Happily Forgotten Memories - 12.

19. února 2012 v 12:34 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

V koupelně jsem nespěchala, vychutnávala jsem si každou kapku, která ze sprchy dopadala na mé tělo. Bylo to osvěžující a uklidňující zároveň. Po dlouhé sprše jsem si oblékla jen spodní prádlo a župan. Dnes stejně nemám v plánu už nikam jít.
Sarah obsadila sprchu hned po mě, já jsem zatím šla do kuchyně nachystat něco k večeři, za to, že mi uvařila kávu a donesla mi ji až do postele. Jenže se mi nechtělo nic dělat, tak jsem si vzala telefon a rozhodla se, že objednám pizzu. Jenže jsem na to skoro zapomněla v okamžiku, kdy se mi na displeji zobrazila nepřečtená zpráva od Toma. Stálo v ní: "Omlouvám se za včerejšek, zasloužil jsem si to. A už mi to konečně uvěříš, když ti i teď řeknu, že chci být jen kamarád?"

Pevně jsem semkla rty a držela se, abych jen tak, jak jsem nevyběhla ven ke Kaulitzům a pořádně ho nezfackovala. On si snad nedá nikdy pokoj, jeho ego a sebevědomí bych opravdu chtěla mít. Neobtěžovala jsem se s odepsáním a sms hned smazala. Poté jsem konečně objednala pizzu a čekala, než Sarah vyjde z koupelny, abych jí mohla vylíčit tu nehoráznost.
Nad pizzou jsme společně probraly, jak je Tom nemožnej a pořádně jsme se nadlábly. Líbilo se mi, když jsem v domě nebyla sama, byla bych nejradši, kdyby tu Sarah byla pořád. Stále jsme si měly o čem povídat. V půlce rozhovoru nás přerušil příchod další zprávy na můj telefon. Tentokrát ale byla od Billa. "Včerejšek mě dodělal, musíme to někdy zopakovat. Nechceš se stavit na pokec, teda doufám, že ještě nespíš? A Sarah už odešla domů?"
Musela jsem se smát. Myslím, že Bill potřeboval svoje zážitky a dojmy probrat stejně, jako to potřebovala Sarah.
"Doufám, že ho sem nechceš pozvat, já nevím, jak se k němu mám chovat!" zděsila se Sarah, když si sms společně se mnou přečetla.
"Neboj se." usmála jsem se a nadatlovala Billovi sms: "Stav se zítra odpoledne, teď máme se Sarah holčičí večer. Zopakovat to rozhodně musíme. Pozravuje tě.;)"
Když jsem Sarah pozorovala připadalo mi, že se jí ulevilo, když zjistila, že dnes se nebude muset postavit Billovi tváří v tvář. Ani jsem se jí nedivila...
Když už po pizze nezbyla ani památka, jen naše plné žaludky, rozhodli jsme se, že by jsme mohli odstartovat filmovej maraton.
"Tak zatim vyber nějakej film a já připravým popcorn." řeknu s milým úsměvem Sarah a odeberu se do kuchyně. Sice máme žaludek narvanej k prasknutí, ale později by se popcorn mohl hodit.
"Tak jakým filmem začínáme?" zeptám se Sarah, posadím se vedle ní na gauč a mezi nás dám mísu plnou popcornu.
"Co takhle někdo to rád blond?" zamává mi Sarah DVDčkem před očima a já jí to s úsměvem odkývu, tenhle film patří k mým nejoblíbenějším.
Během filmu mi přijde nespočetně smsek od Toma. Všechny mě nevýslovně naštvou, ale snažím se dělat jakoby nic.
Ze začátku jsem si je nejdřív přečetla a pak až smazala, ale po nějaké době mě čtení jeho keců a omluv přestalo bavit a tak jsem je rovnou mazala a nakonec? Nakonec jsem si vypla telefon, což bylo nejlepším řešením.
Odpoledne se Sarah odebrala domů, aby se ještě vyspala před tím, než budeme znovu muset do práce. Ale ani tak jsem doma nezůstala dlouho sama, Bill přišel necelou hodinu po jejím odchodu. Samozřejmě nejdřív potřeboval vědět všechny detaily, co jsem se Sarah celý dnešní i včerejší den dělaly, a nakonec se nezapomněl zeptat nenápadně i na to, jak se jí líbilo jejich žhavé rozloučení polibkem.
"Bille neboj se, byla z toho v rozpacích úplně stejně jako ty." uklidňovala jsem ho. Bylo zajímavé sledovat ten jejich 'vztah' z obou stran.
"V rozpacích je slabé slovo.. víš jak teď budu vypadat? Já se s holkou nikdy nelíbám ani na prvním rande!" připadal mi jako puberťačka, ale chápala jsem ho. Znala jsem jeho povahu, i když jsme se neznali dlouho.
"Byli jste oba opilí, to se prostě stává. No tak, nech to plavat. Byla to jen pusa, vám se oběma líbila tak co? Aspoň víš, do čeho bys chtěl jít..." pošťouchla jsem ho.
"No jo jenomže, já z toho mám prostě něco jako výčitky svědomí." znovu Bill nasadil výraz umučence.
"Bille!" okřikla jsem ho. "Přestaň už s tím. Ze strany Sarah vím že z toho byla celá paf a i druhej den na to furt myslela a ty mi ani nemusíš nic říkat a už jen podle tvého výrazu poznám že jsi taky jaksi paf a né jenom z toho polibku, ale z celý Sarah. Tak se seber, přestaň mít nějaký výčitky svědomí a začni pořádně o Sarah bojovat. Co ty víš. Třeba se tu za chvíli objeví ještě nějakej jinej, kterej by měl o Sarah zájem." doufala jsem že ho tohle aspoň trochu nakopne.
"No to mi ani neříkej!" vykřiknul Bill tak nahlas, že to muselo být slyšet až venku. "Víš co?" namířil na mě svůj dlouhej párátkovej prst a s odhodlanym obličejem na mě koukal jak nevím na co.
"Co?" snažila jsem se ho nějak povzbudit, aby mi to už konečně řekl.
"Hned teď půjdu za Sarah a klidně místo pozdravu zopakuju tu naší líbačku, aby věděla že o ní mám vážně velkej zájem." řekl s odhodlaností, která se projevila i v jeho chůzi. Odhodlaně se odebral ke dveřím a jen co je otevřel, tak je zase zavřel. Pobaveně jsem ho sledovala a čekala s jakou výmluvou přijde a tím mi odůvodní proč za Sarah nešel.
A opravdu, nebyla to snad ani minuta a ozvalo se zaklepání následované Billovou hlavou ve dveřích. Nestačil ani nic říct a já už byla taky na nohách přímo před ním.
"Nechci nic slyšet!" umlčela jsem ho zvednutou rukou a šáhla na věšák pro bundu. "Sarah je doma, ty jsi tady, nic důležitějšího na práci nemáš a aby ses nevyboural nervozitou, odvezu tě tam. Jo já vím, máš úžasnou kamarádku a jsi rád, že mě máš." ukončila jsem svůj monolog a zamčela domovní dveře.
Billovi chvíli trvalo, než pobral co mu vůbec říkám. "Ale.. já si přece jen dělal srandu!" vymlouval se.
"Jo to víš, že jo. Tak pojď." proti jeho vůli jsem ho dotáhla k autu a nastartovala. Rozjela jsem se a pozorovala, jak mu všechno v hlavě šrotuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama