Der Schmetterling.! - 17.

16. února 2012 v 13:33 | Ela
"Dále." uslyším Johanův hlas a tak s úsměvem na rtech a rukama plnýma Loli která se vrtí jak had vlezu dovnitř. V turánu mi ale úsmměv opadne. Že já kráva radši nezůstala doma.
Moje nálada pod bodem mraz aspoň -100 stupňů a to jen kvůli tomu že v místnosti jsou lidi který bych tu nečekala a ani nechtěla čekat.
"Pročpak ti tak povadl úsměv? To nás ani nepozdravíš?" zeptá se mě David. Bože já myslela že jsou ještě všichni v Japonsku a oni né oni tady v Německu.


"Jo no jasně že pozdravím. Ahoj všichni." řeknu a křečovitě se usměju.
"Ty máš malého pejska? Neříkala jsi že je nemáš ráda?" vyvalí na mě Bill a žene se k Lole.
"Já si ho nekoupila dostala jsem ho tady od Johana, ale pravda Lola je moje zlatíčko." řeknu a Johan ke mě přijde a obejme mě okolo ramen.
"Je krásná." řekne Tom teda Kazisvět a taky jí pohladí. Ona se k němu hne dpřitulí a já? Já dělám že ho neslyším ani nevidím.
"Bille povídej jak se líbil kostým?" vzpomenu si že jsem se zapoměla zeptat.
"Krásnej. Nejkrásnější, nejúžasnějí. Nepopsatelnej." začne se rozplívat. Aspoň tohle mi vykouzlí sice malej ale aspoň nějakej úsměv na tváři.
"To jsem ráda že se líbil." řeknu a vezmu si Lolu, která za mnou přišla do náruče. "Tak já půjdu pracovat na kolekci. Mějte se." řeknu a rychle se se vypařím z místnosi ven. Hned ale zalezu do vedlejší kde máme na stolech rozložený návrhy. Lola si lehne na polštářek a nebo furt pobíhá někde okolo mě.

U Toma.
"To jsem ráda že se líbil." řekne a popadne toho svýho pidi psa. "Tak já oůjdu pracovat na kolekci. Mejte se." řekne a rychle se vypaří pryč.
"Omluvte jí, ale je ještě hodně špatná z toho co se stalo s jejím taťkou, ikdyž na vrh už to tolik najevo nedává." řeke Johan a my všichni souhlasně kývnem.
Je mi vážně líto co se stalo a vím že to pro Elí musí bejt strašně těžký. Vím že mi jednou říkala že její mamka jí už taky umřela. Je mi jí líto! Jak rád bych jí obejmul a už nepustil! Kdyby to jen šlo.
Když teď nad tím tak přemejšlím. Teda já nad tím vším přemejšlel a přemýšlím furt, ale až teď mi něco došlo a to že pokud teď nic neudělám udělám obrovskou chybu. Mám skvělej nápad.
"Mm Johane potřebuju si odskočit kde jsou tu záchody?" zeptám se a zvednu se z křesla.
"Jo tak to musíš na konec chodby a tam máš i ceduli WC." řekne mile Johan.
"Děkuju." řeknu a odejdu na chodbu. Jen co za sebou zavřu dveře slyším štěkání což mi prozradí kde Elí je. Vejdu potichu do dveří hned vedle a spatřím Elí. ýhoda je ta že ona mě nevidí, za prvý je moc zažraná do práce a za druhý sedí ke mě zády. Všechno mi nahrává k úspěšnému provedení mého plánu. Potichu k ní dojdu, prudce si jí otočím k sobě a okamžitě se k ní přitisknu a začnu jí líbat! Je v šoku! Nedivím se jí! Nebrání se ale ani se mnou nespolupracuje, ale i tak mi srdce buší jak kdyby už nikdy nemělo, mrazení mám snad až na zadku a ty motýlové v mém břiše se asi dočista zbláznili. Né nezbláznili to já se zbláznil do ní. Do Elí. To ona je můj motýlek. Můj der Schmetterling.
Nevím jak dlouho jsem jí líbal! Ani jednou mi polibek neoplatila, ale alespoň zavřela oči to byl pokrok. Odtrhnul jsem se od ní po nějaký době a ustoupil o kousíček od ní. Furt na mě koukala a neřekla ani slovo. Dívali jsme se navzájem do očí a já čekal její reakci. Najednou mi na tvář přiletěla obrovská facka, ale já na sobě nenechal nic znát. Chytil jsem jí za ruce a přitáhnul si jí k sobě. Dýchyl jsem její krásnou vůni jahod, utápěl se v jejich krásných zelených očí a užíval si její přítomnost.
"Mlať si mě jak chceš, ale tímhle mě od sebe neodradíš. Vím že mě furt miluješ stejně jako já tebe."
řeknu, pohladím jí po tváři, mírně se pousměju, políbím jí na rty, jemně pustim její ruce a odejdu z této místnosti a hned jdu do té vedlejší.
"No kde jseš?" hned na mě vybafne David, ale s tímhle já počítal a tak jsem se na to připravil.
"Stratil jsem se." řeknu jakoby nic a sednu si do křesla.
Neujde mi nevěřící pohled Johana, ale co mi je do něj. Já jsem šťastnej že jsem udělal to co jsem udělal, ikdyž jsem za to schytal pořádnou facku.
Stálo to prostě za to!
Vím že jsem jí řekl že jí miluju, né doslova ale řekl a musím uznat že se mi příšerně ulevilo. Doufám mi to odpustí. Bylo by to jako splnění snu mít jí. Moc jí líbat, dotýkat se jí aniž bych za to dostal facku.
"Tak mi už asi taky půjdem." zavelí David a všichni se zvednem.
"Dobře. A jak dlouho tady v Německu zůstáváte?" zeptá se Johan.
"Teď čtyry dny maj kluci forf. Hodně vystoupení v televizích, taky jedno vyhlašování cen kde jsou kluci nominováni na tři ceny a taky se musejí vrhnout na nahrávání písniček ve studiu." vyjmenuje David Johanovi zchrnutě náš celodení plán na celý čtyry dny. Bude to fofr to musím uznat.
Rozloučíme se s Johanem a pak se necháme od Sakiho odvíst do studia tady v Berlíně.

U mě.
"Mlať si mě jak chceš, ale tímhle mě od sebe neodradíš. Vím že mě furt miluješ stejně jako já tebe." řekne a tím mě trochu probere z tranu do kterýho mě dostal před chvílí.
Nemohla jsem s ním nijak spolupracovat. Bála jsem se! Bála jsem se že když začnu spolupracovat že pozná že ho miluju, ale to poznal i tak.
Dá mi jemnou pusu na rty kterou si patřičně užiju, když mi pustí ruce chtěla bych vykřiknout ať tu zůstane a znovu políbí, znovu k sobě přitiskne a ať už mě nikdy nepustí. Jenomže nemohla jsem! Něco ve mě mi to nedovolilo.
Probralo mě až škrábání na levé noze. Podívám se dolů a vidím tam panáčkující Lolu. Díky ní jsem se probrala z tranzu, teda ona mě z něj probrala.
Popadnu Lolu, svojí kabelu, napíšu Johanovi vzkaz že jsem musela jít domů a rychlostí světal odtud zmizím. Neměla jsem sem chodit!
Když dojedu domů první co udělám je že sebou hupnu na pohovku v obýváku. Teď a v klidu si to všechno znovu nechám přehrát v hlavě.
"Mlať si mě jak chceš, ale tímhle mě od sebe neodradíš. Vím že mě furt miluješ stejně jako já tebe." furt slyším to co mi řekl. Prudce se posadím a snažím si v hlavě přehrát konec toho co říkal.
"Vím že mě furt miluješ stejně jako já tebe." zopakuju to nahlas a zase si lehnu.
"On mě miluje?" položím otázku do ticha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama