Happily Forgotten Memories - 11.

17. února 2012 v 14:32 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)

Zůstala jsem na WC takovou dobrou půl hodinu, mezitím jsem se stihla upravit a uklidnit, čímž jsem si i malinko zlepšila náladu.
"No tady seš. Už jsme si mysleli že jsi odešla domů." přišla ke mě Sar, když jsem se blížila k boxu, kde jsme pro dnešní večer byli my.
"To bych vám nemohla udělat, jen tak odejít. Byla jsem na záchodech." řekla jsem a než jsem stačila ještě něco dodat, Tom to převzal místo mě.
"Schovávala se přede mnou." řekl a začal se smát, jako by to bylo bůh ví jak vtipné, ale po pravdě smál se jen on.

"A ty se mi divíš? Celej večer mě otravuješ a nejen celej večer, už od tý doby co jsem se sem přestěhovala, ty mi nedáš pokoj! Snažíš se mě dostat do postele a je hodně trapný že to zakecáváš nějakým pošahaným kamarádstvím! To kamarádství je totiž průhledný stejně jako ty! Nemám v plánu se zařadit mezi holky, se kterýma jsi se vyspal a pak je odkopnul a k tomu ještě napsal na nekonečnej seznam s nadpisem 'na jedno použití'! Už fakt nevím jak ti mám říct že o tebe nemám zájem, jseš mi ukradej! Úplně volnej, prostě mě nezajímáš! Tak už to zkus konečně pochopit a uvědomit si jak moc mi vadíš!" úplně vybouchnu a řeknu snad úplně všechno co jsem v sobě předtím dusila.
Sarah i Bill na mě zírají, a myslím, že se po nás otáčejí i lidi, kteří jsou v okruhu doslechu. Jenže mě to v tu chvíli totálně nezajímá, co si kdo myslí. Jde mi jen o to, aby ten omezenec konečně pochopil, že mě má nechat být.
"Eriko,..." snaží se na mě znovu promluvit tím svým klidným hláskem. Má štěstí, že se neusmál, protože už by jednu schytal.
"Prostě vypadni a dej mi pokoj!" znovu jsem zvedla hlas. Chvíli na mě jen koukal, asi mu to šrotovalo v palici. A pak se stal zázrak, nebo já jsem to aspoň tak viděla, protože se uráčil pohnout tím svým zadkem a konečně odešel. Poprvé jsem před ním nemusela utíkat, odešel naprosto sám.
Ulevilo se mi, když jsem věděla, že je pryč a posadila jsem se k Billovi a Sarah. Oba na mě pořád zírali jako na zjevení. "No co je? Někdo mu ten hřebínek musel srazit." pokrčila jsem rameny jakoby nic.
"Tohle jsem ještě neviděl." promluví jako první z nich Bill. "A že už ho znám nějakej ten pátek."
"Super. Ale teď už vážně dost kažení nálady ne? Noc je ještě mladá." usměju se na oba a vytáhnu je na taneční parket. Už je na čase to konečně pořádně rozjet.
Já osobně se bavím nejlíp jak to jde, díky tomu, jak jsem na Toma před chvílí řvala, jsem ze sebe dostala všechen vztek, naštvanost a mnoho dlašího. Teď jsem se cítila jak v nějaký extázi. Za to Bill se Sarah na mě furt tak divně pokukovali a k tomu si neustále něco šuškali. Snažila jsem se dělat že je nevnímám, ale po chvíli už to přehlížet nešlo.
"Co furt?" vyjekla jsem na ně, ale oni se na mě podívali, že oni nic a dál si tancovali.
Bojovná nálada ve mě furt ještě odeznívala a tak bych nikomu neradila aby mě naštval, v tuhle chvíli jsem byla schopná se s každym, kdo se na mě jen křivě podíval, pohádat až do krve, ale po nějaké chvíli se všechno ve mě zase vrátilo do normálu a já se chovala opět jako úplně normální, slušně vychovanej člověk.
Čas pro mě plynul tak rychle, že bylo až k nevíře, že můj mobil ukazoval už 3 hodiny ráno. Klub se už také poněkud vyprázdnil a tak jsme se rozhodli, že půjdemě také. Celou cestu jsme se smáli jako blázni. Vlastně nebylo ani čemu, stačilo říct nějaké obyčejné slovo a my se tomu smáli jak diví. To bylo určitě tím alkoholem v naší krvi.
"Tak ahoj Bille." rozloučila jsem se s Billem u mého domu a čekala, že nějak podobně jako já se s ním rozloučí i Sarah, ale ta to vzala po svém. Tudíž se před mým domem strhla divoká líbačka. Rozhodla jsem se že jim nechám soukromí, což ode mě bylo vtipný, přece stáli venku, na ulici ale zase byli 3 hodiny ráno. V tuhle dobu už všichni spali. Vlezla jsem do domu a zahnala nutkání je oknem špehovat. Radši jsem se rozvalila na gauč a během pěti minut už byla tuhá.
Ráno jsem měla opravdu krásný budíček. Vzbudila mě rána jako z děla a ostrá bolest celé levé strany mého těla. Prudce jsem otevřela oči a hledala tu věc, která do mě takovou silou narazila, ale pak jsem si uvědomila, že ležím na zemi vedle gauče. Nic na mě nespadlo, to já jsem spadla na zem. Vyhrabala jsem se na nohy a z kabelky, která ležela vedle mě jsem vytáhla mobil. Bylo teprve osm hodin ráno. Nebylo mi zrovna nejlíp, navíc mě bolela hlava, tak jsem šla do svého pokoje, kde se ale na posteli rozvalovala Sarah. Zatáhla jsem žaluzie na okně, aby si otravné světlo dalo pokoj, sundala si kalhoty, vecpala se za Sarah na mé velké letiště a snažila se znovu usnout, což se mi za několik minut dokonce povedlo.
Druhý budíček byl o dost příjemnější. V místnosti bylo šero a pod nosem mi voněla horká káva. "Vstávej, ospalče." Uslyšela jsem hlas Sarah. Pomalu jsem otevřela oči a posadila se. Hlava už mě naštěstí nebolela a po dlouém spánku mi bylo líp.
"Díky, kolik je hodin?" zeptala jsem se, když jsem si od ní vzala hrnek kávy a napila se.
"Skoro pět, za chvíli bude venku tma a tys ještě nevylezla z postele." zasmála se. "Já vstala asi před půl hodinou, takže si z toho nic nedělej.
"Jsi nějáká veselá." na tváři se mi rozlil úsměv, když jsem si vzpomněla na to, jak jsme se vraceli z klubu. "Že by to bylo tím, jak vřele ses loučila s Billem? Jak dlouho jste se venku líbali? Já totiž usnula na gauči." zeptala jsem se jakoby mimochodem a po očku sledovala její reakci.
Její tváře se okamžitě zbarvily do červena, a když k tomu ještě sklopila pohled, došlo mi že na svůj dnešní výkon s Billem moc hrdá není.
"Nic si z toho nedělej Bill na tom bude určitě stejně jako ty." pokusila jsem se jí dodat trochu optimizmu, ale podle jejího výrazu který najednou její obličej chytil mi došlo, že to nejspíše vyznělo jinak.
"Promiň já jsem jen.." nestačila jsem ani doříct co jsem chtěla. Sarah s úsměvem mávla rukou a řekla. "Co se stalo, stalo se. Čas už nevrátím, ale víš co je nejlepší?" najednou se jí na tváři vykouzlil ještě větší úsměv než měla doposud.
"Co?" zeptala jsem se zvědavě a čekala jakou super žhavou novinku mi řekne.
"Pamatuju si úplně přesně jaký to líbaní s Billem bylo, snad každou sekundu z toho "incidentu" jsem si dobrovolně nechala zarýt do mozku." řekla a skočila ke mě na postel.
"A? Jak líbá?" hned jsem vyzvídala dál. No co? Prostě mě takovýhle věci, kord u Billa zajímají.
"Skvěle, né počkej, báječně. No prostě nepopsatelně krásně." div se Sarah přede mnou nerozplynula a podle její momentální nepřítomnosti poznám, že si v hlavě přehrává divokou líbačku s Billem, tudíž jí nechám ve snění o samotě a radši jsi jdu dát dlouhou a pořádně horkou sprchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama