Happily Forgotten Memories - 24.

14. března 2012 v 16:03 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

Sarah s Bilem už byli vzhůru, stejně jako předtím já s Tomem seděli u televize a přednimi byl tác s různým cukrovím. Z toho, jak se k sobě tulili mi ylo jasné, že včerejší večer pro ně dopadl přesně tak, jak měl.
"Dobré ráno, děti." pozdravil je Tom s úsměvem. Taky jsem je pozdravila, jen jsem vynechala to 'děti'.
"Dobrý ráno." odpověděli oba naráz, na tváři oběma pohrával šťastný úsměv.
"Tak jak jste si užili včerejší noc?" vybalil na ně hned Tom a posadil se vedle nich na pohovku. Sarah okamžitě zrudla a Bill taky.
"Tome, nebuď zvědavej!" se smíchem jsem ho šťouchla do ramene. Podíval se na mě a stáhl si mě k sobě na klín.

"No co, oni se teď taky budou ptát, proč mi sedíš na klíně a proč tě líbám." než jsem stačila něco říct, přitiskl svoje rty na moje a když se ode mě oddálil, zířivě se usmíval.
"Vy dva.." zasekla se Sarah a najednou zapomněla i na to, že Tom chtěl před chvílí znát detaily z její a Billovi noci.
"Jo, už to tak vypadá." odpověděla jsem já na nedokončenou otázku, ale nespustila jsem oči ani na vteřinu z Toma.
"No tak to je skvělý." s úsměvem od ucha k uchu nám hned svou radost vyjádří Bill a k tomu frajersky Toma poplácal po zádech.
"Přeju vám to." přidala se k Billovi i Sarah, i když se mi to snad jen zdálo, ale její úsměv nebyl zcela tak upřímný jakým ho dělala.
Nechala jsem to být a raši dělala že jsem si ničeho nevšimla. Třeba se mi to opravdu jen zdálo.
"Tak co dneska podniknem lidi?" optal se Tom a čekal až někdo něco navrhne.
"No jelikož mají všude zavřeno.." to Billovo jasné uvažování "..musíme být doma a vystačit si sami." při těchto posledních slovech si k sobě majetnicky přitáhnul Sarah a dal nám tím najevo že oni dva se už dokáží zabavit aniž by nás k tomu potřebovali.
Dále jsme se Tomovou otázkou nikdo nezabíval a radši sledovali program, který právě teď běžel v televizi, jak jinak než-li vánoční pohádky. Po chvíli Bill se Sar někam odešli, ale dupání na schodech nám napovídalo, že nejspíše do Billova pokoje.
Tom se okamžitě začal křenit a s pobaveným hlasem mi oznámil věc, bez které bych se v klidu obešla. "To bude jízda, počkej zachvíli se propadnou sem do obýváku i s postelí." rozesmál Tom sám sebe, i když mě to kdoví jak vtipné zase nepřišlo. "Tak se mají rádi. Přej jim to."
Celý zbytek dne jsem strávila s Tomem. Teď se mi věnoval ještě víc, než předtím, a následovalo to tak i další dny. A protože Sarah s Billem věděli, že jsme se s Tomem dali dohromady, tak se ani neobtěžovali trávit čas s námi, a raději se věnovali sami sobě. Nevadilo mi to, milovala jsem chvíle, kdy jsem mohla být s Tomem.
Až do Silvestra jsme se se Sar a Billem potkávali jen sem tam u jídla, ale na Silvestra jsme už od rána chystatli velkou párty. No, moc velkou sice ne, jen pro pár kamarádů, ale i tak bylo jasné, že to bude stát za to. Hrozně jsem se těšila na půlnoční ohňostroj.
"Ty Tome, nemáš těch flašek nějak moc, na to, že nás tu má být asi deset?" zeptala jsem se, když jsem viděla, kolik alkoholu nosí z auta do domu. Bylo toho tak pro sto lidí, ne pro deset.
"Ale to se ti jen zdá, musíme mít nějáký zásoby, abysme nezůstali na suchu." usmíval se na mě. Nechala jsem to plavat a raději šla pomoct Sarah s občrstvením a zdobením domu.
Už kolem sedmé hodiny večer se začali scházet kamarádi kluků, které mi vždycky Tom představil, a taky přítelkyně některých z nich. Byla jsem ráda, že tu je i víc holek a ne jen já se Sarah.
Kolem 8 tu už bylo vážně plno. Nikdy bych neřekla že za hodinu tu může být tolik lidí, s tolika jsem ani já a ani Sarah nepočítali, ale co, více lidí více zábavy.
Hudba hrála na plný pecky a já neměla pojem kde se Tom právě teď nachází. Né že bych byla nějaká stíhačka, to vůbec, ale.. "No radši se půjdu podívat do obýváku, třeba tam bude." řekla jsem si sama pro sebe.
Sotva co jsem vkročila do obýváku, můj pohled padne na Tom sedícího, ne polosedícího a pololežícího na gauči s flaškou, určitě né limonády, v ruce.
"Eri. Po cééém." i přez tu hlasitou hudbu slyším Tomovo volání a tak se s úsměvem začnu prodírat tančícím se davem směr Tom.
Jen co k němu dojdu, posadí si mě na klín a začne vášnivě líbat. No páni!
Když se od něj odtrhnu, sotva popadám dech. Krev se mi žene do tváří obrovskou rychlostí. Nevím, ale takováhle divoká líbačka na veřejnosti to nejspíš není na mojí menší stydlivost, ale když se porozhlídnu po místnosti, nikdo mě a ani Tomovi nevěnuje pozornost, tudíš mi nestojí nic v tom, abych se k Tomovi znovu naklonila a pokračovala v tom, v čem on před chvílí začal.
"Ale no tak děti, nechte si to, až budete sami!" ozvel se za námi něčí hlas. Zvedla jsem hlavu a snažila se probrat zpátky ke vědomí. Tomovi polibky a doteky ve mě udělali dokonalý zmatek, takže jsem pořádně nevěděla ani kde mám hlavu.
"Přece ji tu nemůžu jen tak nechat sedět, víš co tu je kluků? Ještě by mi ji někdo přebral." odpověděl Tom pohotově. Měl přiopilý hlas, ale pořád byl při smyslech. Zvedla jsem oči a zjistila, že ten kdo nás vyrušil byl Andy.
"No Tome, to mi dáš košem?" podíval se na něj Andy naoko uraženě.
"Prosímtě, jdi s ním." smála jsem se. Vypadali jako manželé po dvaceti letech. "Já ti nkam neuteču. Půjdu za holkama. Ale hlídám si tě." dala jsem mu pusu, usmála se na Andyho a odešla hledat Sarah. Po té 'akci' s Tomem jsem si musela jít dát něco ostřejšího, abych se plně vrátila ke svým smyslům. Po vodce s džusem se mi to i docela povedlo.
"Kde máš Billa?" zeptala jsem se Sarah a ucucávala jsem svoje pití.
"Myslím, že Andy si přivlastnil jeho i Toma." smála se a dívala se směrem k místu, kde tančili hosté. Mezi nimi skákali jako malí kluci Bill, Tom i Andy.
"Jsou roztomilí co?" rozesmála se na plné kolo Sarah, poté co si tam kluci div nelezli na hlavu, způsob a styl jejich tancování byl k popukání a způsoboval velký údiv.
"Myslíš že takhle tancujou i když nejsou jaksi přiopilí?" musela jsem se otočit k nim zády, jinak bych se nenapila, to by totiž hrozilo zakuckání a poté udušení.
"No za Billa můžu říct že tancuje jinak, ale u těch dvou nevim.." zasmála se Sar a poté jí zajiskřilo v očích "..Pojď půjdem taky tancovat." nestačila to ani doříct a už jsme obě stáli na "parketu".
Zrovna začla hrát písnička, přímo pro nás dělaná. Taková která vás prostě nutila tancovat jak u tyče.
Rozhlídla jsem se kolem a když se všichni tak odvázali, proč bych nemohla i já? A tak jsme si se Sarah dělali navzájem tyč, tudíž jsme se obě kroutili okolo sebe.
Tuhle písničku musel dát na playlist určitě Tom, jinak to nevidim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama