Der Schmetterling.! 2. řada - 1.

26. února 2012 v 11:29 | Ela
"Odhaleno! Kytarista populární skupiny Tokio Hotel Tom Kaulitz má přítelkyni! Fanynky jsou v šoku! Tak tenhle titulek najdete snad ve všech novinách po celým světě!" řekne naštvaně David a hodí na konferenční stolek několik časopisů s hlavní stranou pokrytou fotkama mě a Toma.
"Davide.." snaží se něco říct Tom, ale David ho nenechá a začne zase vykládat svou.
"To jste si sakra nemohli dát bacha?! Fanynky k těmhle fotkám nepíšou zrovna pozitivní komentáře."
"Davide je to naše věc né tvoje!" řekne naštvaně Tom a všechny časopisy ze stolku smete naštvaně na zem. "A navíc nehodlám to řešit je to jenom naše věc!" zavrčí a s bochnutím dveří zmizí z místnosti.

Hned se zvednu z gauče a mlčky odejdu. Vím že ať bych řekla cokoliv bylo by to špatně.
Tušila jsem správně že Tom bude sedět v autě a tak otevřu dveře od auta a sednu si vedle něj. Ani se na mě nepodívá jen mlčky nastaruje auto, típne cigaretu a pomalu vycoube z parkovacího místa na silnici.
Jak se dalo předpokládat ve městě byla zácpa a tak se naše cesta nejspíš ke mě do bytu poněkud prodloužila. Celou dobu bylo v autě deprimující ticho. Bála jsem se cokoliv říct, protože jsem věděla že jakmile jenom otevřu pusu Tom na mě začne řvát že jsem aspoň něco mohla říct.
Mlčky jsem pozorovala Tomův obličej který se soustředil na cestu před sebou. Zastavili jsme na semaforu a až teď jsem si všimla jak Tomovi prsty brnkají do volantu. Je nervózní! Začne mu zvonit mobil, ale on dělá že ho neslyší. Hip-Hop není můj oblíbenej styl hudby, vlastně ty písničky mi lezly, lezou a budou líst na nervy, ale kvůli Tomovi jsem se vždycky překonávla. Ovšem teď jsem neudržela nervy na uzdě a vyjela na něj.
"Můžeš prosím vzít ten telefon, nebo to aspoň típni!" zavrčím na něj.
"Když řídím tak netelefonuju!" odpálkuje mě a dál nechává telefon vyřvávat.
Nic už raději neřeknu a tak si skřížím ruce na prsou a hlavu otočím na druhou stranu od Toma a pozoruju spěchající lidi, kteří div po tom chodníku neběhají.
Když dorazíme před panelák Tom si nasadí sluneční brýle, jako by si myslel že brejle ho udělaj neviditelným. Vylezeme z auta a Tom ho zamkne. Ani ve výtahu nikdo z nás nepromluví a když přijdeme do bytu čekám co vybuchne.
Přiběhne k nám Lola se kterou se Tom vždycky začne mazlit, ale tentokrát dělá jako by jí neviděl a sedne si na gauč.
Zakroutím nad ním hlavou a jdu do kuchyně bez jakýho koliv důvodu, jen prostě nechci teď bejt s Tomem v obýváku a přepočítávat každou minutu a čekat kdy zahájí naší hádku. Vím že je na mě naštvanej kvůli tomu že jsem nic neřekla, ale taky by si měl uvědomit mojí situaci. Ať já řeknu cokoliv, nebo cokoliv udělám jeho fanynky mě odsouděj. Přece sám David říkal že ohlasy fanynek nejsou zrovna dvakrát pozitivní. Leda že bych se s ním rozešla to by jim jisto jistě udělalo radost, ale to já neudělám!

U Toma.
Když přijdeme do bytu čekám že třeba aspoň něco řekne, ale né ona mlčí. Naštvala mě tím že nic neřekla! Vyznělo to tak že jí je náš vztah ukradenej! Sednu si na gauč a pozoruju jak zachází do kuchyně. Je tam klid a tak mi je jasný že tam je jenom aby nemusela bejt se mnou tady v obýváku. Co se to s ní stalo? Přiběhne ke mě Lola a tak si jí položím na klín a začnu hladit.
Vyloženě nesnáším, když se my dva hádáme, ale teď mi je jasný že jenom hádka ulehčí atmosféru. Hádka v týhle situaci totiž znamená jako bouřka, když je venku strašný dusno.
Vzpomenu si že mi vlastně v autě zvonil mobil a tak zalovím v kapse a vytáhnu ho. Otevřu jeden nepřijatý hovor a vykuleně koukám na display telefonu.
"Sakra proč mi volá Lena?" položím si v duchu otázku na kterou, ale hodlám zjistit odpověď.
Položím Lolu opatrně na pohovku vedle mě a namířím si to do koupelny. Zavřu za sebou dveře a vytočím číslo Leny. Po chvíli kdy telefon jen vyzváněl Lena konečně hovor zvedne.
"Ahoj Tomí."
"Čau. Co chceš?" nemám náladu.
"Copak že jsi takovej nevrlej?" bože to je vtěrka.
"To je moje věc. Proč jsi mi volala?"
"Potřebuju ti něco říct."
"No tak povídej."
"To nejde jen takhle po telefonu nesejdem se někde?"
"Nevím, asi by to nebyl nejlepší nápad." jasně že nebyl. Jeden den se v novinách nepíše nic jinýho než to že mám přítelkyni a hned druhej den by se psalo že už mám milenku. To tak.
"Jasně četla jsem noviny, ale já se s tebou vážně potřebuju sejít."
"A já ti říkám že to vážně nejde."
"No jak myslíš. Tím pádem můžeš ale očekávat mojí návštěvu tvé přítelkyně Elí." No ještě vydírej to mi tak scházelo.
"A co by jsi jí jako řekla!"
"Neboj se já už bych si něco vymyslela." to mi je jasný. To by byli takový výmysli že by se mnou Elí už nikdy nepromluvila.
"Víš co Leno sejdu se s tebou, alé né hned zítra! Co třeba takhle za tři dny že bych přišel večer k tobě."
"Dobře mám ti něco uvařit, nebo na jídlo ani nebude čas!" vím kam tímhle míří.
"Leno nejdu si k tobě užít, ale přijdu si vyslechnout co mi chceš říct! Nic nevař! Jen si tě vyslechnu a zase půjdu je ti to jasný?!"
"Naprosto, ale tobě ať je zase jasný že pokud nepřijdeš navštívím tvojí přítelkyni. Pá Tomí." než stačím něco říct v telefonu se ozývá jen tůtání. No to mi ještě scházelo tohle to!
Vylezu z koupelny a zase si sednu na pohovku. Měl jsem štěstí protože během tří minut se v obýváku objevila i Elí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama