Happily Forgotten Memories - 23.

12. března 2012 v 13:11 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

Těšilo mě, že už teď Tomovu ruku zkrášlovali hodinky které dostal ode mě.
"Ty jsou od tebe viď?" promluvil do ticha a mě nezbylo nic jiného než jen přikývnout na znamení pravdy. "Jsou moc krásný, děkuju." řekl s krásným, přímo oslňujícím úsměvem, který byl jen a jen pro mne.
"Víš co pořád nechápu?" položila jsem mu otázku a své nohy skroutila do tureckého sedu.
"Doufám že opět nezačneš s tím proč jsem se o tebe tak staral, odpověď dostaneše zase stejnou." zasmál se a stejně jako já si sedl o něco pohodlněji, v jeho případě to byl sed v skoro lehu.

"Na to se ptát nechci, i když mě odpovědi typu 'protože prostě chci' a nebo 'jsme dobří přátelé' nepřijdou jako zcela pravdivý, nechám to už bejt. Teď mě totiž zajímá něco úplně jinýho." zářivě se usměju a strčím si do pusy jeden vanilkový rohlíček, který na mě jako jediné cukroví, pro mě stravitelné zbyl.
"Tak na co se mě chceš tedy zeptat teď zvědavko?" zakřenil se Tom a mě nezbylo nic jiného než ho přetáhnout polštářem po hlavě. "A to bylo zaco?" sice ukřivděně ale se smíchem se na mě ohradil.
"Za tu zvědavku." vypláznu na něj jazyk a tentokrát zcela bezdůvodně, ode mě schytá ještě jednu ránu polštářem. Veselé Vánoce Tome.
"Tak dozvím se už na co se mě chceš zeptat?" optal se mě Tom a polštář mi pro jistotu vytrhl z rukou a strčil si ho pod hlavu.
"Jo jasně.." usměju se na něj "..jaktože chlap jako ty, nemá žádnou ženskou?"
"Óó už zase tahle otázka. Měla by jsi si vymyslet nějaký nový." rozesmál se Tom a v tom mě něco napadlo. Vím že je to 100% kravina, ale musím přece Toma nějak poškádlit
"Už to mám! Ty jsi gay žejo? No pokud jo tak to klidně řekni, mě takovýhle lidi vůbec nevaděj ba naopak."
Tom se začal smát na celé kolo a docela dlouho mu trvalo, než se uklidnil. "Ne to vážně nejsem." řekl, když už zase mohl mluvit.
"No jen aby." ušklíbla jsem se.
"Já ti klidně dokážu, že nejsem!" podíval se na mě a v očích se mu ďábelsky zalesklo.
"Jo ty hrdino, tak schválně." zasmála jsem se. Moc jsem nad tím ani nepřemýšlela, takže mi nedošlo, co tím 'dokážu ti to' má namysli. Až když se ke mě naklonil a jeho obličej byl těsně u mého, všechno mi došlo. Díval se mi do očí a jeho rty se pomalu přibližovaly k mým. Nedokázala jsem se vůbec pohnout ani se podívat jinam, než do jeho očí, a když se naše rty konečně spojily, vnímala jsem jen naše polibky. Ztratila jsem pojem o čase.
Po nějáké době se Tom kousek odtáhl a usmál se. S přiblblým úsměvem jsem ho pozorovala, na rtech jsem stále cítila ty jeho.
"Už mi věříš?" zeptal se.
Přikývla jsem. "Nikdo, kdo líbá takhle nemůže být na kluky.." ujelo mi.
Při mé odpovědi se začal usmívat ještě víc a já zrudla jako rajče. "I když červenáš, tak ti to hrozně sluší.." pohladil mě po tváři.
Nevěděla jsem, co mu na to mám říct, a tak jsem jen sklopila oči.
"Eriko?" vyslovil moje jméno a čekal, až se na něj zase podívám. "Mám tě rád. Vážně moc rád, proto se o tebe starám. Taky s tebou hrozně rád trávím čas, a už vážně dlouho jsem tě chtěl políbit."
Pozorovala jsem ho, v jeho obličeji jsem nedokázala vyčíst nic, co by nemyslel vážně.
"Tome." vydechla jsem a ve své hlavě hledala ty nejvodnější slova, které bych mu teď měla říct. Ale na co používat slova, když mohou být činny?
Tentokrát jsem to byla já kdo se k Tomovi začal přibližovat. Hořela jsem nedočkavostí, jeho rty byly sladší než jakákoliv sladkost, co existuje.
Když se naše rty znovu spojily, bylo to stejně krásné jako předtím.
"Takže mě máš taky ráda?" zeptal se mě Tom, když jsme se po nějaké době od sebe odtáhli.
"Mám a moc." přitakala jsem s mírným úsměvem a značným červenáním na tvářích.
Nakonec jsem se už k Tomovi domů nevrátili a nechali těm dvoum zamilovaným pořádný soukromí. S Tomem jsem si pustili teveizi ve které právě běžel "maraton" vánočních pohádek a tak s teplým čajem, zbytkem cukroví, které Tom ještě nesnědl a ve vzájemném objetí jsme sledovali televizi, dokud jsme neusnuli.
Ráno po probuzení jsem byla celá rozlámaná. I když jsem měla skěvlý polštář - Toma - pohovka nebyla moc pohodlný místo ke spaní. Zvedla jsem a šla nachystat do kuchyně snídani. Tom dál spal, tak jsem se snažila být potichu, abych ho nevzbudila. Uvařila jsem kávu a zrovna, když jsem na pánvičce smažila vajíčka a zaobírala se vlastními myšlenkami, někdo ke mě přišel zezadu a obejmul mě kolem pasu. Tom, kdo jiný, i přesto jsem se hrozně lekla a pánev málem skončila na zemi.
"Tohle mi nedělej." zapřela jsem se rukou o linku a rozdýchávala ten šok.
"Promiň." dal mi pusu na tvář a hlavu si opřel o moje rameno. "Tady to tak krásně voní, že mě to vytáhlo na nohy."
Odstavila jsem pánev z plotny a otočila se k němu čelem. "Zkazil jsi mi překvapení." ušklíbla jsem se a dala mu malou pusu na rty.
"To mě mrzí, ale tak ti s tím aspoň pomůžu." usmál se a ujal se za mě dodělání snídaně. Jen jsem na něj koukala s vykulenýma očima, jak mu to šlo od ruky, ki když už to potřebovalo jen nachystat na talíře. Zatím jsem tedy zalila kávu, a když bylo všechno hotový, vrátili jsme se do obýváku k televizi i se snídaní.
"Po snídani by jsme se mohli jít podívat za Billem a Sarah co ty na to?" navrhla jsem Tomovi a dala příklad na naše další plány.
"Já bych je ještě nechal o samotě." zakroutil hlavou na nesouhlas a k tomu si na vidličku nabral pořádně vajíček, které po chvíli skončili v jeho puse.
"Myslím že soukromí včera měli až až a k tomu jsou vánoční svátky a pokud vím, tak o těch by měl být člověk s těmi, které má rád." připoměla jsem Tomovi takový "princip" vánočních svátků.
"Já jsem s člověkem kterého mám nadevšechno rád, tudíž dodržuju ten tvůj "princip" vánočních svátků víš?" odpověděl mi Tom snad tím nejkrásnějším způsobem, který mi na tváři okamžitě vyčaroval ten největší úsměv, do kterého se mé rty mohou zkřivit.
Nakonec se mi Toma přeci jenom podařilo přesvědčit, a tak jsme se po snídani vydali k nim, předtím jsem se ale ještě došla rychle vysprchovat, převléknout a tak celkově zkulturnit. Bylo příjemné, když mi v koupelně už zase tekla teplá voda, po celém domě šel proud a i topení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama