Der Schmetterling.! 2. řada - 15.

25. března 2012 v 11:14 | Ela
U mě.
"Neodcházej. Prosím." zašeptám a chytnu ho za ruku, tu však vytrhne a po chvíli i s Lenou odejdou někam pryč.
Záchvat pláče je tak silný že si až musím sednout na zem abych to ustála. Už teď mi chybí!

O měsíc později.
Už je to měsíc. Měsíc plný bolesti, pláče a špatné nálady. Nejhorší je že ať se podívám v bytě kamkoliv všude ho vidím a proto jsem celé dny někde pryč a domů se chodím jen vyspat a vybrečet.


Protože jsem si tentokrát zakázala truchlit doma u televize a s čokoládou! Chodím do práce, kde s Johanem připravujeme další módní přehlídku společenských šatů, které jsou famózní.
Taky jsem si našla nového koníčka a to jízdu na koních, která mi vyloženě pomáhá zahánět myšlenky na Toma a připomíná moje mládí, protože dřív jsem na koních jezdila pokaždé když to šlo.

"Elí no kde jsi." promluví do telefonu Johan.
"Promiň ale dneska nejspíš nepřijdu je mi nějak špatně." řeknu potichu a doufám že mi rozuměl.
"Copak? Něco vážného? Mám přijít?"
"Né to je dobrý jen jsem nejspíš něco špatného snědla a tak mi je špatně a zvracím jako bych měla kocovinu." popíšu můj momentáolní stav Johanovi.
"Tak se léči zlatíčko ano? Já jdu vybírat modelky na přehlídku. Ještě ti zavolám ano?"
"Dobře budu čekat a vyber ty správný."
"Dobře tak pá."
"Pa." řeknu a ukončím hovor. Jen co se malinko pohnu kvůli tomu že chci položit mobil na noční stolek, udělá se mi tak špatně že to jen tak tak stihnu do koupelny, kde se jako už dneska po kolikáté vyzvracím.
Vyčerpaně si sednu kousek od záchoda na studenou dlažbu a odfrknu si. Co se to děje?
Po chvilce se zvednu a jdu do kuchyně, kde mám v plánu do sebe dostat aspoň heřmánkovej čaj, ten mi vždycky pomohl. Už jen při pohledu na jídlo se mi udělá špatně a když si představím jak nějaké jídlo jím s mým žaludkem to provede divoké přemety a já zase letím kamarádit se záchodem.

U Toma.
"Tomí pojď už je snídaně." vleze do mýho pokoje Lena.
"Kolikrát ti mám ještě říkat že máš zaťukat než sem vlezeš a taky nemám hlad."
"Ale Tomí musíš něco jíst."
"Né nemusim! Nemam hlad a byl bych ti vděčnej kdyby jsi mě nechala o samotě." řeknu nejhnusněji jak umím, ale i to nejspíš ještě bylo málo, jelikož Lena furt stojí ve dveřích jak sloup. "Nerozumělas! Odejdi!" zařvu na ní a ona už tedy konečně zavře dveře a nechá mě s mou vytouženou samotou.
Vypnu notebook a bezmocně si lehnu na postel. Můj pohled spadne na fotku, která je v rámečku na nočním stolku.
"Jak mi chybíš!" pošeptám a pohladím Elí obličej, který je těsně vedle mého, bohužel jen na fotce.
Nejradši bych si za to nafackoval. Nikdy jsem od ní neměl odcházet, aspoň né tak jak jsem odešel!
Když jsem řekl Billovi co jsem udělal, seřval mě jak malé dítě a i tak si myslím že to bylo málo!
Mám chuť se vožrat, na všechno zapomenout a odjed někam hodně daleko! Ale ani tohle nic nevyřeší. Nedokážu si představit život bez Billa a ani bez Elí, ikdyž bez ní život právě teď prožívám a krásnej život to tedy rozhodně není! Ničí mě to, užírá za živa a já můžu jen bezmocně čekat až mě to sežere!
Už kolikrát jsem měl nacvakaný její číslo, ale ani jednou jsem nezmáčknul zelený sluchátko! Už kolikrát jsem měl napsanou smsku, ale ani jednou jsem nezmášknul odeslat! Už kolikrát jsem projížděl okolo sídleště kde bydlí, ale ani jednou jsem nezaparkoval auto před panelákem kde bydlí a nevyšel schody k jejímu bytu! Stejně si myslím, teda vím že by mě nechtěla ani vidět a po pravdě se jí ani nedivím! Nesnáší mě a já nesnáším sebe!
Veškerou zlost co mám si vylejvám na Leně, která za všechno tohle může! Nebejt jí tak si spokojeně žiju s Elí! Vím že je to vůči Leně hnusné, taky jsem jí slyšel už několikrát brečet, ale prostě si nemůžu pomoct!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama