Happily Forgotten Memories - 26.

18. března 2012 v 10:04 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

Tomův pokoj jsem už dobře znala a to díky mému nedávnému nachlazení a také tomu, že mi v domě vůbec nic nefungovalo, nehřálo a ani neteklo.
"Zlato, můžu si skočit ještě do sprchy?" optala jsem se Toma, který se už dávno, sic ještě v oblečení, válel v posteli.
"Jo klidně a pokud chceš nějaké tričko na spaní, má skříň ti je plně k dispozici." s úsměvem mě pozoroval a já mu na znamení díku poslala vzdušnou pusu.
Nabídka k zapůjčení nějakého třička, byla velmi lákavá, přeci jenom jen ve spodním prádle se mi spát nechtělo, na to s Tomem jsme jako pár moc krátkou dobu. Nechtěla jsem se v jeho skříni nějak přehrabovat, ale nakonec mi nezbylo nic jiného. Na to jak měl v pokoji uklizeno, byla jeho skříň vyložená pohroma.

Zmuchlané a naházené oblečení různě po sobě, Toma nejspíš netankovalo. "Co se tam tak přehrabuješ?" zeptal se mě se smíchem Tom, ale mě to moc k smíchu nepřišlo. Nakonec jsem vytáhla z jedné velké hromady tričko, které snad právě teď kráva vyplivla z tlamy, tohle by nesrovnala ani ta nejvýkonnější žehlička.
Rychlá ani né pěti minutová sprcha mě trošku probrala, ale né natolik abych místo do postele šla ještě někam dooslavovat Novej rok.
Jen co jsem si lehla vedla Toma a přikryla se dekou, on už byl ke mě nakloněný a co následovalo bylo nad míru příjemné. Horoucí Tomovi polibky, byly skvělé zakončení, tedy jsou skvělým začátkem dnešního dne.
Už od začátku Tomovi ruce šmátralky bloudily po celém mém těle, ale když mi začal rukama zajíždět pod kalhotky, bylo to něco jako probuzení z krásného snu. "Tome!" odtrhla jsem se od něj a jeho ruce těmy svýmy sundala ze svého těla. Tomovi ale očividně nedošel jeden fakt, a to že s ním rozhodně spát nebudu, né dneska a myslím si že ani za týden a proto mě znovu začal líbat a své ruce nasměroval stejným směrem, kde byly i předtím. Nezbylo mi nic jiného než je znovu ze sebe sundat a odlepit se od Toma, když ale ani tohle nezabralo a on to samé udělal i po třetí, mě nezbylo nic jiného než zareagovat stejně, ale tentokrát jsem Toma od sebe odstrčila mnohem víc.
"No tak kotě co je to s tebou?" naštvaně se na mě podíval a v jeho očích se najednou objevovali jiskřičky chtíče, které ještě nikdy nebyly tak znatelné.
"Co je to se mnou? To ty mi tady věčně strkáš ruce pod kalhotky." nejsem naštvaná, ale rozhozená.
"Ještě mi řekni že se ti to nelíbí. To by jsi mě vážně rozesmála." uchechtl se s ironií v hlase a znovu se kě mě začal přibližovat. "Chci to, chci tě a to tady a teď."
Natáhla jsem před sebe ruce, abych zabránila jeho přibližkování ke mě. Vůbec jsem nerozumněla tomu, co se to s ním najednou stalo. Každou chvíli, kterou jsme spolu strávili, se choval naprosto úžasně a snad nic jsem mu nemohla vytknout, o to víc mě tímhle chováním překvapil. Možná se začínala díky alkoholu v jeho krvi projevovat nějáká jeho část, kterou si díky mé ztrátě paměti nepamatuju, a nejspíš jsem na ni ani neměla přijít.
"Tome!" okřikla jsem ho znovu a posadila se, když mu i teď bylo jedno, že se bráním. "Můžeš toho laskavě nechat?!"
Tom si rukou podepřel hlavu a s mírným úsměvem mě pozoroval. Nejspíš si myslel, že to je nějáká hra. "No tak kotě, pojď ke mě... vynesu tě až na vrchol blaha." svůdně se na mě culil. Ani jsem nestačila nic říct a už byl zase u mě, a protože mě povalil na postel a přilehl mě, s ničím jsem neotálela a prostě mu vrazila facku. V tuhle chvíli jsem se ho tak bála, že mi ublíží, že jsem se neudržela.
Toma jako by to probralo. Slezl ze mě s rukou přitisklou ke své tváři a zaraženě mě pozoroval. "Eri..já.. promiň, mě to vůbec nedošlo.. já.." koktal. Ta facka ho asi probrala a trošku vystřízlivěl. Bylo na čase.
"Nech toho." zvedla jsem ruku, abych jeho slova zastavila. "Víš co, dneska si raději půjdu lehnout domů, moc jsi toho vypil. Dobrou noc." nečekala jsem na jeho odpověď, v rychlosti jsem si natáhla kalhoty, pobrala svoje věci a odešla.
Jen co jsem za sebou zavřela dveře od Tomova pokoje, padla na mě lítost. Lítost toho že jsem se zakoukala do někoho, koho vlastně vůbec neznám a vlastně do Toma, kterej asi ani neexistuje. Co když se celou tu dobu přede mnou převatřoval? Je mi vážně mizerně! Celou tu dobu jsem Toma měla za úplně někoho jinýho, celou tu dobu jsem se jím nechala oblbovat a přitom třeba není vůbec takový jakým se mi doposud zdál a jakým se přede mnou prezentoval.
Rychle na sebe dooblíknu oblečení, které mám v rukou a přitom se snažím seběhnout schody. Když se konečně dostanu do chodby a od úniku z tohohle domu mě dělí jen domovní dveře, uslyším bouchnutí dveří a dupot, který způsobuje rychlé sebíhání dřevěných schodů.
"Eri, prosím zůstaň. Já jsem to tak nemyslel. Nevím co to do mě vjelo." přiběhl ke mě Tom a hned mě se smutným výrazem v obličeji chytl za ruce, čímž mi zabránil k odchodu.
"Ale já vím co do tebe vjelo!" zavrčela jsem na něj a své ruce vytrhla ze sevření těch jeho. "Vjel do tebe pravý Tom Kaulitz!"
Snažila jsem se předešlou událost v Tomovém pokoji zapomenout, ale nešlo to! Čím víc jsem chtěla zapomenout, tím víc se mi to v hlavě pořád přehrávalo do kola a tím víc se mi do očí natlačovaly slzy. "Eri prosím." znovu zažadonil Tom, ale tentokrát mu jeho prosení bylo k ničemu!
"Zklamal jsi mě." špitla jsem a nechala první slzu vylést ven. "Myslela jsem že jsi jiný!" se zklamaným pohledem, věnovaným Tomovi jsem popadla svůj kababát a s bouchnutím dveří opustila dům, ve kterém jsem snad ani dneska neměla být.
Doběhla jsem domů a zamknula za sebou dveře, kdyby Toma náhodou napadlo jít za mnou a vymlouvat mi to, co jsem právě viděla a zažila. Může tvrdit, že takový není a svádět to na alkohol, ale tohle všechno v něm je, ať se mu to líbí nebo ne, a já vím, čemu jsem právě unikla. Při té myšlence jsem se celá otřásla. Došla jsem do svého pokoje, shodila ze sebe oblečení a zachumlala se do peřiny. Bylo mi hrozně. Nemám ponětí, co teď budu dělat. Možná z toho dělám příliš velký drama, neměla bych mu upírat sex, když jsme spolu, ale na druhou stranu jsme spolu jen krátce, sotva ho znám a prostě na to nejsem připravená. Jestli mě má rád, měl by mě respektovat a ne mě nutit do něčeho, co nechci, a klidně ať si myslí, že se chovám jako panna. Což vlastně nevím, jestli jsem nebo nejsem. 'Budu se na to muset zeptat Sarah.' řekla jsem sama sobě.
Otočila jsem se na druhý bok a snažila se zahnat všechny myšlenky pryč, abych mohla spát. Na přemýšlení budu mít času dost, až se probudím.
Usnout mi však vůbec nešlo! Celou noc jsem se převalovala ze strany na stranu a když už náhodou jsem měla to štěstí a usnula, netrvalo to déle jak hodinu, nanejvýš dvě.
Do druhého dne jsem vstávala nevyspalá, se špatnou náladou a hlavou plnou myšlenek, které mě celou noc pronásledovaly, jako stín.
Usoudila jsem, že právě teď bude tím nejlepším východiskem k mé situaci pořádný hrnek horké kávy. I přesto, že jsem včera skoro vůbec nepila žádný alkohol, v mé hlavě to dunilo, jako kdybych měla pořádnou kocovinu. Co já vím, třeba to bude tím nevyspáním a nebo jsem byla v noci náměsíčná a žalem vypila všechny zásoby alkoholu, co jsem v domě našla. Což jsem hned vyloučila a usoudila za pořádnou kravinu.
Když jsem své tělo konečně dovlekla do kuchyně s radostí jsem postavila konvici na kafe. Přišlo mi zbytěčné si na těch pár minutek jít sednout a tak jsem aspoň svým nohám ulevila tím, že jsem se opřela o kuchyňskou linku. Sotva co jsem zalila kafe vařící vodou, rozezněl se zvonek u dveří. Můj pohled padl na nástěnné hodiny, visící nad jídelním stolem. Bylo něco málo po 9 hodině, což mi přišlo na navštěvování jako brzký čas. Ještě tak aby to byl Tom!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama