Happily Forgotten Memories - 2.

8. ledna 2012 v 11:49 | Ela & Mily |  Happily Forgotten Memories (by Ela & Mily)
"Jsem Bill, tohle je můj bratr Tom," promluvil ke mě jako první ten vyšší. "Vypadá to tu vážně dost dobře, na to, že ses nastěhovala předevčírem." uznale se usmál a rozhlížel se po velké místnosti.
"Děkuju. Já jsem Erika." podala jsem jim oboum ruku. Tom se na mě pořád zářivě usmíval a nespouštěl ze mě oči.
Snažila jsem se jeho pohledy nějakým způsobem ignorovat, ikdyž to šlo velmi těžko. Po chvíli konverzování s bratry Kaulitzovými, jsem si všimla že některé tácy s jídlem zejí prázdnotou a tak jsem se mile omluvila, popadla je a zamířila do druhé části místnosti kde byla kuchyň. Sotva co jsem položila tácy na kuchyňskou linku ucítila jsem něčí přítomnosti těsně za mnou. S mírným trhnutím jsem se otočila, poté co někdo položil svou dlaň na mé rameno.

"Potřebuješ něco?" optala jsem se Toma stojícího za mnou a nenápadně setřásla jeho dlaň z mého ramena.
"Ani ne." odpověděl a zase na mě použil ten úsměv podlamující kolena a jaksi beroucí dech. Úsměv jsem mu teda vrátila, ale jen proto abych působila mile. Už jsem nějak začínala věřit řečím, které tu zazněli o Tomovi. To že je děvkař měl totiž napsané na čele nějakou nesmytelnou lihovkou.
Abych se zbavila jeho blízkosti, přešla jsem k lednici a vytáhla z ní další tácy s jídlem. Tom se ale nedal jen tak odbýt, během dvou vteřin mi stál zase za zadkem. Málem jsem jídlo upustila na zem, když jsem se otočila a on stál těsně přede mnou.
"Tohle nedělej, mohl bys přijít k úrazu." řekla jsem laškovně, ale ve skutečnosti jsem to myslela vážně. Nemám ráda kluky, kteří se vtírají jako krém na hemeroidy.
"Mám se bát?" zeptal se laškovně. Aby ho ten humor přešel, vrazila jsem mu do ruk dva tácy. Bylo to jistější, než když je měl volné.
"Dej to prosím zpátky na stůl, děkuju." zase jsem se usmála. Měla jsem pocit, že po dnešku mi úsměv zatuhne v křeči na vždycky. Ale byla to nutnost, navíc většinu času jsem se usmívala naprosto přirozeně a nenuceně.
Tom sice neměl moc radost, že jsem ho takhle využila a nenechala mu prostor volný, aby si mohl hrát ty svoje zaručené hry, ale nic jiného mu nezbylo. Stejně jsem neměla v plánu mu podlehnout, ani kdyby se tu stavěl na hlavu.
Jenomže to nejspíš ten jeho sexuchtivý mozek nechápal. Asi byl zvyklej na to, že mu každá holka hned skočila kolem krku a nebo ještě líp, do postele. Tak jestli si myslí, že já budu jako ty ostatní tak to ho zklamu, ale myslím si, že to nějakým způsobem přežije. Vrátím se tedy zpátky k ostatním, ale tentokrát o něco dál od Toma, který stál se svým bratrem kousek od stolu s pitím. Zábava byla v plném proudu, všichni se bavili se všema až tedy na bratry Kaulitzovy, kteří se bavili jen spolu. Neušlo mi, jak sousedky v mém věku po nich neustále pokukují takovými laškovnými pohledy, přesto že než jsem Bill s Tomem přišli je pomlouvali jako největší zvrhlíky nejen v celé ulici, ale snad v celém městě. Uznávám, že při pohledu na ty dva bylo na co koukat, protože takto hezcí kluci se jen tak nevidí, ale že by mě nějak přitahovali to tvrdit nemohu.
"Vy jste tu mluvili jen o Tomovi, jaký je to holkař, ale o Billovijste nic neříkali, je taky takový?" zeptala jsem se těch holek tlumeným hlasem. Bill se mi jevil jako fajn kluk, za tu chvíli, co jsem s ním mluvila.
Jedna z nich zakroutila hlavou. "Kdepak, Bill je jeho pravej opak. Čeká na tu pravou. Ještě jsme ho snad s žádnou holkou neviděli." celý hlouček se zahihňal. "Ale kdoví, jestli se mu nakonec nebudou líbit kluci." dodala další z nich, což vedlo k dalšímu hihňání. Nebyla jsem na tohle zvědavá, proto jsem se jen pousmála a popošla kousek dál od nich.
Dál jsem se věnovala hostům a byla jsem ráda, že mě takhle hezky přijali mezi sebe. Líbilo se mi tu čím dál víc, a to jsem tu byla jen chvíli. Zábava se navíc rozjížděla čím dál víc, stejně tak se spotřebovávalo víc a víc alkoholu. Mě to ale nevadilo, byla jsem na to připravená a většina sousedů mě ještě se svým příchodem zásobovala dalšími flaškami alkoholu nebo nějákým jídlem na přivítanou.
Hodinové ručičky se otáčeli dokola jako by byli splašené, ale většinou to tak bývá. Když se člověk dobře baví čas rychle běží. Při pohledu na všechny okolo držíc v rukách sklenku s nějakým alkoholem jsem dostala chuť také na něco ostřejšího než je minerálka, a tak jsem se přesunula ke stolu s pitím a tam si nalila jedno z červených vín. Samozřejme tu byl i tvrdší alkohol, který bych si dala taky, ale nechtěla jsem tu před hosty být opitá jak dělo, ikdyž někteří sousedé už v takové té náladičce byli, ale nic hroznýho. Zůstala jsem stát u stolu s pitím a pozorovala jak si ostatní povídají.
"Co že tu stojíš tak sama?" přišel ke stolu s pitím Bill a začal si vybírat pití z nabídky toho ostřejšího. "Ále byla jsem si pro víno." odpovím mu s úsměvem a nepatrně pozvednu ruku v níž mám sklenku s vínem, aby viděl že mu nelžu.
"Ach ták a co takhle něco silnějšího hm?" tentokrát pozvedl on svou sklenku ve které měl bůh ví co.
"To né, nepotřbuju se před všema ukázat jako hotová násoska." zakroutím hlavou a napiju se vína. "Bille můžu se zeptat?" "Samozřejmě." "Proč vás tu nemaj moc v lásce?"
Bill se pousmál a zakroutil hlavou. Zřejmě to pro něj nebylo nic překvapivého. "Protože jsme jiní než oni. Všichni tady žijí své obyčejné životy a myslí si, že když někdo žije po svém, je to hned špatný. Tom je špatnej protože střídá moc holek a já zase protože je nestřídám vůbec. Nevybereme si." pobaveně se zasmál. Zřejmě ho to vůbec netrápilo.
"No jo, ale je fajn, že to bereš takhle dobře." Přemýšlela jsem, jestli mu to je jedno pořád, nebo jen teď, protože už má v sobě několik skleniček alkoholu.
"Jinak to ani nejde, musel bych se z toho zbláznit." zasmál se. "Ale nenech se oklamat, nikdo z nich tady není svatej. Hlavně bacha na starý drbny." rozhlídl se po lidech v místnosti a pak na mě mrknul. Musela jsem se zasmát, je vidět, že to tu je stejný jako všude - samé drbny a drby.
"A taky nedávej na první dojem." doplnil a já jsem se na něj zmateně podívala. "A to myslím všeobecně." přidal nakonec a nalil si další sklenku toho samého co pil. Myslím že pokud nechce být na mol měl by si místo toho vzít nějakou minerálku, ale je to jeho věc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Happily Forgotten Memories?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama