Happily Forgotten Memories - 22.

10. března 2012 v 14:58 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)
"Spala jsem už dost dlouho, už mi to prostě nejde." postěžovala jsem si Tomovi. Položil mi ruku kolem ramen a pousmál se.
"A jak ti teda je?" zeptal se. "Doufám, že už líp."
"Jo je mi o dost líp. Budeš se mě ptát každých pět minut?" zasmála jsem se.
"Jo, pokud to bude nutný." vyplázl na mě jazy jako malej kluk. "Chceš si pustit nějakej film? Můžeš něco vybrat."

"Tak něco vyber ty, nějakou hezkou komedii, ať se mi udělá ještě líp." navrhla jsem. Tom se teda zvedl a šel něco vybrat. Moc mi nevyhovovalo, že mi utekl můj polštář, ale strčil do přehrávače nějáké DVD a zase se ke mě vrátil.
Společně jsme koukali na film, ani nevím jak se to stalo, ale zase jsem usnula. A to jsem si myslela, že jsem vyspaná na týden dopředu. Když jsem znovu otevřela oči, byla už za okny tma. Tom seděl pořád vedle mě, já se o něj stále opírala, akorát přes nás byla přehozená deka.
"Šípková princezna už se vyspinkala?" neodpustil si poznámku.
"Asi jo. Proč jsi mě nechal usnout? Teď nevím, jak ten film dopadl." zamračila jsem se.
"Přece tě nebudeme budit." ozvalo se za Tomem, a já se musela naklonit, abych v křesle viděla sedícího Billa.
"Jé ahoj, to je taky dost, že se ukážeš. Kdes nechal Sarah?" zeptala jsem se s úsměvem.
"Doma, zítra jde do práce. Mám tě pozdravovat. Jak ti je?"
"Díky. A jestli se ještě někdo dneska zeptá, jak mi je, tak asi dostane pěstí." znovu jsem se začala mračit.
Bill po chvíli někam odešel a tak jsem v obýváku zase zůstala jen já a Tom.
"Koukej jak venku krásně sněží." poznamená Tom a zvedne se z gauče. Jen co dojde k oknu, odtáhne záclonu na jednu stranu tak, abych i já, sedící na pohovce, mohla vidět ven.
"Je to vážně krásný. Nějak se mi ten sníh začíná líbit." taktéž se zvednu z pohovky a jdu za Tomem k oknu.
"Víš Tome, furt mi vrtá hlavou proč se o mě tak staráš." promluvím do ticha a opřu se o Toma.
"Proč to furt řešíš?" zeptá se mě s úsměvem a otočí si mě tak, aby mi mohl koukat do očí.
"Mám tě rád." pošeptal, líbnul mi pusu na čelo a přitáhl si mě k sobě.
"Já tebe taky, jsi vážně skvělej kamarád." usmála jsem se na něj a navzájem jsme se zadívali do očí.
Trvalo to, vlastně ani nevím jak dlouho, ale nakonec jsem musela od něj pohled odtrhnout. "Pojď, pustíme si nějakej film a slibuju, že tentokrát neusnu."
O pár dní později, když jsme s Tomem všechno zařídili, aby mi doma vše fungovalo tak jak má a já konečně neměla pořád nudli u nosu a horečku, jsem se konečně vrátila domů. Do té doby se ode mě Tom nehnul skoro ani na krok, dokonce si ustlal na zemi vedle své postele, když jsem v ní spala já i přesto, že ode mě mohl chytit nějakou tu chřipku, což se naštěstí nestalo.
Bylo to zvláštní být doma sama. Potřebovala jsem ale zabalit dárky, které jsem všem koupila, Vánoce budou už pozítří. Navíc si ode mě Tom určitě potřeboval odpočinout.
Na Vánoce jsme se sešli já, Sarah a Bill s Tomem u kluků doma. Pomohli jsme jim se zdobením stromečku, celé odpoledne jsme blbnuli, koukali na vánoční pohádky a pak připravovali večeři. I to byla zábava, protože když se sejde Tom s Billem v kuchyni, je po nich větší spoušť než po malých dětech. Když už konečně bylo všechno hotové, venku už byla tma a sypal se tam další sníh. Všichni jsme se šli nachystat a upravit, a pak jsme společně zasedli ke štědrovečení tabuli. Hrozně se mi líbila ta pohoda, navíc místnost osvětlovali jen svíčky, které byly na stole, a to tomu dodávalo tu správnou atmosféru.
Po večeři jsme se přesunuli do obýváku, kde jediné světlo vydávaly barevné žárovičky, kterými byl obmotán stromeček. Bylo to vážně okouzlující. Vím že tohle nejsou moje první Vánoce, ale jsou to jediný Vánoce, které si pamatuju.
Já s Tomem jsme se posadili na pohovku, Sarah do křesla a jediný Bill zůstal stát.
"Zlato proč si nesedneš?" zeptala se udiveně Sarah a poklepala na opěradlo křesla na kterém seděla.
"Že můžu rozdat dárky." toužebně se na nás Bill podíval a s jiskřičkami v očích čekal na naší rekaci, která ovšem byla u každého poněkud jiná.
Já jsem se například začla smát, Sarah se mohla nad Billovou roztomilostí rozplynnout a Tom se plesknul do čela. "Tohle dělal už jako malej. Pokaždý musel rozdávat dárky on." vysvětlil nám Tom situaci a stejně jako já se začal smát. "Ale že by mu to vydrželo až do dospělosti bych vážně nepředpokládal." dodal pobaveně, ale pak v turánu nasadil vážný výraz a řekl Billovi: "To víš že můžeš, Billy." právě teď se Tom zachoval jako správný starší bráška, který nadevše miluje svého mladšího sourozence a dokáže se pro něj vzdát třeba i zábavného rozdělování dárků. Řekla bych, že takhle to u Kaulitzů fungovalo i za dob, kdy byli kluci ještě malý, věřili na Ježíška a Bill chtěl každé Vánoce rozdávat dárky. Tom byl prostě ten skvělý starší brácha, přesně tak jak Bill kolikrát vyprávěl.
A tak nám Bill začal podávat dárky, které nám patřili a pokaždé, když na balíčku bylo napsáno jeho jméno s velkou radostí se na nás všechny podíval a svůj dárek si položil na čím dál zvětšující se hromádku vedle sebe. A toto je prosím malý/velký Bill.
Když konečně byli všechny dárky rozdané, posadil se Bill na zem k nohám Sarah a vrhnul se na svoji hromadu dárků. My jsme na něj poslušně čekali, a napodobili ho, až když začal on.
Všichni se z hromady dárků radovali a děkovali ostatním. Mě udělal největší radost řetízek na krk, na kterém byl přívěšek s mým jménem. Tom mi ho hned zapnul kolem krku a podle toho, jak se culil mi bylo jasné, že je od něho. O to lepší byl pohled na něj, když si rozbaloval dárky ode mě.
Po očku jsem se podívala na Sarah a Billa. Sar nad ním byla skloněná a něco mu šeptala, pak ho políbila a usmála se. Podle Billova pohledu mi bylo jasné, že začala naťukávat svůj další dáreček pro něj.
"Ty Tome, nechala jsem doma nějáký cukroví, který jsem sem chtěla dneska vzít, zašel bys tam se mnou?" zeptala jsem se ho schválně nahlas, aby to zaregistrovala i Sarah.
"Cukroví? Jdeme!" ani jsem nestačila nic říct, chytl mě za ruku, vytáhl ze sedačky na nohy a táhl ke dveřím. Ještě jsem mrkla na Sarah a nechala se odvést k sobě domů.
"Tak kde to máš?" ptal se netrpělivě Tom, když jsme si sundali kabáty a boty. Už mi k němu jen chybělo, aby začal nedočkavostí poskakovat.
"V kuchyni, sedni si do obýváku." zasmála jsem se a odešla pro cukroví. Tom mě poslechl a šel se posadit, já jsem se k němu po chvíli připojila a donesla i nějáké pití.
"My nejdeme zpátky?" zeptal se zmateně.
"Ne. Víš, ona Sarah s Billem budou mít na práci teď něco úplně jinýho." mrkla jsem na něj a čekala, až mu to dojde.
"Ááááháááá." řekl po chvíli přemýšlení a začel se culit, jako malý dítě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama