Der Wichtigtuer - 2.

17. března 2012 v 12:44 | Ela
Další den hned od rána stál za nic! Nejenom že jsem zaspala a do práce přišla s tříhodinovym zpožděním, ale ještě jsem se stihla pohádat s Joelem a to úplně zbytečně, ale takové jsou většinou naše hádky. Naprosto zbytečné!

,,Dáte si?" zeptám se vysokého blonďáka, který k nám pčeci chodí každý den.

,,Chodím sem každý den! To si opravdu ještě nepamatujete, jaký koktejl si dávám?!" zavrčel na mě.

,,Ne!" hodila jsem na něj vraždící pohled. Za jiných okolností bych se s ním začala hádat, ale dnes už mi jedna hádka bohatě stačila. ,,Tak co si dáte?" zopakovala jsem svou otázku.
,,Dneska jste nějaká nepříjemná." zamračil se na mě a skřížil si své potetované ruce na hrudi.
,,Zato vy jste nepříjemnej vždycky." prskla jsem na něj a radši mu začla připravovat banánovej koktejl, který si tu vždy dává. ,,Dělá to dolar padesát." šoupla jsem před něj kelímek a vytrhla mu peníze z rukou.
,,Mimochodem." ujal se ještě slova ,,Nenašla se tu kožená peněženka? Můj bratr jí včera někde ztratil, tak mu jí pomáhám hledat." zamračil se.
,,No to pro vás musí být hrozný co?!" řekla jsem ironicky, vykulila jsem na něj oči a doufala že už konečně odejde a dá tak prostor ostatním zákazníkům, kteří za ním postávají. ,,Taková ztráta času!" zakroutila jsem hlavou a nasadila falešný soucitný výraz v obličeji.
,,Víte." naklonil se přez pult ,,Vaše drzost by se vám vůbec nemusela vyplatit! Není zas tak těžké zajít za vašim šéfem a zdělit mu, jak jste drzá na stálé zákazníky. To by se mu zřejmě nelíbilo že?" podíval se na mě úzkými škvírkami, ve které se mu oči po tu dobu změnily.
,,Poslušte si!" pokrčila jsem rameny a ukátzal na dřevěné dveře, za kterými měl šéf svou malou kancelář. ,,Stejně mě tahle práce nebaví."
,,Akorát s vámi marním čas." zavrčel na mě, popadl svůj koktejl a nafučeně odkráčel pryč.


,,Hned se tu líp dejchám." usmála jsem se nad svou myšlenkou a pokračovala ve své práci, která teď šla rychle, když to tu nezdržoval snobskej nafoukanec.

,,Mily?" promluvila s plnou pusou Anabell. Zrovna jsem měli pauzu na oběd a tak jsem nerušeně seděli na pláži, která byla jen přez silnici od našeho pracoviště a doplňovali svou energii jídlem.
,,Copak?" usmála jsem se na ní a nechala jemný, teplý letní váne, aby prohrábl mé vlasy.
,,Co ti chtěl ten blonďák? Víš nevypadalo to, že by tam do tebe po celou dobu hučel něco o koktejlech."
,,Prosimtě." při vzpomínce na něj, se mi okamžitě na čele objevila mírná vráska ,,Jeho bratr někde ztratil peněženku, tak se přišel zeptat jestli se u nás nenašla."
,,Aha." pípla Anabell. Neznám jí sice moc dlouho, ale dost dlouho na to, abych poznala že se s ní něco děje. Že jí žere svědomí!
,,Tak to vyklop." drcla jsem do ní a strčila si do pusy poslední hrozen.
,,Víš... já..." odmlčela se a zalovila ve své kabelce, která jí ležela u nohou. K mému údivu z ní vytáhla koženou peneženku. Tu peněženku, po které se dneska scháněl ten případ.
,,Anabell." vykřikla jsem a rychle vstala na nohy ,,Nikdy bych... proč... jak...Proč jsi to udělala?" opravdu jsem nemohla najít ty správná slova.
,,Nezlob se na mě." zašeptala a peneženku uklidila zpátky do své kabelky ,,Já jsem nechtěla, ale zrovna teď..." složila utrápeně hlavu do dlaní.
,,Zrovna teď co?" znovu jsem si k ní přisedla na deku, kterou jsme měli rozloženou na písku a přátelsky jí objala okolo ramen.
,,Nemám peníze." vzdychla ,,Výplata je až za dlouho a můj domácí mi každej den buší na dveře a dožaduje se nájemného, na ktré já ovšem nemam ani z poloviny a když jsem našla tu peněženku, ve který bylo peněz pomalu na dva moje nájmy, neodolala jsem." rozplakala se.
,,Bello." pohladila jsem ji po vlasech ,,Proč jsi mi něco neřekla? Nějaký peníze ušetřený mám, tak bych ti je klidně půjčila."

,,Nechtěla jsem tě otravovat, ikdyž by to bylo mnohem lepší než moje výčitky svědomí co teď mam. Jsem hotová zlodějka!" zhrozila se.
,,Žádná zlodějka! Jen jsi ze zoufalství udělala zoufalej čin."
,,Že ty máš na všechno vždycky tu nejlepší odpověď." utrápeně se na mě usmála a setřela si slzavé cestičky, které se jí na tvářích vytvořily.
,,Kolik tam těch peněz bylo?" optala jsem se a už teď nečekala žádnou malou částku.
,,To já přesně nevim, ale přísahám, že jsem si vzala jen na ten nájem." vysmrkala se a znovu vyndala peněženku z kabelky.
,,Však jemu to určitě nijak neublíží." mávla jsem nad tím rukou ,,Ten musí mít takových peněz, že ani nepozná nějakou ztrátu peněz z jeho peneženky. Spíš bude rád že se jeho peněženka objevila na světlo světa." povzbudivě jsem se na ni usmála a peněženku si od ní převazala. ,,Tak pojď musíme do práce." navzájem jsme si pomohli na nohy, sbalili deku a pomalým krokem se odebírali zpět do práce.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 17. března 2012 v 13:07 | Reagovat

Ježiši ten Bill je příjemnej jak raní sraní, fakt!! :D:D ještě že ho ta setřela :D:D:D A s tou peněženkou, to teda koukám, ale Tom beztak fakt ani neví, kolik peněz tam měl.. :D:D M.

2 Lollík Kaulitz ♥ Lollík Kaulitz ♥ | E-mail | Web | 17. března 2012 v 14:02 | Reagovat

Prej případ ... :D :D :D Ale je opravdu nepříjemnej... :D! Ta peněženka mě fakt dostala, ale chápu to, taky bych si jí asi vzala kdybych neměla na nájem.. :D.. Jsem zvědavá na další dílek.. :)

3 báři báři | Web | 17. března 2012 v 19:51 | Reagovat

tyjo. Tak to jsem nečekala. Ale když je nouze.. :D No, Bill je pěkný protiva, jak sleduju :D Těším se na další díl :D

4 N. Dips N. Dips | Web | 18. března 2012 v 21:53 | Reagovat

Oh, ten Bill je tak fakt na kopanec do zadku! :D :D Doufám, že tak protivnej nebude celou povídku :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama