Happily Forgotten Memories - 14.

23. února 2012 v 13:17 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

"Můžeš nechat té své pózy, jakože se tě to vůbec netýká?" rozčiloval se Tom dál. To už jsem nevydržela a nevěřícně se na něj podívala.
"To mi říkáš ty, kterýmu tu je celou dobu fuk, že ti tu mlátím o palici to, že tě mám plný zuby a nemám v plánu s tebou vlézt do postele? Asi jsem tě teda nakopla málo!" strach byl najednou pryč, místo toho jsem byla zase rozzuřená.
"Hele to je něco jinýho, tak toho nech! Já tě aspoň do ničeho nekopu!" bránil se. Tipický chlap.

"Ty jsi vážně hrdina, víš co, dej si laskavě odchod, protože já na tebe nejsem zvědavá!"
"A víš ty co? Já jdu! Ignorantko!" stejně rychle jak přišel, tak i odešel. Nezapomněl za sebou samořejmě prásknout pořádně dveřmi. I když jsem byla vytočená, oddechla jsem si. Kdyby tu byl ještě chvíli, pravděpodobně by utrpěl další újmu. Ne, že by ho byla škoda. Z kuchyně jsem si vzala tabulku čokolády a zalezla do postele, kde jsem po delší době úspěšně usnula.
Další den jsem si až na cestě do práce vzpomněla na Billa se Sarah. Kvůli Tomovi, který mi zvedl zase mandle jsem si ani neuvědomila, že mi Bill nevolal, abych ho odvezla domů, ani aby mi řekl, jak katastrofálně o dopadlo, když za Sarah přišel. Přišlo mi to jako dobré znamení, a proto jsem trošku víc sešlápla plyn, abych byla v práci co nejdřív a mohla si od Sarah vyslechnout žhavé novinky.
Když jsem konečně dojela do práce a vyjela výtahem do patra kde mám se Sarah kancelář, byla jsem natěšená jak malé dítě na Ježíška, ale já se netěšila na dárky, ale na všechny podrobnosti z večera Sarah a Billa.
"Ahoj." vletěla jsem do kanceláře jak velká voda, až se Sarah polekala.
"Aho Eri." usmívala se na mě Sarah, která jen tak mimochodem celá zářila. Úsměv jsem jí oplatila a vyslíkla se z kabátu. Bylo hezké, když se na mě Sarah celou dobu usmívala. Bylo mi jasný že za to může jedinej člověk a to Bill.
"Nó." promluvila na mě Sarah, čímž jsem pochopila že už hoří nedočkavostí k tomu, aby mi mohla říct to o čem celou dobu toužím slyšet.
"Tak povídej." řekla jsem a přisunula si k jejímu stolu mou židli.
"No tak kde bych měla začít, je toho vážně hodně." řekne pobaveně Sarah.
"Začni úplně od začátku, já chci totiž slyšet úplně všechno." netrpělivost mi vážně v tuto chvíli nechybí.
"Dobře. Tak byla jsem vážně strašně překvapená, když se u mě Bill objevil, ale nakonec to bylo úžasný. Chvíli jsme byli u mě a tam si jen tak povídali, pak mě Bill pozval na večeři no a potom jsme se šli projít po Hamburku. To bys nevěřila, jak je Hamburk krásnej jen pod světlama pouličních lamp. Pak mě Bill doprovodil domů a chtěl odejít, jenomže já nechtěla a tak mu navrhla jestli nechce jít na víno a tak náš večer ještě pokračoval až jsme společně usnuli na gauči." zakončila svůj monolog Sarah jak jinak než zářivým úsměvem. Jak já jim to přeju. "Děkuju." promluví najednou do ticha Sar.
"Za copak?" pokud já vím tak nemá za co.
"Že jsi Billa dokopala k tomu aby ke mě přijel. Je mi jasné, že sám od sebe by za mnou nepřišel. Stydlín."
"Nemáš vůbec za co. No ty o té stydlivosti máš co říkat. Stydlínko." tihle dva byli vážně povedenej pár.
"Hlavní je, že jsme oba tu stydlivost překonali, ne?" usměje se na mě a já jí musím dát za pravdu. Navíc jsem potěšená, že se to povedlo díky mě.
"Jasně že je." přikývnu. "Hele, a jak líbá? Líp, než když zte opilí?" začnu se culit. Sice mi hezky řekla co dělali, ale detaily si nechala pro sebe. A to já jen tak nechat nemůžu. Sarah hned začala rudnout, takže mi bylo jasné, že si ty detaily nechala pro sebe záměrně. "Nebo došlo i k něčemu víc?" vykulím na ni oči. Ani u jednoho bych to nečekala, ale když se sejdou takoví dva romantici, bůh ví, jestli to nevypuklo v nějáký orgie.
"Neblázni!" poskočí Sarah na své židli a zrudne ještě víc. "No jo, fajn přiznávám, že jsme se líbali. A bylo to.. prostě perfektní." na chvíli se zasní. "Ale tím to haslo, nic víc!" dodá ještě.
"Pff, a pak že Bill holku na prvním rande ani nelíbá." odfrknu si, když si vzpomenu na jeho slova. "I když je pravda, že u vás je to něco úplně jinýho takže se to dá přehlídnout." mrknu na ni. "Já vám to hrozně moc přeju.." usměju se na Sarah. "To jsem ale dohazovačka, co?" smějeme se spolu. Možná jsem se minula povoláním.
Když už si to nejnutnejší řekneme, obě se začneme věnovat práci, ale i u té každou chvíli prohodíme pár slov, jinak by to ani nešlo. Ale od monitoru počítače mě odtrhnou až slova Sarah: "Jéžinkote koukej, venku sněží!" vykřikne do ticha. Podívám se z okna a opravdu, na zem se snáší první letošní vločky sněhu. I když nerada venku mrznu, sníh mi zlepší náladu ještě víc, než jakou jsem měla doteď. Týdny zbývající do Vánoc se za chvíli budou dát spočítat na prstech jedné ruky.
Ikdyž bych měla dále pracovat, odtrhnu se od monitoru a jdu blíže k oknu. Už jako malá jsem ráda pozorovala padání sněhu, kord když byla pořádná chumelenice.
"Nemám ráda zimu." promluví vedle mě Sarah tichým hláskem a podá mi šálek krásně voňavé kávy.
"Mmm na tu jsem právě teď měla chuť." převezmu si s úsměvem hrníček a s chutí se napiju.
"Dneska jdeme s Billem na večeři, přidáš se?" zeptá se mě mile Sar. Uznávám, že je to od ní opravdu hezké, ale nechci jim kazit romantiku.
"Děkuju za pozvání, ale budu muset odmítnout." s úsměvem se na ní podívám, je mi jasný, že mi tuto nabídku dala jen kvůli tomu, abych netrávila večer sama.
"Jak myslíš." řekne a zasedne opět za svůj pracovní stůl. Nejspíš bych měla udělat to samé co ona, ale mě se dneska nějak pracovat nechtělo.
Ještě chvíli jsem tedy pozorovala, jak venku poletovaly sněhové vločky, ale pak už jsem vážně musela opět svůj zrak přilepit k monitoru a dělat grafiku obálky na vánoční speciál našeho časopisu.
Nakonec mě práce na obálce nějak chytla a ani nechtěla pustit. "Ty ještě nejdeš domů?" promluvila na mě Sarah, čímž mi způsobila menší šok.
"Ještě tu něco dodělám a hned jdu." ani jsem se neobtěžovala odlepit zrak od obrazovky. "Ta práce ti neuteče." opět se ozve Sarah, což mě donutí se na ní podívat.
"Já vím že ne, ale nerada odcházím od nedodělaný práce a taky bych to do zítřka určitě zapomněla a pak nevěděla, co tam chci ještě vylepšit." vysvětlím Sar můj důvod, čímž jí taky donutím k tomu aby mě už nezdržovala od práce.
"Tak se tedy měj krásně, ahoj." rozloučila se semnou a než jsem jí stačila říct pouhé "Ahoj" byla už někde pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama