Something like a dream 5.

2. března 2012 v 13:51 | Mily |  Something like a dream (by Mily)
Musela jsem uznat, že Billovi to vážně sluší, když nemá na hlavě kšiltovku a na očích brýle přes celý obličej. Už jsem ho tak viděla v klubu, ale to jsem neměla čas si ho v klidu prohlédnout. "Bez těch brýlí a kšiltovky ti to sekne mnohem víc." vysekla jsem mu poklonu hned na uvítanou. Venku bylo pořád teplo, takže měl na sobě jen rifle a tričko s krátkým rukávem.
"Tobě bez toho oblečení prodavačky taky." oplatil mi. "Teda myslím v normálním oblečení, ne něco jinýho." zakoktal se, když si uvědomil, že to mohl být klidně dvojsmysl.
"Já to chápu, Bille." smála jsem se. Bylo roztomilý, když hned nato zčervenal. "Pojď radši, už mám hlad." odvedla jsem řeč jinam. Nechtěla jsem ho v tom nechat vykoupat, na to na mě byl moc hodnej.

V pizzérii jsme si objednali každý jednu pizzu a než nám ji donesli, skvěle jsme se bavili. Bill mi vyprávěl, že pochází z Německa a s bratrem se sem přistěhovali asi před rokem. Nic moc dalšího jsem se o něm nedozvěděla, kromě toho, že máme podobný vkus na hudbu a oba milujeme zvířata, protože se pak pořád ptal jen na věci, které se týkali mě. Musela jsem mu říct nad všechno, i když jsem neměla moc o čem povídat, kromě toho, že jsem vyrostla v děcáku, od 18 se o sebe musím starat sama, mám nudnou práci a pár kámošů. A Simona, samozřejmě.
"Jak dlouho jsi vlastně s tím Simonem?" pokračoval Bill dál se svým výslechem.
"Asi půl roku. A ty jsi sám? Tomu nevěřím." zakroutila jsem hlavou a nacpala si do pusy kus pizzy.
"No jo, jsem sám. Ještě jsem nepotkal tu pravou." pokrčil ramenem.
"Tak to tě seznámím s nějákýma kámoškama." zaculila jsem se. Bill se mému nápadu jen usmál a raději se věnoval jídlu. Napodobila jsem ho, chvíli bylo u našeho stolu ticho a jen jsme se cpali. Přerušila ho až příchozí smska na můj mobil. Psala mi Hannah od nás z party, že zítra můžu zase vystupovat v klubu. Usmála jsem se nad tím a jen jí krátce napsala, že to beru. Jen mi vrtalo hlavou, proč mi píše ona a ne Becca nebo Simon.
"Nějáký dobrý zprávy?" zeptal se Bill po chvíli, kdy jsem koukala do mobilu.
"Vlastně docela jo. Přivydělávám si tak trochu jako zpěvačka v tom klubu, kde jste byli v pátek. A zítra budu zase zpívat." radostně jsem se usmála.
"Ty zpíváš? Můžu se přijít podívat?" ožil hned.
"No, když mi slíbíš, že zůstaneš někde bokem, aby tě někdo nezmlátil, tak klidně." řekla jsem to jako vtip, ale myslela jsem to vážně. Nerada bych, aby mu někdo ublížil.
"Neboj, vezmu si ochranku." zasmál se. "Vážně, nic se mi nestane."
"Tak jo, ráda tě tam uvidím." souhlasila jsem nakonec. Stejně mi nic jinýho nezbylo, ani kdybych ho tam nechtěla, nemohla bych mu bránit.
Když jsme se dostatečně nacpali, ještě jsme chvíli seděli nad colou, než jsme se rozhodli jít domů. Čas běžel nějak moc rychle, protože už bylo skoro deset.
"Chceš někam doprovodit?" zeptal se Bill gentlemansky.
"Děkuju, asi ne. Stavím se asi ještě v klubu se tam aspoň ukázat a domluvit se na ten zítřek."
"Fajn, tak se hezky vyspi. Kdyby něco, číslo na mě máš." usmál se. "A zítra se snad uvidíme v klubu."
"Jasně. tak dobrou noc." rozloučila jsem se s ním a vydala se do klubu. Určitě tam ještě někdo bude sedět, tím jsem si byla jistá.
Jaké bylo překvapení, když u našeho stolu seděli jen dva lidi, a to David s Hannah. "Ahoj, kde je zbytek?" přisedla jsem si k nim.
"Jé, kde se tu bereš, já myslela, že nestíháš!" přivítala mě hned Hannah.
"No nestíhala, ale přece jen jsem se sem přišla podívat. Kde je Simon? A Becca?" zeptala jsem se znovu, protože se mi nedostalo žádné odpovědi.
"Ti odešli už dávno. Už jsme tu jen my." odpověděl mi konečně David.
"Fajn, tak já zas půjdu. Dobrou děcka!" zvedla jsem se a zase odešla. Místo domů jsem ale zamířila k Simonovi. Chtěla jsem ho překvapit, když jsem nepřišla do klubu, přijdu aspoň k němu.
Naštěstí cesta netrvala moc dlouho, nebydlel zas tak daleko. Protože bylo pozdě, rozhodla jsem se nezvonit, měla jsem klíče, takže jsem se tiše dostala do bytu a rovnou zamířila do ložnice. Nebyl slyšet žádný zvuk a všude byla tma, proto jsem předpokládala, že spí. Sundala jsem si mikinu a tašku položila na zem, pak jsem po špičkách došla až k posteli a posadila se na ni.
"Miláčku?" zašeptala jsem. "Jsi vzhůru?"
"Nech mě už spát." ozval se rozespale.
"Chci se přitulit, pustíš mě k sobě?" v duchu jsem se usmívala. Tohle ho vždycky probralo. Ale místo toho jsem od jeho slov dostala pořádnou facku.
"Prosím tě, nech toho. Měla bys jít už domů, kdyby náhodou přišla Alex."
V ten okamžik by se ve mě krve nedořezal. Prudce jsem chmátla po lampičce, chvíli mi trvalo, než jsem našla čudlík a rozsvítila.
"Co děláš..?" ozval se Simon a zasekl se v půli věty, když si mě všiml. "Alex?" řekl zmateně. Já ho ale neposlouchala. Měla jsem totiž dost problému s tím, abych nezabila jeho, i sou nejlepší kamarádku, která se momentálně válela nahá vedle něj a probírala se ze spánku.
"Vy.. to snad.." nemohla jsem přijít na ta správná slova. A já si dělala výčitky z toho, že jsem šla ven s Billem. V tu chvíli jsem udělala to, co jsem zrovna nejvíc udělat chtěla - vrazila pěstí Simonovi přímo do rozkroku a sílou jsem rozhodně nešetřila. "Víte, co, nechci vás ani vidět. Ani jednoho! Nezkoušejte se se mnou spojit, potože ode dneška jste pro mě mrtví, a nic mě nezajímá!" nenechala jsem ani jednoho promluvit, ne že by se Simon zmohl na něco víc než bolestivé kňučení, a vyběhla z bytu ven. V očích mě pálily slzy, nechala jsem jim volný průchod. Připadala jsem si tak pošpiněná. Chtělo se mi křičet a měla jsem chuť něco rozbít, ta rána do Simonova nářadíčka mi asi moc nepomohla. Hůř jsem snad ani dopadnout nemohla. Běžela jsem celou cestu až domů, jen abych se nějak zaměstnala. Po dlouhé horké sprše, kde se s vodou dál mísily moje slzy, jsem zalezla do postele a naštěstí usnula vyčerpáním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Something like a dream?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama