Der Schmetterling.! - 13.

7. února 2012 v 17:13 | Ela
U mě.
Hned na letišti ve Španělsku si uvědomím že ani nevím jak se ten hotel kde kluci bydlí jmenuje což je docela problém. Nevím jak bych řidiči v Taxíku vysvětlila cestu za první neumím ani jedno slovo španělsky za druhý nevím jak se ten hotel jmenuje a za třetí zavolám Billovi ať pro mě někoho pošle to bude nejjednodušší. Vytáhnu z kabely mobil a vytočím Billovo číslo. Chvíli to vyzvání ale pak to Bill vezme.
"Ahoj." hned mě pozdraví a já poznám že je někde v baru protože slyším hudbu a hluk.
"Ahoj Bille překvápko jsem ve Španělsku."


"Teď? a Kde?"
"No jo teď na letišti před chvílí jsem přiletěla."
"Ale.." ani to nedořekl a já mu skočila do řeči.
"Já vím měla jsem přiletět zítra, ale všechny lety byli už plně obsazeny a jedinej v pět hodin z Německa byl ještě volnej. Tak jsem přiletěla tímhle jinak to nešlo."
"Ach ták no ale je to skvělí aspoň tu budeš dýl." začne se radovat. To mu ale asi moc dlouho nevydrží.
"No moc se neraduj. Dlouho tu nebudu." řeknu mu to naférovku už teď. Na co ho držet ve zbytečných iluzích.
"Jakto?"
"Mám spoustu práce na nový kolekci s Johanem a ták."
"Dobře no tak nic jedu za tebou tak na mě čekej." řekne a típne hovor.
Já se pohodlně usadím na lavici kousek od východu a čekám než Bill přijede. No pohodlně se mi moc nesedí je to tvrdý a celý takový nic moc na pohodlí, ale co se dá dělat. Když se asi po půl hodině v letištní hale objeví Bill se Sakim zvednu se a s oběma se přivítám. Saki se hned ujme mých zavazadel a společně všichni jdeme k autu.
"Asi jsem tě vyrušila z nějaký párty co?" zeptám se Billa v autě.
"To vůbec nevadí." řekne a krásně se usměje.
"Vědí to?"
"Co?"
"No že jsem tady."
"Jo to no nevědí. Ptali se za kým jedu a kdo mi to volá, ale já jim nic neřekl jen že je to překvapení ty budou zítra ráno koukat až půjdem k Davidovi do pokoje na snídani." řekne Bill a i se Sakim se začnou smát. Já ale nechápu.
"Proč k Davidovi?"
"No i v restauraci jsme neměli klid a i tam nás polovina lidí co tam byli žádali o autogramy, fotky a ták a tak jsme se dohodli že nám budou jídlo nosit k Davidovi do pokoje." řekne Bill jako úplně jasnou věc. No teď už mi je to taky jasný když mě s tím někdo seznámil.
"No a kde budu spát?"
"No kde jinde než u mě vadí?"
"Vůbec." řeknu s úsměvem a dál si tak různě povídáme.
Když přijedeme před hotel Bill se zamaskuje a společně jdeme do hotelu.
"Saki jestli chceš tak klidně za nima jeď zpátky do toho klubu." řekne Sakimu Bill ve výtahu.
"Dobře tak já pojedu ale ještě dám Elí kufry k tobě do pokoje."
"Jo dík ale ani muk o tom že tu Elí je jasný?"
"Jasný Bille. Jsem jako hrob." řekne Saki a usměje se. Jeden by řekl že si na ten jeho strašidelnej úsměv časem zvyknete, ale já to o sobě říct nemůžu na ten jeho strach nahánějící úsměv si nejde zvyknout.
"No a kdy mi ukážeš ten kostým?" zeptá se mě Bill když už jsme u něj v pokoji jen my dva.
"Až zítra. Předevšema." řeknu a on se na mě smutně usměje.
"Já chci teď." řekne jak malý děcko a já se mu začnu smát.
"Já bych toho chtěla." řeknu a sednu si na postel.
"A co třeba? Třeba Toma viď."
"Bille přestaň nebo odjedu domů i s kostýmem a ty si vystupuj klidně v teplákách je mi to jedno." řeknu rázně.
"Dobře už mlčím. Tak co podniknem?"
"Co takhle si pustit nějakej film?" navrhnu.
"Dobře, ale vyberu ho já ty bys určitě vybrala nějakou kravinu." řekne a začne se smát.
"Hele." řeknu taky se smíchem a hodím po něm polštář kterej ho trefí do hlavy. Zásach za 100 bodů.

U Toma.
Asi po hodině se do klubu vrátí Saki, ale už bez Billa.
"Tak co kdo přijel?" hned se David zeptá Sakiho s nádějí že ten mu něco poví. Podle mě neřekne nic o tom kdo přijel a ani nic nenaznačí.
"To je překvapení."
"No tak Saki. My nepovíme Billovi že jsi nám to řekl." začne přemlouvat i Georg.
"To by pak už ale nebylo překvapení." řekne a asi se ohromně baví tím jak ho všichni přemlouvaj až na mě. Mě je to upřímě u prdele. Stejně se dozvíme nejdýl zejtra kdo to je tak o co jde. Nesnáším překvapení.
"Tomí pojď si zatancovat." zašeptá mi do ucha Lena.
"Za chvíli." odbydu jí a dál se věnuji mí dnešní holce a to skleničce s něčím vážně dobrým a to něco vážně dobrý mě začíná pomalinku oblbovat.
"Né teď."
"Tak jdi lidí je tady dost. Nějakej si s tebou určitě zatancuje." řeknu a znovu se napiju.
"Myslíš to vážně?" řekne naštvaným hlasem a já jí na to kývnu. Ona se uraženě zvedne popadne Georga a jde s ním tancovat. Chudák Georg.
V boxu jsem zůstal už jen já a Saki všichni totiž odešli tancovat, ale co mě je tu dobre s kamarádkou sklenkou.
"Tome pokud se nechceš opít tak už by jsi neměl pít. Nebo rozhodně né to co právě teď piješ." řekne chytře Saki a podívá se na mě tatínkovským pohledem.
"A kdo říkal že se nechci opít." řeknu a ještě si škytnu. Sakra jak škytám tak už jsem opilej. Plán na dnešní večer splněn.
"Máš k tomu nějakej důvod?"
"Saki těch by bylo." řeknu a mávnu rukou jako že mi to je jedno.
"Víš že se alkoholem nic nevyřeší." sakra ten dneska sežral snad všechny moudrosti světa. Nojo celej chytrej Saki.
"Jenomže já už nevím čím bych to měl řešit víš."
"Všechno se nějak dá řešit."
"Jenomže tohle nedá." zamítnu to a hodím do sebe na ex obsah skleničky co držím v ruce. "To je mňamka todle to."
"Ty vole Tome ty jsi se zřídil." řekne přicházející David. Já nad tím jen mávnu rukou. Už jsem v takový fázi opilosti že mi je všechno jedno.
"Tak asi půjdem né?" zeptá se nás všech David, ale já hned nesouhlasně kroutím hlavou.
"Klidně jděte ale já si ještě dám tu mňamku." řeknu a škytnu si.
"Né Tome ty jdeš každopádně pojď." řekne David a já se ani nehodlám hádat. Říkám jsem ve fázi kdy mi je všechno jedno. Chci se postavit na nohy, ale jaksi mi to nejde a tak mi Saki pomůže.
"Dík." škyt "Dobrý muži." řeknu a všichni se začnou smát. Já začnu pištět a smát dohromady. "Nó to je prdel có?" řeknu a oni se začnou smát ještě víc. Mávnu nad nima rukou a jdu s pomocí Sakiho přez klub a pak do auta. Když si konečně ostatní nalezou do auta můžeme jed do hotelu. Nevím proč ale najednou se mi chce strašně spát a tak když přijedeme do hotelu a já dolezu do pokoje jdu hned spát i v tom co mám na sobě.
Ráno se vzbudím s mírným bolením hlavy, ale jinak fajn. Otevřu okno a zapálím si cigaretu jako každé ráno. To je takový můj rituál. Pak si dám sprchu, převlíknu se a pomalu jdu na snídani k Davidovi do pokoje. Zaklepám a hned vejdu dovnitř. Na mou postavu se upřou pohledy všech co tu jsou tudíš pohledy skoro všech až na Billa a to jeho překvapení ti tu totiž ještě nejsou.
"Tak co Tome máš opici?" zeptá se mě s úšklebkem David.
"Vůbec to víš musíš umět pít." řeknu hrdinsky a hned se hrnu k jídlu.
"Teda já vypít to co ty tak dneska do sebe cpu suchý rohlíky." řekne Gustav a naleje si kafe. Zrovna když si sedám s jídlem do křesla že se konečně najím a umlčím můj žaludek kterej kručí jak na lesy někdo zaklepe na dveře a poté se pomalounku začnou otvírat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama