Miracles Happen - 1.

7. března 2012 v 15:18 | Ela & Mily |  Miracles Happen (by Ela & Mily)
Být dcerou ředitele a zároveň předsedkyní studentstva na střední škole, kde právě studuji poslední rok, pro mě bylo něčím jako splněný sen. Všichni mě obletovali, sledovali co si oblékám, jaký účes si udělám i všechno ostatní, co dělám. Už od prváku vyhrávám korunku královny plesu, a díky tátovu bezednému kontu si můžu dovolit co chci. Mám vše, na co si vzpomenu a proto mě mají lidi rádi. A taky proto, že dělám bezkonkurenční mejdany. Ne že by mi na někom z těch pitomců od nás ze školy záleželo, ale bez jejich podlézání bych nebyla tam, kde jsem teď a oni by beze mě byli ztracení.


Procházela jsem po školní chodbě a za mnou cupitala Meredith. Je jako můj ocásek, ale někdy je to i užitečné. Byla něco jako moje osobní asistentka, i když ona to brala spíš jako že je moje kamarádka, která mi připomíná, kdy a kde mám být. Ne že bych to většinou nevěděla. Kdo by zapomněl na kosmetiku, kadeřnici nebo masáže? Ale hodilo se to a ona za odměnu byla odměněna mou pozorností a tím, že trávila čas v naší luxusní vile s bazénem, kde jsem žila s mým otcem.
1. září. Ani vlastně nevím jestli tenhle den mám nebo nemám ráda. Všude plašící lidi a já ve funkci předsedkyně studenstva pomalu ani nevím, kde mi hlava stojí. Tedy vím na mém krásném, štíhlém krku, ale i tak.. Tenhle spěch to není nic pro mojí krásnou hlavinku.
,,Meredith!" křiknu na mou ,,kamarádku", která na můj příkaz chodí tři kroky za mnou. Nejdříve se jí to zdálo jako naprostá hloupost, ale když jsem jí několikrát tak přesvdčivě nalhala že je to to nejlepší a zároveň mé přání, začla takto za mnou chodit.
"Ano?" přicupitala ke mě a podívala se na mě tím svým oddaným pohledem. ,,Co si přeješ?" usmála se na mě a přisunula si ke svému tělo hromadu učebnic, mých učebnic, které mi nosila každý den.
"Odnes mi ty věci do skříňky a dělej. Za chvíli mám proslov před celou školou. Musím se jít připravit."
"Samozřejmě." přikývla a odcupitala i s mými věcmi pryč. Jediné, co jsem si u sebe nechala byla moje kabelka. Neměla jsem táda tyhle momenty, kdy jsem musela dělat, jak mi na všech záleží, ale jinak to nešlo. Odešla jsem do sálu, kde už byla snad celá škola.
Meredith se za chvíli připojila ke mě. "Za chvíli to začne." řekla, jako by to byla nějáká novinka.
"Já vím." řekla jsem nevzrušeně a v kapesním zrcátku zkontrolovala svůj vzhled. Perfektní. Její poznámky, jak mi to dnes sluší, jsem nechala bez povšimnutí. Tohle přece věděl každý.
,,Málem bych zapoměla." pleskla se do čela Meredith a podala mi popsaný papír A4 z obou stran. ,,Tvůj dnešní proslov." usmála se na mě a já jí bez toho nejmenšího poděkování vytrhla papír z rukou.
,,Jestli tam bude napsaná nějaká kravina, tak si mě nepřej!" varovala jsem jí předem a doufala, že je dost inteligentní a schopná na to, aby napsala jeden stupidní proslov. Samozřejmě mohla bych si ho napsat sama a tím by byla zaručena pořádná kvalita celého proslovu, ale to bych musela odsunout masáž, a to se mi opravdu nechtělo!
,,A bez dalšího zdržování, přivítejte prosím mou překrásnou dceru a zároveň předsedkyni studenstva, aby vás seznámila se změnami, které se týkají tohoto školního roku. Olívie? Zlatíčko? Je to tvoje!" usmál se na mě otec a odstoupil od dřevěného pultu s mikrofonem.
Nebyla jsem nadšená z toho, že o mě táta muví před celou školou jako o svém zlatíčku, ale aspoň mohli vědět noví příchozí prváci, s kým mají tu čest. S milým natrénovaným úsměvem jsem pronesla proslov, který mi napsala Meredith, naštěstí byl povedený. Za to jí budu muset vzít nakupovat.
Po proslovu se všichni začali rozcházet do svých tříd. I já zamířila do mé třídy, v závěsu za mnou se táhla Meredith. Posadila jsem se do své lavice, jako jsem seděla každý rok. Skoro jako bych jí měla podepsanou, nikdo si tam nedovolil sednout. Moc jsem nevěnovala pozornost svému okolí, když jsem se zrovna starala o své věci, ake zaujal mě rozhovor dvou spolužaček, které seděli ve vedlejší lavici a vzrušeně si povídali o tom, že se má někdo vrátit z turné zpátky k nám do města, a že jsou vážně úžasní.
"Promiňte dámy, kdo je tu tak úžasný?" zeptala jsem se, aniž bych se trápila tím, že poslouchám cizí rozhovory.
"Bratři Kaulitzovi přece." s úsměvem mi vysvětlila jedna z nich. Byla jsem přesvědčená, že ta druhá do ní nenápadně pod stolem kopla, aby mi nic neříkala, ale já víc vědět nepotřebovala. Moc dobře jsem je znala, chodili o dva roky výš, ale odešli, když jsem byla ještě v prváku.
Pokývala jsem s úsměvem hlavou a s nově rodícím se plánem v mé úžasné hlavě, jsem se spokojeně usadila zpátky do lavice a čekala, až se tlustá matikářka s naprosto děsným vkusem pro módu dovalí do třídy.
,,Jako bych to neříkala." pomyslela jsem si v duchu a nesouhlasně zakroutila hlavou nad celkovým vzhledem profesorky.
Nebyla nijak stará, ale svým oblíkáním a zanedbaným vzhledem, by jí člověk typl aspoň na 50 let. Nosila dlouhé, vytahané a hlavně zaprané svetry a k tomu ty své zvonáče, které nejsou v módě alespoň už 3 roky.
,,Tak se posaďte." usmála se na nás a sama se usadila. Přitáhla si k sobě blíže svůj sešit kam si píše známky a s posunutím svých popelníkových brýlý až k samému kořeni nosu se do něj zadívala.
,,Tak Olíviie pojď k tabuli." podívala se na mě a prohrábla si své hnědé vlasy, které zdobily roztřepené konečky.
Jak si dovoluje, mě vyvolat k tabuli?! Zrovna mě?! Copak už zapoměla na náš minulý incident? Kdy už na stole mého tatíka ležela její výpověď?
Naštěstí si to asi pamatovala, protože po mě chtěla jen ty nejprimitivnější věci. Byl první školní den, takže jsem byla ráda, že vyučování bylo zkrácené a já brzy mohla odjet domů plánovat si mejdan, který musím o víkendu udělat. A hlavně vytvořit dvě speciální pozvánky pro V.I.P. hosty.
Ještě ten den jsem k sobě zavlala Meredith, abysme se mohly pustit do vytvoření plánů. Každá moje párty byla originální, a tahle nesměla být vyjímkou. Sdělila jsem Meredith své požadavky, poslechla si i její nápady, které jsem následně zdokonalila, aby bylo vše perfektní. Potom už stačilo jen objednat vše potřebné a oznámit to tátovi. Ten jako vždy nebyl proti.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš povídku Miracles Happen?

Ano

Komentáře

1 Anette Anette | 7. března 2012 v 17:09 | Reagovat

super, jako vždy, jsem zvědavá, jak to půjde dál :)

2 báři báři | Web | 7. března 2012 v 19:51 | Reagovat

Už aby tu byl další díl! Super! :)

3 kikusqa-tokio kikusqa-tokio | Web | 8. března 2012 v 8:53 | Reagovat

úžasnej díl..už se těším na další a jak se všechno bude vyvíjet ;) :)

4 Lollík Kaulitz ♥ Lollík Kaulitz ♥ | Web | 8. března 2012 v 13:00 | Reagovat

Krásné, těším se na další.. :)

5 N. Dips N. Dips | Web | 23. března 2012 v 22:50 | Reagovat

Omlouvám se, že tak pozdě.. ale přece! :) Je to úžasný, vážně. Sice je mi Olívie protivná, ale o to víc se nemůžu dočkat dalšího dílu! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama