Something like a dream 7.

6. března 2012 v 13:52 | Mily |  Something like a dream (by Mily)
Hned před klubem mě někdo chytil za rameno. V očích už mě zase pálili slzy a navíc mě nepříjemně bolela ruka od toho, jak jsem vrazila Simonovi, takže jsem s tím dotyčným chtěla udělat krátký proces. Jenže jsem si to rozmyslela, když jsem se otočila a přede mnou stál Bill.
"Jsi v pořádku?" byla jeho první slova. Právě jsem někomu ubalila facku a on se ptá mě, jestli jsem v pohodě?
"Mě nikdo nic neudělal.. to já mu vrazila facku." řekla jsem zmateně a snažila se zatlačit slzy zpátky tam, kam patřily. Nebudu brečet jak malej fakan.

"To jsem viděl." přikývl. "Ale jak jsem slyšel.. zasloužil si to. Ublížil ti. Proto se ptám, i když kdo by byl po něčem takovým v pořádku že... to je jedno, pojď sem. Tohle sis nezasloužila." přitáhl si mě k sobě a pevně mě objal.
Nejspíš to bylo to, co jsem právě teď potřebovala, mít někoho, kdo mě utěší, i když je to dětinský. Právě jsem ztratila dva nejdůležitější lidi mýho života a uklidňuje mě kluk, kterýho znám sotva pár dní. Bylo to zvláštní, ale i když jsem teď věděla, že se nedá věřit ani těm, kteří v mém životě zaujímali největší místo, jsem věděla, že se teď na Billa můžu spolehnout. Už jen proto, že se ke mě choval jinak, než zbytek mých kamarádů.
"Pojď, odvezu tě domů." pohladil mě po vlasech a podíval se na mě. Jen jsem přikývla a společně s ním šla k jeho autu, do kterého jsme mlčky nasedli. Řekla jsem Billovi svou adresu, potom dál pokračovalo ticho, které ale nebylo nepříjemné, ani nic podobného. Byla jsem za to ráda. Nechtělo se mi teď moc nic rozebírat. Nejdřív se musím dát dohromady a rozhodnout se, co budu dělat dál.
Bill mě vysadil před domem, ve kterém jsem měla svůj byt. Bill odjel hned po tom, co jsem ho přesvěčila, že budu v pohodě a rozlučila se s ním. Vážně jsem teď potřebovala být sama. Taky jsem se rozhodla vzít si na pár dní volno v práci, a tak jsem si to hned druhý den šla zařídit. Celý týden, který jsem měla dovolenou, jsem skoro nevylezla z bytu, pořádně jsem se ze všeho vybrečela, politovala se, s nikým nemluvila a kupodivu za pár dní mi bylo o něco líp. Nebo aspoň dostatečně dobře na to, abych si začala plánovat, co budu dělat dál. Nebylo moc věcí, které bych chtěla podnikat, ale něco se přece jen našlo. Těch pár mých snů, které mi dodávaly sílu jít dál. Proto jsem hned po dovolené nastoupila zpátky do práce s novým elánem. Čekala jsem, že se tu třeba objeví Bill, ale když už jsme zavírali a on se neukázal, rozhodla jsem se mu zavolat hned jak se převlíknu.
"Ahoj Bille!" vyhrkla jsem na něj, jen co vzal telefon. "Víš, že už je po zavíračce a ty ses tu ani neukázal?"
Nejspíš byl ze mě zmatený, protože bylo chvíli ticho, než odpověděl. "Alex, ahoj. Ty už jsi zase v práci? A jak se máš, dlouho jsme spolu nemluvili."
"Potřebovala jsem si znovu urovnat svůj život. Dneska jsem se vrátila do práce a už je mi vážně fajn. Omlouvám se, že jsem ti nezavolala ani nic." ¨
"Ne to je v pořádku. Jsem rád, že je ti už dobře." slyšela jsem, jak se usmál.
"Co děláš zítra kolem šesté večer? Ráda bych tě viděla. Musím s tebou něco probrat." řekla jsem tajemně.
"A co?" zajímal se hned. "Na tebe mám čas vždycky. Počkám na tebe po práci jo?"
"Jasně. A uvidíš, po telefonu to nechci probírat. Tak se zatím měj, uvidíme se zítra!" s těmito slovy jsem telefon zavěsila. Jen ať si počká.
Druhý den Bill opravdu čekal před vchodem pro zaměstnance, když jsem odcházela z práce. "Ahoj." usmíval se na mě.
"Ahoj. Ráda tě zase vidím. Zajdeme někam na jídlo?" navrhla jsem. Měla jsem hlad jako vlk.
"Jasně, to zní dobře. Tam, kde jsme byli minule?" zeptal se.
"Třeba, jestli chceš." přikývla jsem. Hlavně, že tam budou mít jídlo.
"Ale dnes jedeme autem." ukázal na svou audinu zaparkovanou kousek od něj.
I za to jsem dnes byla ráda, práce mě dneska nějak zmohla. Možná to bylo tím, že jsme tahali balíky nového zboží ze skladu, protože se rozbil pojízdný vozík, ale tohle prostě nemohlo počkat, jak nám kladl na srdce šéf. Měla jsem chuť ho něčím hodně tvrdým praštit do obličeje, když na nás 'dohlížel' abysme to dělali správně.
Nasedli jsme s Billem do auta, kterým jsme dojeli až před pizzérii, ve které jsme seděli minule. Zahnala jsem myšlenky na to, že to bylo ten večer, kdy jsem přistihla Simona s Beccou a jakoby nic se posadila k jednomu z volných stolů. Teď už mě to tolik nebolelo. Měla jsem důležitější věci, než se zaobírat tím, jací jsou někteří lidi svině.
Objednali jsme si napůl pizzu a k tomu colu. "Tak cos mi chtěla říct?" zeptal se Bill netrpělivě.
"Ty jsi nedočkavej.." zasmála jsem se. "Víš, jde o to, že jsem za ty poslední dny dost přemýšlela. A musím jít dál."
Bill přikývl. "Jasně, to je správný rozhodnutí."
"Víš, už dlouho šetřím na to, že začnu hledat svoje rodiče, nebo někoho z rodiny. Vyrostla jsem v dětském domově a jediné, co jsem vždycky chtěla, bylo poznat svou rodinu. Vědět, proč si mě nenechali a dali mě do děcáku. Neodsuzuju, protože vůbec nic nevím, mohli to udělat z jakýhokoliv důvodu.. chci to vědět, ať to je jakkoliv. Chci je poznat."
Bill na mě udiveně zíral. Nikdy jsem o tom s nikým moc nemluvila, bylo to něco jako moje tajemství. Jenže teď jsem si o tom potřebovala s někým promluvit, znát na to něčí názor. Já vlastně ani nevěděla, jak mám začít. "Alex, páni, to jsem nevěděl, že se do toho chceš pustit. Přál bych ti, aby ti to dopadlo jak nejlíp může." povzbudivě se na mě usmál.
"Děkuju. Ale popravdě, vůbec netuším, jak se do toho mám pustit, co mám dělat... mám na to našetřenou už docela velkou částku, a jestli budu muset odjet, teď by na to asi byla ta správná chvíle."
"Já ti s tím pomůžu." nabídl mi hned. "Nebude problém zjistit kde začít a jak postupovat."
"To myslíš vážně?" vykulila jsem na něj oči. "Ale já ti to neříkám, abys mi pomáhal, jen na to chci znát tvůj názor a tak.."
"Jasně, ale já ti chci pomoct. Věř mi, dej mi pár dní a rozjedeme to." usmál se. Zrovna nám donesli objednanou pizzu, kterou se hned začal cpát. Jen jsem na něj nevěřícně zírala a snažila se pochopit, co se vlastně stalo. Vzala jsem si kousek pizzy a kousla do něj. No, možná na všechno nebudu úplně tak sama...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Something like a dream?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama