Der Schmetterling.! 2. řada - 5.

5. března 2012 v 13:24 | Ela
U Toma.
Najednou se otevřou dveře od ložnice a v nich stojí Elí celá vykulená. Doufám že jí Lena teď hned na férovku neřekne že je těhotná. Chci jí to říct já, ale ještě nevím kdy.
Střídavě se dívám na Lenu a na Elí. Při pohledu na Lenu mi je jasný že to chce Elí říct a to nesmí. Musím nějak zareagovat a to hned.
"Leno tak jsme si to vyřídili tak už abys šla. Ozvu se ti neboj." řeknu a ani jí nedám šanci odpovědět a už jí vytlačuju z bytu.
"To.." nestačí to doříct, protože jí zabouchnu vchodový dveře před nosem.

Několikrát se zhluboka nadechnu a jdu zpátky do obýváku, kde Elí ještě furt nechápavě stojí. Její pohled neznačí nic dobrého. Jakoby nic si okolo ní projdu do kuchyně jakože pro pití ikdyž vůbec žízeň nemám. Na jídelním stole zahlídnu několik časopisů kde zase rozebírají můj vztah s Elí. Bojím se že pokud Elí přiznám Leny těhotenství že v novinách nebudou rozebírat nic jinýho než můj rozchod s Elí a to bych nerad aby to takhle bylo. Ale co si vymyslet jinýho? A stejně pokud si něco vymyslím bude mě zase trápit to že Elí lžu a ještě tu je Lena která to Elí s klidem řekne. Že já si s tou Lenou vůbec začínal.

U mě.
Stojím jak sloup v obýváku a pohledem tikám z Toma na Lenu. Podle Tomova výrazu v obličeji poznám že přemýšlí.
"Leno tak jsme si to vyřídili tak už abys šla. Ozvu se ti neboj." řekne najednou Tom a Lenu táhne do chodbičky. Je mi jasný že se něco děje jinak by takhle nereágoval.
Bouchnutí dveří mi potvrdí že jí Tom opravdu vyvedl z bytu. Jindy by se mi ulevilo že odešla, ale teď vůbec. Mám ztrach z toho co přijde.
Po chvilce se v obýváku objeví Tom a jakoby nic si projde okolo mě do kuchyně. Takovou chuť dát mu snožku jsem měla, ale nakonec jsem se ovládla. Zalezl do kuchyně a ve mě to v ten moment začlo vřít. Tak sakra co se to tu děje? Proč mi nic neřekne?
"Tak sakra dozvím se už co se děje?" řvu v duchu. No právě jen v duchu! Ikdyž se bojím co přijde, musím se to prostě nějak dozvědět!
Nechci žít v nejistotě že to například Tom s Lenou potajnu táhne. Sice bych to nepřežila, ale aspoň bych nebyla ta naivní co si myslí že jí její přítel miluje. Nedokážu dělat jako že jsem tu Lenu vůbec nedělala a dál si žít spokojený život s Tomem! Ne to prostě nedokážu!
S nohama těžkejma jako bych na nich měla betonový boty se pomalým krokem blížím ke kuchyni. Dojdu do kuchyně a zastavím se pohledem na Tomovi sedícím na židli se sklopenou hlavou.
Odkašlu si a tím upozorním na svou přítomnost!

U Toma.
Se sklopenou hlavou sedím ještě furt v kuchyni na židli a o všem přemýšlím. Musím jí to říct. Né nadarmo se říká čim dřív tim líp, ale prostě se nemůžu zbavit strachu že jí ztratím. Bylo by to pro mě hodně těžký. Ale nemůžu jí držet při tom že se nic neděje a být v očekávání, kdy mi Lena porodí dítě. To nejde.
Zaslechnu kroky blížící se do kuchyně. Elí! Na svou přítomnost upozorní slabím odkašlaním a mě nezbyde nic jiného než čelit osudu. Podívám se na ní a její pohled mi moc pozitivní nepřijde. Nedivím se jí!
"Elí já.." Nemůžu. Prostě a jednoduše aniž bych chtěl se zadrhnu a víc neřeknu.
"Ty co?" zeptá se chladným hlasem. I s tím jsem počítal.
"Elí já musím ti něco říct." konečně ze sebe dostanu.
"No tak povídej." řekne jakoby opovrženě a posadí se naproti mě.
"Víš já a Lena no my dva.." odlmčím se. Tohle mě tak bolí. Nechci jí to říct, ale hold musím. "..Lena se mnou čeká dítě." řeknu na jeden nádech jinak zfrázovanou větu než jsem chtěl, ale šok ta věta zpusobí stejnej.
Místností zavládne ticho. Můj pohled zase směřuje k zemi. Nedokážu se na ní podívat, bojím se totiž jejího výrazu v obličeji.
"Chci ale ještě dodat že je ve třetím měsíci. V tu dobu jsme ještě nebyli spolu." dodám, ale situaci to vůbec neodlehčí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama