Der Schmetterling.! 2. řada - 3.

1. března 2012 v 13:18 | Ela
Lena přijde ke mě a chytne mojí ruku kterou si položí na břicho.
"Víš Tome já jsem těhotná."
"Cože si?" vyjedu na ní a svojí ruku cuknutím sundám z jejího břicha.
"Těhotná. Já jsem máma a ty jsi táta." To není možný. Rozčileně se postavím a začnu přecházet po místnosti.
"Tome já jsem ti to musela říct." řekne skroušeně a posadí se na křeslo kde jsem předtím seděl já.
Mlčky přecházím po pokoji a přehrávám si v hlavě všechen sex co jsem s Lenou měl.
"Tak moment. Ty jsi říkala že bereš prášky a já k tomu používal i ochranu. To není možný že jsi těhotná." řeknu podezřívavě. Lena najednou zbledne. Tady něco smrdí.
"No já ti lhala. Prážky jsem nebrala, ale začnu." já bych jí uškrtil.

"To mi je ale úplně jedno jestli je budeš brát nebo ne. Pro mě je podstatný že jsi je nebrala."
"Víš Tome čekám jak se k tomu postavíš. Budeš otec dochází ti to vůbec?" no to si ze mě dělá srandu.
"Jasně že mi to dochází a dochází tobě to že mám přítelkyni kterou miluju nadevšechno a tohle co jsi mi teď řekla mi ten vztah může zničit?"
"To bych nechtěla." řekne ironicky.
"Já vím že chtěla tak se nedělej. Už teď ti můžu říct že se o to dítě postarám, ale s tebou nebudu mít nic. Pro mě existuje Elí žádná jiná."
"Ale Tome já čekám tvoje dítě. Naše dítě." pozvedne hlas a rukou si pohladí ploché břicho.
"Jestli je vůbec moje."
"Jak to myslíš?"
"Tak že si nejsem jistej otcostvím."
"To chceš jako říct že tady lžu a že to dítě není tvoje?"
"Je to možný."
"Ty tady ze mě děláš hotovou děvku." zařve na mě.
"To nedělám, ale už teď ti říkám že jakmile se to maličké narodí nechám udělat testy otcoství, abych se ujistil že je opravdu moje."
"Ale co když to já nedovolím!"
"Pokud to dítě je opravdu moje jak tvrdíš tak nemáš nejmenší důvod to nedovolovat. Pokud by opravdu nebylo moje."
"Samozřejmě že je. Mě jenom štve že mi nevěříš v tomhle bych ti přece nelhala."
"Nejsem si jistej."
"Chápu tě."
"Dobře tak já se ti ozvu co nejdřív víš až se mi to uleží v hlavě."
"Dobře budu čekat. Jo a tady něco máš." podá mi nějakej papír.
"Co to je?"
"To je fotka našeho miminka." zadívám se na to. Že by todle bylo vážně moje?
"Tak ahoj a dík."
"Ahoj Tome a zavolej."
"Neboj." řeknu a vylezu z baráku. Že já sem blbec vůbec jezdil, kdybych sem nepřijel byl bych ušetřenej přinejmenším jednoho otcoství. Jak tohle řeknu Elí? Co když se semnou rozejde? Jen to ne!

U mě.
Vím že je Tom u Billa, ale až takhle dlouho? To se mi nezdá. Mám o něj strach! Už mám v ruce mobil že mu zavolám, když v tom zarachotí klíče v zámku. Uleví se mi když uslyším jak si v chodbičce sundává boty. Zvednu se ze židle a jdu za ním. Stejně jako když odcházel se opřu o futro a stejně jako když odcházel se mě lekne.
"Ty ještě nespíš?" zašeptá.
S úsměvem zakroutím hlavou a hned mu dám pořádnou pusu.
"Čímpak jsem si to zasloužil?"
"Tím že jsi." řeknu a neujde mi jak Tom posmutněl. "Copak se stalo? Řekla jsem něco špatně?"
"Né nic se nestalo a už vůbec si neřekla nic špatně. Jsem jen unavenej."
"Tak to jo."
"Jdu do psrchy."
"Chceš přichystat něco k jídlu?"
"Nechci děkuju. Nemám hlad." Cože? Tom a nemít hlad? To je nějaký divný.
Všude pozhasínám a jdu si lehnout do postele. Během pěti minut se ozve ťapkání po plovoučce což značí že do ložnice přiblěhla Lola. Jako vždy si lehla k posteli na svůj polštářek. V posteli mohla ležet jen když tu Tom nebyl. Nevím proč ale neměl rád když si k nám Lola lehla. Mě to nikdy nevadilo. Poslouchala jsem zvuk sprchy z vedlejší místnosti a ani nevím jak najednou jsem usla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama