Der Schmetterling.! 2. řada - 17.

29. března 2012 v 14:16 | Ela
"Ahoj Elí." pozdraví mě Bill jen co se za Johanem zavřou dveře.
"Ahoj co potřebuješ?" jdu hned k věci, nemám ráda chození okolo horký kaše.
"Přišel jsem si promluvit.." no to bych neuhodla "..můžu?" ukáže na židlo kousek ode mne.
"Jó jasně posaď se."
"Děkuju." řekne a přisune si židli blíž ke mě.
"No tak o čem jsi si přišel promluvit?" zeptám se po chvíli trapného ticha, která byla vyloženě nekonečná.


"Sama víš." řekne a jeho pohled mě usvědší v tom co jsem si myslela, chce mluvit o mě a o Tomovi.
"Bille mám tě ráda, ale řeknu ti to takhle nestrkej nos do cizích věcí. Tom se rozhodul sám, jeho věc." vyjedu na něj, až příliž hnusně.
"Ach ták, mě nepřijde že by se rozhodl sám. Víš všechno mi to řekl."
"To mi je jasný. Vy dvojčata si přece říkáte všechno."
"Tón tvýho hlasu se mi nelíbí."
"Mě se toho nelíbí a taky žiju."
"Elí on to všechno udělal kvůli tomu dítěti."
"Které ani není jeho." Jo tady za tím názorem si prostě stojím a budu stát!
"Po pravdě myslím si to taky, ale Tomovi to nikdo nevymluví." Cože? Bill si myslí to co já? Asi ještě spím.
"Víš Bille.." ani to nedořeknu protože mu začne zvonit mobil.
"Promiň." omluví se mi a přijme hovor.

U Toma.
Jasně to je skvělí! Já jedu za Billem a on si laskavě není doma. Sakra!
Všechno mě sere!
Vytáhnu z kapsy mobil a vytočím jeho číslo. Naštěstí to hned vezme.
"No kde seš?" vyhouknu na nej.
"Ahoj Tome." promluví na mě jeho milej, přeslazenej hlásek, kterej používá když mě chce naštvat.
"Bože.." povzdechnu si "..ahoj Billíčku.." promluvím taky přeslazeným hláskem, ale pak ho okamžitě zase vrátím do podoby naštvanýho. "..už mi povíš kde jsi?"
"No víš já nakupuju."
"Zase?"
"Jo nějakej problém?" nějakej vostrej dneska.
"Těch by tu bylo, ale jeden je zásadní, čekam před tvým bytem a nemůžu dál protože ty jsi někde na nákupech."
"Jéé ty jsi se na mě přijel podívat jó?" on mi to dělá naschvál, to vím.
"Bille přestaň a okamžitě přijeď k sobě domů u Leny je to k nevydržení." zasyčim do telefonu a poté ukončím hovor. Ještě ať ten mě začne srát!

U mě.
"Ahoj Tome." hned jak tohle Bill vysloví ve mě stuhne krev a teprv když slyším Tomův hlas, sic jen přez telefon je mi na omdlení a nohy se mi začnou divně třást.
Podle útržků co slyším z jejich telefonátu vyzní že Tom na Billa někde čeká a Bill místo toho než aby byl s ním je tady se mnou, což on ale neví protože mu Bill řekl že je na nákupech.
"Omlouvám se, ale už budu muset." řekne Bill po ukončení telefonátu a zvedne se ze židle.
"Jasně chápu." přikývnu.
"No moc jsme si toho neřekli. Co kdybychom dneska zašli na večeři, co ty na to?"
"Moc ráda, ikdyž místo o tomhle tématu bych mluvila o něčem jiným." naznačím že mluvení o Tomovi mi zrovna příjemný není.
"Chápu, takže dneska večer v půl 7 tě vyzvednu u tebe? Platí?"
"Platí, budu se těšít."
"To já už se těším teď, ikdyž až to řeknu Tomovi tak mě čeká jistá smrt." uculí se Bill.
"Co? Né Bille prosím před Tomem se o mě prosím nezmiňuj."
"Proč?.." bože ten má dlouhý vedení "..och jasně chápu. Tak večer ahoj."
"Ahoj." rozloučíme se, samozřejmě ani přátelská pusa na tvář nesmí chybět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama