Der Schmetterling.! - 20.

22. února 2012 v 14:13 | Ela
U mě.
Jednoduše nestíhám.
Uklízim byt jak profesionální uklízečka, přemýšlím co uvařit k večeři aby to Tomovi chutnalo a ještě se připravuju na večer hlavně psychycky.
Půl 6 a já mám teprv uklizeno. Že já blbka nenavrhla jiný místo setkání než můj byt. Aspoň bych se teď nemusela tak honit, ale co aspoň si uklidím konečně byt už to bylo potřeba.
Večeře! Jo asi bych jí měla začít připravovat.


Pamatuju si jak Tom jednou říkal že miluje těstoviny se sýrovou omáčkou. Že bych mu uvařila tohle? Jo! Stejně mě nic jinýho nenapadá.
Příprava jídla a moje příprava jak psychycká tak vzhledová a to vše v jednom jinak nemám šanci stíhat. No jo nabrala jsem si toho moc. Uznávám.

U Toma.
Už nikdy! Opakuju už nikdy se nebudu smát Billovi když bude stát hodiny před otevřenou skříní a nebude vědět co na sebe. Já jsem na tom totiž teď úplně stejně. Né já jsem ještě horší než on.
Chci se Elí maximálně líbit, ale ať vezmu do rukou jaký koliv kus oblečení není to to pravý a tak to skončí někde pohozené po pokoji.
Bezradně a na férovku jen v boxerkách vylezu z pokoje a vůbec mě netankuje nechápavej pohled Davida kterej sedí na gauči se svojí přítelkyní, která na mě kouká no jako na boha. Jo to jsem já! Tom Kaulitz, pro mnohý bůh sexu. Jen se kochej holka. Takovýhle tělo jen někdo nemá.
Ani je nepozdravím. Na co. Podle jejich pohledů, mimochodem úplně odlišných usoudím že by ani můj pozdrav nepostřehli tak na co.
"Bože Tome proč tu chodíš takhle?" vyjekne po chvíli David.
"To aby tvá přítelkyně vyděla pořádnýho chlapa." řeknu a zalezu k Billovi do pokoje.
"Tome proč ke mě do pokoje chodíš polonahej?" vyjekne Bill a okamžitě změní svou ležící polohu na posteli do sedu.
"Co vám je? To jste ještě nikdo neviděl chlapa v boxerkách?" řeknu a skřížím si ruce na hrudi.
"No chlapa jo to mi stačí se podívat do zrcadla, ale tebe né." řekne Bill. No nezabili by jste ho?
"Ha ha ha. To jsme se všichni zasmáli." zapištím a zhluboka se zasměju.
"Debile."
"To spíš říkej sobě. To tobě se to rýmuje s jménem né mě."
"Sereš mě." řekne uraženě.
"To je moje oblíbená činnost. Ty se totiž hned nasereš."
"Ty máš co povídat."
"Nech toho."
"Dobře tak proč jsi mě navštívil?"
"Potřebuju poradit?"
"S čím?"
"Nevím co si mám vzít na sebe. Tak pojď dělej tlačí mě čas." řeknu a už se hrnu ke dveřím.
"Popros." řekne najednou Bill. Bože ten se naotravuje.
"Prosím." poprosím.
"Víc."
"Moc prosím."
"To nestačí." řekne a je vydět že se náramně baví. Fláknul bych mu jednu a né zrovna malou.
"Víš co Bille? Naser si. To radši půjdu oblečenej jako debil, ale doprošovat se ti nebudu. Na to nemám náladu." řeknu nasraně a když vidím tej jeho vysmátej obličej nejradši bych mu opravdu jednu cáknul. Nasraně třísknu s dveřma jeho pokoje. Nevnímám pohled Davida a jeho slečny a s opětovným třísknutím dveří zmizím tentokrát ve svém pokoji. Opět se začnu přehrabávat ve skříni v které nemám po chvíli kromě ponožek a boxerek vůbec žádné oblečení.
Zaslechnu zaťukání na dveře a než se na ně stačím od skříně otočič už mám v pokoji nalezlého Billa.
"Co chceš?" vyjedu hned zprudka na něj. Vážně nemám náladu.
"Jdu ti pomoc s oblečením."
"Dobře, ale zapomeň na prošení ve stylu: Billíčku. Milovaný bratříčku, pomůžeš mi prosím vybrat nějaké oblečení protože jen ty rozumíš módě a dokážeš mi vybrat něco skvostného! Tak Bille na takovýhle prošení vážně nemám náladu, čas a tudíž se takovýho prošení nedočkáš." řeknu a nechápu čemu se furt směje.
"Že takovéhle prošení od tebe neuslyším jsem se už smířil. Tak na jakou příležitost to má být."
"Asi rande." nojo je to vůbec rande?
"Jak asi."
"Nevím asi."
"Tak ty nevíš."
"Bože Bille dělej vybírej tlačí mě čas."
"Znám jí?"
"Koho?"
"No tu s kterou máš asi rande."
"Jo."
"Páni tak to musí bejt nějaká důležitá osoba když se tak fintíš."
"Jo důležitá to ona je."
"Kdo to je?"
"Co tě to zajímá? Nejsi nějakej až moc zvědavej?"
"Nejsem. Tak která?"
"Co ti je do toho?"
"No by ses divil. Mě je do toho hodně tak která?"
"Elí." řeknu skoro neslyšně. Vím. Bude mi zase dělat přednášku.
"Cože?"
"Slyšel jsi né?"
"Bohužel."
"Proč?"
"Ále jen tak. A ví vůbec Elí o tom vašem rande?" při slově rande ukáže ukazovky. Fláknul bych mu.
"Né jdu jí přepadnout a budu to vydávat za rande. Co za rande rovnou za svatbu..." poklepám si na čelo "...Jasně že o tom ví. Včera jsme se domlouvali."
"Tak to je divný?"
"Proč?"
"Pokud vím tak tě ještě před chvílí nenáviděla. Teda pokud tě ještě teď nenávidí."
"Myslim že nenávist vůči mě už z ní vyprchala."
"Bože už zase to tvoje ego sahající až nad nebe?"
"Tentokrát moje ego nehraje žádnou roli."
"Kecáš."
"Fakt. Přísahám na co chceš."
"Tak přísahej třeba na mě a na Elí." bože proč vybral zrovna tohle.
"Přísahám na tebe a na Elí."
"Stejně ti nevěřím. Na vem si tohle bílí tričko a k tomu tyhle hnědý kalhoty." řekne a hodí na mě oblečení který si mám oblíknout. Oblíknu to teda na sebe a musím uznat jsem vážně Fešák s velkým F. Sotva co vylezeme s Billem z mýho pokoje zastaví nás David.
"Posaďte se důležitá schůze skupiny." bože proč teď?
"Ale Davide já musím jít." snažím se vykroutit.
"Tak napiš tý svý krásce že dneska nemůžeš přijít že máš schůzi. Tak se posaď." řekne a já se tedy posadím. Bože nechci přijít pozdě.
Podívám se na hodinky. Bože už hodinu probíráme koncert v Austrálii který si tamní fanouškové žádají. Cože?! Už hodinu. Já mám už hodinu zpoždění. Hned Elí napíšu smsku že dneska přijít nemůžu protože máme shůzi skupiny. Tak moc mě to mrzí. Na dnešní večer jsem se moc těšil a nic z toho nebude. Stejně mi neuvěří. Bude si určitě myslet že jsem někde s nějakou jinou.
Skončíme přesně v 10. Bože dvě hodiny už jsem mohl být s ní a já místo toho tvrdnu tady.
Přemýšlím jestli k ní ještě jít. Mám nebo nemám? Aspoň bych jí viděl, ale ona na mě určitě bude naštvaná a co když někam šla? Bože to je dilema.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama