Der Schmetterling.! 2. řada - 18.

31. března 2012 v 17:17 | Ela
Zbytek dne ubýhal až podezřele rychle. Né že bych Billa neměla ráda, ale na tu večeři s ním se mi vůbec nechce. Přesto že jsem Billa upozornila na to že se o Tomovi nechci bavit, je mi jasný že on dřív nebo později na Toma odvede řeč a mě nezbyde nic jinýho než ho neslušně poslat do háje a odejít. Vážně se o tom nechci bavit!
Když se hodinové ručičky převalej na 5 hodinu odpolední, nezbyde mi nic jiného než se jít připravit.


Po dlouhé sprše, která mě měla dobýt energií a né spíše uspat jak učinila, jsem se zaměřila na svůj zevnějšek. Barva mého obličeje, byla stále bílo zelená, tudíš jsem se rozhodla že slabí make-up dnes nic neskazí, ba naopak. Slabé, decentní líčení, vlasy svázané do drdolu. Co více vymýšlet! Nemoptřebuju se líbit.
Světle modré, na světle třpytící se šaty bez ramínek a k tomu černé doplňky to je kombinace oblečení na dnešní večer. Na mé slabé a unavené nohy nazuju černé boty na podpadku, ikdyž líp bych se cítila v obyčejných keckách. Do malé, černé, korálkové kabelky si naskládám potřebné věci na dnešní večer.
Billa znám už nějakej ten pátek, tudíš musím počítat s tím že když řekl "Stavím se v půl 7." myslel tím "Stavím se nejdřív v půl 8, přece mě znáš. Já než se nafintím to nějakej ten čas zabere." takže jsem si mohla s klidem unaveně sednout na pohovku v obýváku a zapnout si televizi, mojí kamarádku na nudu, jenomže jako obvykle v ní nic nedávali a tak jí zase vypnu. V turánu můj pohled padne na světle hnědou komodu a v hlavě mi zazní věta kterou vypustil Bill z tý svý chlebárny. "Po pravdě myslím si to taky, ale Tomovi to nikdo nevymluví." Docela mě udivilo že si Bill o dítěti které v sobě nosí Lena myslí to samé co já.
Bezmyšlenkovitě se zvednu z pohovky a dojdu ke komodě, otevřu jedno šuple ve kterém mám alba s fotkama. Všechny je vyndám a položím na konfereční stolek, abych mohla vyndat sněhově bílou obálku, která leží ve spodku šuplíku. Co takhle vzít tuhle obálku Billovi a podělit se s ním o její obsah? "Skvělí to nápad!" řeknu si sama pro sebe a škodolibě se usměju.

U Toma.
"Hej Bille kam jdeš? Já myslel že se dneska kouknem na nějakej film. Víš jak né bratrskej večer."
"No víš Tome rád bych tu s tebou zůstal, ale už mám něco dohodlího."
"A nejde to odvolat?" nechci tu bejt sám.
"Jó tak to určitě nejde."
"Ty Bille že ty jdeš za nějakou holkou?" je to jasný, určitě někoho má.
"Já? Né nikoho nemám."
"Nekecej."
"No tak jo, jde ale je to jen kámoška."
"Jo jen kámoška. A líbí se ti?"
"Jo je moc krásná."
"No tak co řešíš. Jdi do ní."
"Né to né." řekne a rychle odběhne z koupelny k sobě do pokoje a pak už si to jde ke dveřím od bytu.
"Tak přeju hezkej večer a pozdravuj jí." řeknu s mírným úsměvem a když za sebou Bill zabouchne dveře, dojdu do obýváku, svalím se na gauč a pustím TV.

U mě.
Nudou hypnotizuju hodinové ručičky, jako kdyby mi ty měli Billa přivolat. Hodinové spoždění mu očividně vůbec nevadí! Z nudy mě probere dlouhé zvonění na domovní zvonek. Znuděně se zvednu z pohovky a jdu otevřít. Když se za dveřmi objeví Bill s omluvným úsměvem a s krásným pugétem rudých růží, spolku všechny hnusný slova co jsem na něj chtěla začít řvát a hodím na něj odpouštěcí úsměv.
"Tak půjdem?"
"Jasně že jo, jen si skočím dát ty růže do vázy." řeknu když mi kytku podá. "Tak pojď zatím dál." Bill přikývne a jde za mnou dovnitř. Rychle natočím vodu do vázy do které dám růže, navlíknu na sebe s Billovou pomocí kabát, popadnu kabelku a může se jít.
Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil, což bylo vcelku nepříjemný. Až když jsme zasedli ke stolu a objednali si jídlo a něco k pití, Bill nesklamal a začal povídat o všem možném. Byla jsem mu vážně vděčná že nemluvil o Tomovi a když už náhodou načal téma ve kterém se jakýmkoliv objevila osoba Toma snažil se to nějak zamluvit. Večer tak rychle utíkal a než jsem se stačila pořádně rozkoukat už jsme seděli v Billově autě zaparkovaném na parkovišti před mým panelákem.
"Víš Bille chtěla bych ti něco ukázat."
"A copak?" při jeho milém, laskavém a spokojeném pohledu jsem se znovu rozmýšlela jestli mu ty fotky ukázat. Nechtěla jsem mu kazit náladu.
"No víš jak jsem se bavili o tom že Lena jak čeká to dítě že není Tomovo?" vím že tahle věta by mohla být vyslovena líp, ale má nervozita mi dovolila vyslovit jen tohle. Bill jen přikývl a jeho výraz v obličeji už nevypadal tak spokojeně jako ještě pře pár minutami.
"No víš já no jak bych to řekla.." drmolila jsem ze sebe jedno slovo za druhým aniž bych si uvědomovala že to nedává smysl. Byla jsem nervózní, ruce i nohy se mi klepali jako kdysi u skoušení před tabulí, kterým mě týrali učitelé.
"Na." řekla jsem a podala mu jasně bílou obálku, kterou jsem vyndala z mé malé kabelky.
"Co to.." ani to nedořekl, protože stačil pohled na první fotku, kterou vyndal. "Tys, tys jí sledovala?" vybremcal ze sebe Bill když si všechny fotky prohlídnul tak aspoň 10x. Čekala jsem toho hodně, ale že by si myslel tohle to určitě ne!
"Blázníš?!" vyjekla jsem na něj až se chudák lekl a nepatrně nadskočil. "Někdo mi je dal na rohošku před dveřma." řekla jsem už tišším hlasem, nechci aby ještě samím leknutím dostal infarkt.
"A kdo? Víš?" bohužel Billdo.
"Ne." zakroutím hlavou "Ale myslím si že to byl kluk, co je i na těch fotkách a nejspíš to bude i otec toho dítěte." dodám po menší pauze.
"Myslíš?"
"Nevím, fakt nevim a to mě štve."
"Musíme to nějak vypátrat hm?" žeby pátrací akce? Nevím jestli mám ještě chuť!
"Nechceš jít ke mě na kafe a tam to v klidu všechno probrat?" navrhnu. Né že by se mi špatně sedělo na týhle skvělý kožený sedačce, ale v pohodlí domova to bude přeci jenom lepší.
"Moc rád." řekl a tak jsme oba vylezli z auta, zalezli do paneláku a po schodech vyšlapávali až do mého patra. Výtah je totiž už aspoň měsíc rozbitej!
Celou cestu jsme probírali kdo by mi ty fotky asi tak mohl na zápraží položit, ale mě napadal pořád jen ten kluk z fotek. Když už nám zbývalo jen pár schodů k dveřím od mého bytu čekal a myslím že nejen mě obrovský šok! Srdce mi bušilo jako splašené jen při pohledu na něj, slzy se mi vlívaly do očí a hlava se mi začla motat.
"Ty bastarde!" zařval Tom na Billa. Začla jsem se ho bát! Jeho výraz v obličeji byl nepopsatelný, ale mohla jsem ze situace usoudit že je pořádně naštvanej! "Tak takhle se chová brácha? Dvojče?" znovu zakřičí ostrá slova Billovým směrem a začíná scházet schody k němu. Strach že by mohl Tom Billovi něco udělat mě přemohl a když už stál Tom těsně před Billem vetřela jsem se mezi ně a doufala že to s Billem neodneseme oba. Tom se na mě vyděšeně podíval. Jeden pitomý pohled do jeho očí a moje srce se může zbláznit, motýlci v mém břiše si nejspíš hrají na honěnou a krev ve mě koluje rychlostí světla, když tu najednou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama