Der Schmetterling.! 2. řada - 16.

27. března 2012 v 14:59 | Ela
U mě.
"To už jsi zdravá?" vyvalí na mě místo pozdravu Johan, jen co přijdu druhý den do práce.
"Už mi je o něco lépe." zalžu a malinko se pousměju. Skutečnost je ale jiná a to úplně! Zle mi je úplně stejně, ale naštěstí už nezvracím a důvod proč jsem nezůstala doma? Už tam prostě nemůžu nadále bejt! Všude vidím Toma, všude cejtím jeho vůni. Prostě celej byt je jím prolezlej skrz na skrz! Nejspíš se budu muset přestěhovat!


"Vážně ti je líp? Nevypadáš na to, jsi zelená jak moje košile." zkonstatuje a já se při pohledu na jeho košili zděsím. Jestli jsem opravdu takhle zelená tak to se jdu zahrabat!
"Radši mi ukaž modelky co jsi vybral." odběhnu od tématu Já a moje zdraví k tématu Vyhublé modelky, kost a kůže na naší přehlídku.
"Dobře uvidíš že jsem vybral slvěle, ale říkám ti na rovinu. Včera tu bylo takovejch modelek který by chtěly předvádět naše šaty že to nebylo ani možný a já nad tím strávil celej den, ale nakonec..." frajersky se poplácá po hrudi "...jsem vybral ty nejlepší z nejlepších." aby tou chválou neprask.
"No tak my ukaž ty tvoje nejlepší z nejlepších." řeknu a začnu si prohlížet fotky, které Johan přede mne začne pečlivě rozkládat.

U Toma.
"Tomí jdeme na ultrazvuk, jdeš s námi?" vlítne mi do pokoje Lena až se leknutím zvednu z postele a div neupustím cigáro z ruky.
"Ne nechce se mi." řeknu a popotáhnu si z cigarety.
"Ale no ták, ty se vůbec nezajímáš o naše dítě!" už zase začíná! To je furt, tobě je naše dítě ukradený, ty se o něj vůbec nezajímáš. Už mě to sere, ale vyloženě.
"Kolikrát jsem ti říkal že takovýhle nesmysli nemáš vůbec vypouštět z pusy." chtěl jsem říct z huby, ale budu slušnej.
"A kolikrát já ti mám říkat že nemáš kouřit tady v bytě. Víš jak mi to vadí?" vyjekne na mě a pomalu se začne přibližovat.
"Nevim." znuděně odseknu a když už je těsně u mě fouknu na ní čoud z cigarety.
"Tome tohle už přeháníš!" rozjekne se a začne kašlat. Ta s tím nadělá.
"Jó Elí tý to nikdy nevadilo, mohl jsem kouřit kde jsem chtěl, teda kromě ložnice." zpomenu na starý, dobrý časy.
"No jo jenomže já nejsem Elí.." nafoukne se, div nepraskne "...myšáčku víš že tě miluju, ale tohle mi vážně vadí." řekne medovým hláskem a posadí se mi na klín, já jí ale okamžitě smetu ze sebe na postel a pro jistotu se postavím.
"Cože myšáčku? a že mě miluješ? Jsi se zbláznila né? Tohle už mi nikdy neříkej!"
"Ale Tomí já tě vážně miluju." pozdechne si a zase se ke mě začne přibližovat.
"Problém je tu takovej že já miluju Elí a né tebe."
"Cože? Já-já jsem si myslela že miluješ mě a proto si od ní odešel."
"Ty jsi se vážně zbláznila! Leno ty víš že tebe nemiluju a že jsem s tebou jen kvůli dítěti. Mezi námi nic není a nic nebude, tak aby bylo jasno."
"Ale proč mě nemiluješ?"
"Protože prostě nemiluju!" řeknu, popadnu mikinu, peněženku a klíče a odcházím z bytu. Lena mě už vážně unavevuje. Nejspíš přijmu Billovu nabýdku a nastěhuju se k němu, ale to až se to malé narodí.

U mě.
"No tak co na ně říkáš?"
"Jsou vážně hezké." musím přiznat že vážně vybral skvěle.
"Že jo když něco dělám tak pořádně."
"Aby jsi se nepřechválil." šťouchnu do něj a jeho výrazu se musím začít smát, když v tom někdo zaklepe na dveře.
"Dále." vykřiknem s Johanem na stejno a otočí me se ke dveřím ve kterých už stojí Bill. Cože? Bill co ten tu chce?
"Ahoj." pozdraví
"Ahoj Bille co ty tu?" přivítá se s ním Johan, ale já si radši tiše sednu na židli a v tichosti si představuju že jsem neviditelná.
"Potřebuju mluvit tady s Elí." řekne Bill a svůj pohled upře na mě.
"No tak to já vás tu nechám o samotě." řekne Johan a odejde někam pryč.
"Ahoj Elí." pozdraví mě Bill jen co se za Johanem zavřou dveře.
"Ahoj co potřebuješ?" jdu hned k věci, nemám ráda chození okolo horké kaše.
"Přišel jsem si promluvit.." no to bych neuhodla "..můžu?" ukáže na židli kousek ode mne.
"Jó jasně posaď se."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama