Der Wichtigtuer - 1.

10. března 2012 v 15:43 | Ela
Díly budu přidávat každou sobotu, do té doby než povídku dopíšu :)

,,Další prosím. Dobrý den co si dáte?" zopkauji frázi, z jejíhož opakování každý den pořád dokola, mi začíná pomalu šibat. Je to děs! Celá tahle práce je děs, to stání na nohou celej den je děs, tahle uniforma v těch nejotravnějších barvách je děs, zákazníci jsou děs, ale když člověku nezbývá nic jiného, tak co má dělat?

,,Dobrej." pozdravil jeden z dvojice kluků, kteří jsou našimi stálými zákazníky. Každý den, vždy okolo druhé hodiny odpolední.

,,Dal bych si jeden jahodovej a jeden banánovej koktejl." usmál se na mě a začal lovit ve své kožené peněžence, která byla pokaždé naplněná k prasknutí. To asi dělal ten štos platinových kreditek.

,,S sebou nebo tady?" oplatila jsem mu úsmev a z pod pultu vyndala dva kelímky, dvě plastová víčka a dvě brčka.

,,Podle blbí nálady mého bratra bych řekl, že s sebou." uchechtl se a pokrčil rameny.

,,Tome! To tam ty koktejly děláš sám, že to tak trvá?!" zabručela mu za zády vysoká postava, s blonďatým rozcuchem a zrcadlovkami na očích, zatím co já dodělávala banánovej koktejl.

,,Dělá to 3 dolary." položila jsem kelímky na pult a vzala si od něj peníze. ,,Přeju hezký den." dodala jsem a odkývala taktéž jeho přání k hezkému dni. Zato jeho bratr jen něco zahuhlal, popadl svůj banánový koktejl a vyšel ven na sluneční svit odpoledního slunce v L.A.


,,Stejně to jsou kunďáci. Příště je budu obsluhovat já." zasnile se Anabell posadila na dřevěnou židli, místo toho než aby plnila své povinnosti.

,,Tvoje starosti bych chtěla mít." zakroutila jsem nad ní hlavou a pokračovala ve zvedání žídlí. Chci mít to uklízení co nejdříve za sebou a jít už konečně domů, kde si dám pořádně dlouhou vanu.

,,Ne nechtěla. To mi věř!" ježiš co ta může mít za starosti? Zajímá se jen o kluky a když už nějakýho toho kluka ,,uloví" moc dlouho s nim nevydrží. V té její hezké hlavince totiž moc vědomostí není. Ale i přez ty všechny co má, je to má jediná kamarádka zde v L.A.

,,Hele ty lemro! Popadni to koště ankoukej tu zamíst!" přikázala jsem jí a strčila koště před obličej.
Se znuděným pohledem ho vzala do rukou, zvedla se ze židle a konečně začla něco dělat.
,,Tak se měj, zítra." zamávala mi Anabell a plná energie vylezla z našeho Koktejl baru, zatím co já ještě dosrovnávala několik věcí za barem.

,,Ahoj." rozloučila jsem se s ní, ikdyž je opravdu malá pravděpodobnost že mě zaslechla.
Opravdu nechápu, jak může po takovém náročném dni, jako je každá naše směna zde mít ještě tolik energie co má. Pokud se tedy něčím nedopuje.

Když i já konečně vyjdu ven a ozáří mě zapadající sluníčko, které právě teď L.A. vrhá do oranžovožlutého světla, i mě nabije energií, kterou tak hodně potřebuju.

,,Ahoj beruško." políbí mě hned u dveří můj přítel Joel, na kterýho se těším celý ten dlouhý den.

,,Ahoj miláčku." usměju se na něj a nenasytně ho znovu políbím. ,,Máš někam namířeno?" podívám se na něj s nadzvednutým obočím.

,,Jdu ven s kolegou z práce, ale jestli chceš, abych tu zůstal, tak klidně zůstanu." políbí mě a začne se vyzouvat z bot.

,,Jen jdi." pohladím ho po tváři ,,Já stejně půjdu spát, jsem strašně unavená." zívla jsem a unaveně se protáhla.

,,Dobře, tak já jdu." znovu se obul, popadl svazek klíčů, na rozloučenou políbil a hned poté se stratil za dveřmi našeho malého bytu, který je přez otravné sousedy a spoustu dalšího proti, které tu jsou, je tenhle byt k nenahrazení.

,,Na tohle jsem se těšila." spokojeně jsem se usmála naložená v horké vaně s příjemnou jahodovou vůní do koupele a relaxováním, nabírala energii na zítřejší den, kterou mi ani spánek nějak extra nedobije.
Hned jak jsem po dlouhé vaně vylezla z koupelny, oblečená do vytahaného trička a krátkých kraťásků, vylezla jsem s jablkem a knížkou na balkon, posadila se na venkovní dřevěnou židli a pokračovala v relaxování.
Hodně lidí by vám řeklo, že večery tráví v nějakém klubu, nebo u televize, ale já si sednu na balkon a nebo se procházím po nedaleké pláži, kterou mám defakto za barákem a to do doby kdy je venku už tma, že si nevidím ani na špičku nosu a to ať jsem unavená jakkoliv.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lollík Kaulitz ♥ Lollík Kaulitz ♥ | E-mail | Web | 10. března 2012 v 15:53 | Reagovat

Moc hezké.. :) už se těším na další dílek.. :) :)

2 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 10. března 2012 v 16:21 | Reagovat

Páni, tak Bill protivnej hned v prvním díle, nebo spíš nabručenej ale i tak :D:D No to jsem zvědavá, co se bude dít dál, mě se první díl moc líbil a už se těším na další!! :-) M.

3 báři báři | Web | 10. března 2012 v 16:39 | Reagovat

Ah, typicky náladový Bill :D Skvělé. Takové zákazníky bych si přála taky. Jestli ale vystuduju tu psychologii, tak nevím, jestli se mi to kdy splní :D třeba jo :D

4 N. Dips N. Dips | Web | 10. března 2012 v 21:25 | Reagovat

Teprv první díl a Bill je už votrávenej teď :D Ale líbí se mi to, zaujalo mě to a určitě budu číst dál! :)

5 kikusqa-tokio kikusqa-tokio | Web | 15. března 2012 v 17:57 | Reagovat

už první díl mě zaujal :) ...Jinak Bïllouš nám vstal z postele špatnou nohou ne? :D ..těším se na další díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama