Happily Forgotten Memories - 7.

23. ledna 2012 v 14:28 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)
Když mi skončila pracovní doba, což bylo ve 3 hodiny odpoledne, chystala jsem se na návrat domů. Ikdyž mě dnešní práce opravdu bavila, byla jsem ráda že už mám "padla".
"Tak jak se ti tu první den líbilo?" vykoukla z poza monitoru Sarah a vlídně se na mě usmála.
"Nemůžu si stěžovat, zatím. Grafika mě vždycky bavila, tudíž je tohle práce mých snů."
"Konečně někdo s kým si budu rozumět. Než jsi sem nastoupila ty, grafiku jsem tu dělala sama, ale protože náš časopis se prodává čím dál tím víc, museli jsme najmout někoho dalšího." bylo hezké a velmi milé že se Sarah se mnou takhle bavila. Hned jsem se tu opravdu cítila lépe a kámoška by se mi tu opravdu hodila. Kromě Billa a otravného Toma se tu se mnou nikdo nebaví.
"Ty Sarah nechtěla by jsi někam zajít?" navrhnu.

"Moc ráda a kdy?" ulevilo se mi, když souhlasila. "Co takhle dneska v 6?"
"Dobře, tak co třeba takhle v kavárně Stars?" je moc hodná že navrhla místo, ale to bych musela vědět kde nějaká kavárna Stars je.
"Víš já to tu ještě moc neznám. Byla jsem ráda, že jsem trefila do práce." pousměju se a čekám, jak zareaguje.
"Aha, tak nevadí. Tak mi řekni kde bydlíš já se pro tebe stavím a pojedeme spolu." pořád se vlídně usmívala. Oddechla jsem si a přešla k ní, abych jí na kouek papíru mohla napsat snou adresu.
"Děkuju, ani tu ještě nikoho pořádně neznám, tak jsem ráda, že se mě takhle ujímáš." přiznám se.
"Neděkuj, popravdě já tu moc přátel taky nemám a ty jsi fajn holka, tak budu jedině ráda, když si budeme rozumět."
"Fajn, tak teda dnes v šest u mě. A nebuď tu moc dlouho." s úsměvem na tváři jsem se s ní rozloučila a vydala jsem se na cestu domů. Byla jsem nad míru spokojená, hned první den se mi podařilo skamarádit se s fajn holkou a práce mě hrozně bavila. Neměla jsem si na co stěžovat.
Cesta domů z práce už byla o něco horší. V centru jsem stvrdla dobrou půl hodinu protože všude byly zácpy. Byla jsem ráda, když jsem auto zaparkovala do garáže a vylezla z něj. Řízení nikdy nepatřilo k mým zálibám, když to bylo možné byla jsem ráda když někdo řídil místo mě.
Doma jsem byla sotva 10 minut a už někdo zvonil. S plnou pusou těstovinového salátu jsem šla otevřít a doufala že za dveřmi nebude stát Tom. To bych ty dveře zase tychle zavřela a dělala že nikdo na mém zápraží nestál.
"Ahoj Eri." pozdravil mě zvesela Bill a jen co jsem mu uhla ze dveří vešel do mého bytu. Vypadalo to že má dneska nějakou dobrou náladu.
"Ahoj." sice zpožděne, ale přece odpovím na Billův pozdrav.
"Tak jak bylo v nové práci?" stejně jako Tom se u mě choval jako doma a hned si sednul na na křeslo, ale on aspoň seděl slušně a né rozvaleně jako Tom.
"Je to tam vážně skvělé, myslím, že se mi tam bude líbit." řeknu a nakonec mu povím každý detail z dnešního dne.
Je neuvěřitelné, jak ten čas s Billem utíkal, ale v turánu bylo 6 hodin a zvonek u domovních dveří se znovu rozezněl.
"Kruci, kolik je hodin?" vyskočila jsem rychle na nohy.
"Šest. Někoho čekáš?" zeptal se Bill.
"Jo, Sarah, to jsem ti asi zapomněla říct. Kruci, máme jít na kafe a já nejsem ani oblečená. Počkej tu." řekla jsem mu jako psovi a šla otevřít.
"Ahoj Eriko, ty ještě nejsi připravená?" zvedla překvapeně obočí, když jsem jí otevřela.
"Nezlob se, je tu kamarád a úplně jsem zapomněla na čas, pojď dál, já se rychle převlíknu a můžeme jít." Ustoupila jsem ode dveří, aby mohla vejít dovnitř.
"Jestli se ti to nehodí, můžeme to odložit." pousmála se.
Nevím, co si pod pojmem 'kamarád'představila, a tak jsem se jí hned snažila vyvést z omylu. "Ale ne, když řikám kamarád, myslím tím vážně pouze kamarád. Je to soused, moc fajn kluk, ale tím to hasne."
"Jasně, tak dobře." usmála se a já jí dovedla do obýváku, kde seděl Bill.
"Bille tohle je Sarah, moje spolupracovnice, a tohle je můj soused Bill, kvůli kterému ještě nejsem nachystaná, takže ho za to můžeš spucnout, zatímco já se skočím oblíct." bez dalších slov jsem je tam nechala a odešla do pokoje, abych se nachystala jít ven.
Převlíkla jsem se do o něco pohodlnějšího oblečení, trochu zvýraznila svoje líčení, prohrábla vlasy hřebenem a už utíkala zase dolů, ale když to tady teď tak pozoruju mohla jsem si dát ještě klidně s tím upravováním na čas. Bill se Sarah se tu skvěle baví, takhle se normálně Bill ani nebaví se mnou.
"Můžeme jít?" zeptá se mě Sarah s úsměvem od ucha k uchu.
"Jo, teď už jo." odsouhlasím.
"Tak si to užijte." popřeje nám Bill, ikdyž mu úplně vidím na očích jak by rád jel s námi, ale to ani náhodou. Nehodlám tam sedět a bejt to pátý kolo u vozu.
"Děkujem." řekneme se Sarah na stejno a pak už jen nasednem do auta aby jsme mohli jed do kavárny Stars.
Celou cestu si máme o čem povídat a řeč nevázne ani v kavárně. Je to tu vážně útulný, personál je příjemnej a latté tu mají snad nejlepší co jsem kdy pila.
"Hele a ten Bill. Má nějakou přítelkyni?" zeptá se jen tak mezi řečí Sarah, jako by se nechumelilo.
"Tak to vím jistě že žádnou nemá. Víš on je romantik, věří na pravou lásku, která se mu ještě ale nedostala." vysvětlím Sarah Billovu situaci co se vztahů s ženami týče a očividně jí to hodně zaujalo.
"To už se jen tak nevidí, zvlášť u kluků, že?" řekne s úsměvem.
"To teda ne." přikývnu. "Ale já věřím, že tu pravou najde, a možná to bude brzy." významně na ní mrknu. "A jak to máš ty s klukama, ty nikoho nemáš?"
"Nemám, vlastně na to ani není čas, věnuju se hlavně práci." pokrčí ramenama. "Ale kdyby se někdo fajn objevil nebránila bych se tomu." dodá spěšně.
"Jasně." znovu s úsměvem přikývnu. Je mi jasný, že jí Bill zaujal, ale zatím to nechám plavat. Možná bych měla zase udělat nějáký menší mejdan a pozvat i Sarah. Ale tentokrát by to bylo v menším počtu lidí a rozhodně bez Toma. Třeba by Bill zase předvedl nějáký taneček. Při té představě jsem se znovu usmála.
"Co je?" zeptala se se zájmem Sarah.
"Ale nic, jen jsem si na něco vzpomněla. Nech to plavat." mávla jsem rukou. "Viděla jsi, jaký tu nabízí poháry? Nemáš chuť?" snažila jsem se odvést řeč jinam, a taky to zabralo.
Sarah si vzala do ruky lístek s nabídkou pohárů a šibalsky se usmála. "Velmi lákavé. A takhle na noc děsně nezdravé. Jdeme do toho?"
"Že váháš!" Nakloila jsem se k ní, abysme si společně mohli vybrat nějáký dobrý pohár.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama