundala a nechala ji volně podel těla, měla jsem málem infarkt.
"Ahoj všichni." zamával Tom, stojící jako jediný na podiu, čím na sebe dokonale upozornil. Okamžitý výbuch hlasivek všech potvrdil, že si ho všechny všimli. "Tak jak se vám líbí koncert?" zářivě se usmál a svůj pohled namířil přímo na mě. "K sakru jak se mohl trefit přímo na mě?!" pomyslela jsem si a radši od něj odvrátila zrak.
"My si to tu s vámi užíváma na 483%, je to vyčerpávající. Proto doufám, že vám nebude vadit, že se vám chvíli budu věnovat jen já." obdařil publikum širokým úsměvem, za což si vysloužil další jásot snad všech fanynek. Zneklidňovalo mě, že potom se podíval zase přímo na mě. "Ale protože stejně jako můj malý bráška raději mluvím skrz hudbu, to co vám chci říct se dozvíte právě přes píseň. Možná to bude trochu sobecké, ale ta píseň je věnována jen jedné dívce." zdálo se mi to, nebo snad všechny holky oněmněly a jen čekají na každé Tomovo slovo? Já nedokázala nic jinýho než na něj vyděšeně zírat a čekat, co se bude dát dál.
Tom si zatím vzal svou akustickou kytaru a posadil se před mikrofon. "Nejspíš to pro vás bude šok, ale v mém životě se objevila jedna dívka, která si získala celé mé srdce. Nikdy bych neřekl, že se zamiluju, ale stalo se to. A nestydím se to přiznat, právě naopak, chci to vykřičet do celýho světa!" skoro pořád sledoval jen mě. Už to začínalo být podezřelé.
Pár až moc chytrých fanynek, které dokázaly vypozorovat, kam Tomův pohled směřuje, se začali přihlouple a někdy až zlostně dívat stejně jako Tom mým směrem.
"Volejte záchranku, za malý moment tu zkolabuju." zakřičela jsem v duchu a aby to nebylo tak nápadné, začala jsem se stejně jako všechny ostatní holky koukat okolo sebe. Jenomže... no sakra nezabralo to! Hold jsem už byla provařená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama