Der Wichtigtuer - 4.

31. března 2012 v 19:48 | Ela
Chtěla bych vám moc poděkovat za komentáře :) E.

Bylo chmurné počasí. Sluníčko se v L.A. neukázalo už skoro celý týden a místo něj tu byl na dením pořádku déšť a všechny tajty odporný a studený věci, co mají v Evropě v období podzimu.

Kšefty stále klesaly asi jako teploty na venkovním teploměru a to z toho důvodu, že se v tomhle počasí vůbec nikomu nechtělo ven a já se osobně nikomu nedivím. Kdybych nemusela do téhle odporné práce, taky bych nevylezla z bytu jak je den dlouhej.

To už muselo bejt, když nás přišel navštívit nějaký zákazník. Pokaždé jsme se s Anabell předháněli kdo ho obslouží a tak aspoň na pár minut zabije nežádoucí nudu, která tu kralovala.

Sice jsem s sebou do práce brala časopisy, o které jsem jindy v trafice sotva zavadila pohledem, a také knížky. Jenže problém byl v tom, že jsem všechny měla nejméně dvakrát přečtené. Můj výběr knih byl velmi uzavřený. Když jsem si jednoho dne prohlížela nějaký časopis, jehož jméno bych vám neřekla ani kdyby jste mě mučili, protože si ho nepamatuju a narazila jsem na náfuku všech náfuků, co nás teď už jen občas uctí svou návštěvou spolu se svým bratrem a byla jim v časopisa věnována celá dvojstránka, letěl časopis rovnou do koše pod pultem. Ještě abych si o něm četla. Pff.

Sice jsem už delší dobu věděla díky Anabell, že jsou to superstars, tudíž mě článek v časopise vůbec nepřekvapil, ale to přece neomlouvá toho mamlase nafoukanost.

Jako každou směnu jsem seděla na jedné z barových židlí a poslouchala potichu se linoucí hudbu ze zaplého rádia a koukala velkou skleněnou výlohou ven. Sem tam se mihla okolo nějaká postava, tudíž jsem jim už nijak nevěnovala pozornost do té doby než jedna vešla dovnitř.

Nasadila jsem milý úsměv a pomalu šla na své místo za barem. ,,Dobrý den co si dáte?" nasadila jsem ten nejmilejší úsměv co umím, ale jen do té doby než jsem v zákazníkovi poznala náfuku. Úsměv se mi okamžitě ztratil a moje nálada jakbysmet.

,,Dobrej. Dám si jeden banánovej koktejl." tiše promluvil a sundal si z hlavy kšiltovku, kterou měl durch promočenou.



,,Tady nebo s sebou?" štěkla jsem na něj. ,,To se radši celý den budu kousat nudou, než ho obsluhovat." pomyslela jsem si.

,,Mmmm." zamyslel se ,,tady."dodal, posadil se na barovou židli, na které jsem před chvílí seděla já a sendal si bundu.

Byl to nezvyk, vždy si koktejl bral s sebou stejně jako jeho bratr a nezdrželi se zde víc než bylo nutné.

,,Dobře." broukla jsem a raději se dala do přípravy jeho koktejlu. Čím dřív ho přpravým, tím dřív ho vypije a odejde a mě se zase bude moc navracet dobrá nálada.

,,Děkuju." poděkoval, když jsem před něj postavila plnou sklenku s brčkem a přisunul ke mne peníze za koktejl. Vyvalila jsem na něj oči. Co se mu stalo? To přiletěli ufoni a vyměnili ho za snesitelnější verzi?

,,Prosím." vykolejeně jsem sebrala danou částknu a odešla ji uložit do kasy. To mi Anabell neuvěří až jí řeknu, že náfuka mi poděkoval. Myslela jsem že ho to máma zapoměla naučit, stejně tak i slušné vychování.

Posadila jsem se na stoličku, která byla u kasy a začla mlčky listovat v jednom z časopisů, které jsem si dneska zakoupila cestou do práce.

Sem tam jsem hodila očkem po Billovi, myslím že právě tak se jmenoval. Svůj koktejl cucal jako nemocnou tetu a jeho nepřítomnej a zničenej výraz by vás donutil mu hodit nějakej ten dolar.

,,Třeba se mu něco stalo?" pomyslela jsem si při pohledu na něj, ale pak nad tím jen zakroutila hlavou a znovu se zadívala do časopisu.

Nesnášim to svoje dobrosrdenství. Hned jak se někomu v očích a v obličeji objeví smutek je ze mě hotová samaritánka.

,,Ehm ehm." koktejl barem se rozlynulo hlasité odkašlánáí. Zvedla jsem svůj pohled a zadívala se na jedinýho zákazníka. Teď mi určitě řekne že mu ten koktejl nechutná, vyleje mi ho na hlavu a ještě bude požadovat vrácení peněz.

,,Máte nějaké přání?"

,,Taky by se to tak dalo říct." nejistě se na mě podíval a mírně pousmál. Další věc o které jsem si myslela, že ani neumí.

,,Prosím." dala jsem mu volnost k mluvení, ikdyž jsem se docela obávala toho co z něj vypadne. To že se teď choval jakž takž slušně neznamenalo, že si to nemůže kdykoliv skazit a znovu ukázat svou nafoukanou stránku.

,,Nechcete si ke mě přisednout?" lehce se usmál, zatím co já na něj koukala s vykulenýma očima. ,,Určitě jsem se musela přeslechnout." projela mi hlavou myšlenka, která ale určitě byla i skutečností.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 31. března 2012 v 20:19 | Reagovat

Ty vole cože, takovej obrat o 180° :D Já nestačím zírat!! :D:D No to byl super díl, to se mi moc líbilo, třeba si i budou rozumět.. :D nemůžu se dočkat dalšího, zlato :-*

2 báři báři | Web | 31. března 2012 v 20:23 | Reagovat

:D No, tak to je naprostá změna! :D Poprvé se dobře vyspal? :D :D Těším se na další díl. :D Takhle to utnout! :D

3 N. Dips N. Dips | Web | 31. března 2012 v 22:25 | Reagovat

NO.. čumim!:D Že by si to chtěl Bill vyžehlit? :D No hezky:)

4 Lena Lena | 1. dubna 2012 v 15:20 | Reagovat

Tak to není možný. :D Nejdřív se k ní chová jako k největšímu póvlu a teď po ní chce, aby si k němu přisedla. Tak to se dalšího dílu nedočkám, jak jsem zvědavá, co se bude dít dál. :D Asi by se hodně hoch divil, kdyby mu odpověděla ne, za jeho "milé" chování. :D

5 Lollík Kaulitz ♥ Lollík Kaulitz ♥ | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 14:55 | Reagovat

Wow, to je změna.. :D Těším se na další díl.. :)

6 Christie [kikusqa-tokio] Christie [kikusqa-tokio] | Web | 6. dubna 2012 v 1:34 | Reagovat

páni :O jen čumím :D ajednou takovej miloučkej...to se mi líí :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama