Happily Forgotten Memories - 9.

31. ledna 2012 v 21:28 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)
"Jen pojď dál." otevřu dveře a jdu hned do obýváku, ani nevím jestli je to opravdu Bill, ale podle jeho pozdravu a vůně, jsem poznala že to je on.
"No tak povídej." hned si sednul na gauč a čekal jak malý dítě na Ježíška, až mu konečně řeknu něco o Sarah. Jen z jeho pohledu bylo jasný, že ho Sarah zaujala.
Sedla jsem si vedle něj a podstrčila mu láhev s červeným vínem, aby jí rozdělal. Když tak učinil, rozlila jsem víno do dvou sklenek a jednu z nich dala Billovi. Poté jsem konečně uspokojila jeho zvědavost a začla mu do každého detailu vyprávět večer, který jsem strávila se Sarah v kavárně.

Bill doslova hltal každé mé slovo, ale jen tehdy, když jsem začla mluvit o Sarah. Byl z ní vážně celej vypleskanej, ale nechtěl to přiznat a ani o tom slyšet.
"Jo a už se ti pochlubil tvůj mentální bratr o tom jak mě otravuje už i v obchoďáku?" řekla jsem hned po té co jsem domluvila o předešlém tématu.
"Cože tě?" vykulil na mě Bill svá překrásná kukadla.
"Otravuje mě skoro na každym mým kroku, už jen čekám kdy se objeví u mě v práci a vytáhne tu jeho otřepanou frázi chci se jen skamarádit a líp tě poznat. To určitě říká každý, která ho odmítne a hned s ním neskočí do postele." řeknu rozčileně. Poslední dobou mi stačí na Toma jen pomyslet a moje dobrá nálada je ten tam.
"Já s ním zkusím promluvit, máš pravdu, vždycky těžce nese, když ho nějáká odmítá a je to pro něj ještě větší výzva." potvrdil mi. Ani mě to nepřekvapilo, něco takovýho se od člověka, jako je Tom dalo čekat.
"Já nevím, co ho zastaví? Když mě nepřestal otravovat ani po přádné facce? Nemáš nějákou kamarádku, kterou by se mohl začít zaobírat místo mě?" napadlo mě. Ne že bych nějáké přála, aby ji otravoval Tom Kaulitz, ale existují i dívky, které by za to byly rády. A taková by se mi zrovna teď hodila.
"Myslím, že všechny takový už vyzkoušel. Navíc přece už jednu měl u nás doma, jak jsme museli utéct ven." připomene mi ne zrovna hezký zážitek. "Škoda, že si nechce dát pokoj, ve skutečnosti se chová jinak a je celkem fajn. Doufám, že ho to brzo přejde a třeba ho taky tak poznáš."
S úsměvem jsem přikývla, ale moc jsem tomu nevěřila. I kdyby mi dal pokoj, raději bych ho ignorovala, než se s ním kamarádila. Naštěstí Bill změní téma dřív, než moje nálada klesne na bod mrazu úplně. Společně vypijeme celou lahev vína, po které se Bill odebere s přiopilou náladou domů a já do své postele. A jak krásně se mi spí...
Dny mi doslova utíkali před očima a najednou tu byl pátek. Konečně!
Jako jsem se celý týden těšila na víkend, teď se těším hlavně na sobotu. Se Sarah jsme se dohodly, že spolu v sobotu vyrazíme do klubu. Po nekonečném přemlouvání ze strany Sarah jsem kývla na to, že s námi půjde i Bill. No, jestli tihle dva to spolu nedají dohromady, tak já jsem nejspíš zamilovaná do Toma. Oba dva o tom druhým básní až mi jde hlava kolem. Sarah se mě pomalu neptá na nic jinýho než na Billa a naopak. Bill se mě zase pomalu neptá na nic jinýho než na Sarah.
Když jsem přijela domů z práce, trochu jsem poklidila, a pak hned brala do ruky telefon, abych Billovi oznámila tu naší akci. Je možný že už na sobotu něco má, ale vsadím se klidně o cokoliv, že by to kvůli byť jen malinké chvilce se Sar schopný zrušit.
"Ahoj Eri, copak potřebuješ." promluvil do telefonu po chvilce Bill a už jen podle hlasu jsem poznala že nemá zrovna dobrou náladu, jsem si ale jistá že mu jí hned zlepším.
"No ahoj, jen ti chci oznámit, že jdeme v sobotu do klubu takže si nic neplánuj ano?"
"Jdeme?" "No ano. Já, ty a Sarah." řekla jsem a čekala na jeho reakci.
"Dobře, moc rád v kolik a kde?" hned jeho hlas zněl o něco veseleji, jako bych to neříkala.
"V půl 9 buď u mě. Jo a ještě něco." tady na tu podmínku nesmím zapomenout.
"Copak?"
"Nezmiňuj se prosím o našem plánu na sobotní večer před Tomem a ani ho neber s sebou, nechci mít zkaženej večer ano?"
"Spolehni se."
Položila jsem telefon a s úsměvem na tváři jsem šla konečně zaslouženě odpočívat.
V sobotu jsem si přispala, už jsem to potřebovala, a tak mi den utekl docela rychle. Bylo asi pět hodin, když ke mě dorazila Sarah. Měly jsme v plánu zavzpomínat na svá pubertální léta a na ten mejdan se vyparádit společně. Sarah přinesla nějáké svoje oblečení, já otevřela svoje skříně a hledaly jsme ty správné kombinace, na dnešní večer. Sarah si chtěla dát obzvlášť záležet, hlavně kvůli tomu, že s námi jde Bill. Já sice žádného nápadníka neměla, ale co není, může být. Třeba se s někým dnes večer seznámím a Tom bude nucen dát mi pokoj. Kéž by.
"Jak vypadám v tomhle?" zeptala se mě Sarah. Měla na sobě svoje bílé džíny a moje černé tričko na ramínka, které jí bylo trošku volnější a delší, než bylo mě, ale i tak jí to ohromě slušelo.
"Úžasně. Billovi se budeš líbit v čemkoliv, věř mi. Není povrchní." mrkla jsem na ni.
"Věřím ti, ale když mi to bude vážně slušet, budu o něco klidnější."
Znovu jsem ji ujistila o tom, že jí to vážně sluší, takže nakonec na moje slova dala a rozhodla se, že si to večer vezme na sebe. Abychom k sobě trošku ladili, já si na sebe vybrala bílé tílko a riflovou minisukni, Sarah mi to nezapomněla pečlivě okomentovat a schválit. Protože jsme měly ještě spoustu času, pustily jsme si film, cpali se popcornem a všemu se smály.
Když film skončil, šli jsme se pro jistotu už chystat. Pro správné vrácení do pubertálních let jsme se navzájem nalíčili, což bylo opravdu srandovní. Bylo hezké si zase připomenout naše "mládí", i když nebylo zas tak dlouho pryč.
Pro dnešní večer jsme si vyměnili podobu vlasů, Sarah si je vyžehlila a já zase navlnila. Ještě nějaké doplňky a bylo hotovo. Teď už jen čekat na Billa, kterej se ještě určitě šlechtí tak, aby byl neodolatelnej.
Když zazvonil zvonek, bylo už 10 minut po půl 9.
"Máš 10 minut zpoždění frajere." vybafla jsem na Billa místo pozdravu a nemohla si nevšimnout jak mu to slušelo. Byl vážně krásnej.
"Já vím, omlouvám se, ale dřív jsem to nestihl." při těhle slovech vyloženě vysel pohledem na Sarah.
Cítla jsem se jako vzduch. Kdybych náhodou jen tak odešla, je hodně pravděpodobný, že si toho ani nevšimnou.
"No tak jde se né?" zavelila jsem a už je hnala z baráku. Když jsem zamykala dveře zaslechla jsem jak Bill zrovna Sarah skládal poklonu v podobě. "Moc ti to sluší."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama