Der Schmetterling.! 2. řada - 11.

17. března 2012 v 10:12 | Ela
"Bille zavolám ti později." řekne a položí telefon na noční stolek. "Víš Elí já no budu teď u Leny, ale mám k tomu dobré vysvětlení." řekne a pomalu se blíží ke mě. "Řekni něco prosím." chytne mě za ruce, ale já s nimy hned ucuknu.
"Nemám co říct. Čekám na to tvé geniální vysvětlení." přejdu na druhý konec pokoje a zadívám se z okna.
"Lena měla zase bolesti a tak jsem jí odvezl do nemocnice a tam nám řekli že by mohla potratit no a že by u ní někdo měl neustále být aby jí se vším pomáhal. Je v rizikovém těhotenství, měla by se hodně šetřit jinak vážně potratí." řekne skleslím hlasem.
"To by bylo vážně neštěstí kdyby potratila." řeknu hnusnou věc, ale už si nemůžu pomoc.
"Elizabeth!" zařve na mě Tom. "Jak tohle můžeš říct?"

"Jak vidíš tak asi můžu! A byla bych ti vděčná kdyby jsi na mě neřval! A víš co? Dělej si co chceš!" zavrčím na něj a chci odejít z ložnice, ale on mě chytí za ruku a přitáhne k sobě.
"Elí tohle mi nedělej." zašeptá a přisaje se na moje rty. Jako vždy mě jeho polibek doslova přivede do jinýho světa, ale dneska jsem se v půli cesty do jinýho světa vrátila zpátky do reality a odlepila se od něj.
"Co ti nemám dělat?" vyjeknu "To ty mi děláš takovejch věcí už jenom to že trávíš všechen čas s Lenou a teď se k ní ještě nastěhuješ? Rovnou se semnou rozejdi!"
"Cože? Já netrávím čas s Lenou, ale s tím dítětem."
"Prosimtě Tome. To dítě ještě ani nevnímá Lenu natož tebe!"
"Nebuď na mě prosím tak hnusná."
"Já že jsem na tebe hnusná? A co jsi teda na mě v tom případě ty? Ty kterej se kolikrát za dva dny ani neukážeš a kterej žije pro někoho jinýho než pro mě! Víš Tome tohle už je na mě moc. Kord když už teď odejdeš úplně a budeš žít s ní? Víš co tvůj odchod bude znamenat?" řeknu potichu a setřu si slzu která mi stékala po tváři.
"Ale já se vrátím."
"Sám tomu neveříš." zašeptám a rozpláču se už naplno. Sesunu se na postel a už nechci, spíš nemůžu utišit svůj pláč.
"Lásko. Prosím neplač." pošeptá Tom a posadí si mě na klín. Hned ho obejmu okolo krku a svou hlavu položím na jeho rameno. Nechci tady na něj hrát nějaký divadlo, prostě říkám věci který právě teď cítím. A co když jsem vážně těhotná? Co by bylo pak? "Víš napadla mě ještě jedna věc a ani bych nemusel odsud odejít a věř mi že se mi od tebe vůbec nechce, ale ty s tím určitě nebudeš souhlasit." pošeptá mi po chvilce do ucha.
"Co tě napadlo?" promluvím tak tiše že mám strach že to ani Tom neslyšel, ale naštěstí ano.
"Že by Lena mohla bydlet teď tady než by se zase cítila lépe. Je tu přece ještě jeden sice menší, ale volný pokoj." Bože! To bych jako tady Lenu každej den měla potkávat? Že by Lena bydlela v mém bytě? Že by jsme společně koukali na televizi, jedli u jednoho stolu, střídali se v koupelně? Ani nápad! Ikdyž. Aspoň by tu Tom byl se mnou a nemusela bych se bát co zrovna teď kde spolu dělaj a budu mít jistotu že je s ní vážně jen kvůli tomu dítěti. Kdyby u ní bydlel tak bych tu jistotu neměla. Má to své pro i proti!
"Tak co myslíš? Navíc zase začneme chodit do studia a tak bys aspoň dohlídla na Lenu ty." další proti! Já nedokážu bejt s Lenou sama to bych jí musela zabít snad všema způsobama, ale všechno bude lepší než se bát a představovat si jak si teď někde Tom s Lenou užívá.
"Tak jo. Ať tu klidně bydlí, ale zadáme jejímu pobytu nějaké podmínky." promluvím po delší době ticha a setřu si všechy slzy co mi stékaly po tvářích.
"Dobře, ale zase jí nebudeme vyloženě utiskovat."
"Tome uvědom si, ale to že jí nesnáším a ona nesnáší mě, tudíž vzájemná nesnášenlivost to nebude dělat dobrotu."
"Neboj. Já vím že ty to zvládneš a pokusíš se svojí nenávist potlačovat."
"Cože?"
"Prosím. Udělej to pro mě."
"Tome uvědomuješ si o co mě tady žádáš? To s ní mám bejt najednou nejlepší kámoška a chodit s ní nakupovat, chodit ke kadeřnici a ještě snad s ní vybírat kočárek pro to dítě?"
"To né, ale jenom se pokus jí nezabít a aspoň trochu respektovat její přítomnost."
"Jak myslíš, ale pokud se ona nebude snažit tak já taky ne."
"Neboj ještě s ní o tom promluvím. Tak já jí to půjdu oznámit a zajedu s ní k ní domů pro věci ano?"
"Dobře a já jí zatím připravím pokoj."
"Jsi dokonalá." řekne Tom a věnuje mi dlouhý polibek.
"Tak běž." řeknu a zvednu se z něj. Po nějaké chvíli Tom s Lenou odejdou a já jí tedy povlíknu deku a polštář do povlečení a ještě v pokoji vytřu, aby neřekla že tu mám bordel. Nemám co na práci a tak aspoň oblečení které měl Tom už naskládané v tašce znovu narovnám do skříně a potěší mě když v tašce najdu naší společnou fotku v rámečku. Miluju ho a proto to tu s Lenou vydržím. Snad! Vrátím se do obýváku a do očí mi padne komoda do který jsem tenkrát uklidila tu obálku na kterou jsem úplně zapoměla. Hned dojdu ke komodě a otevřu jeden z jejich šuplíků. Po chvilce přehrabování obláknu najdu a s fotkama vyndám i nějakej papír, nejspíš dopis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama