Der Schmetterling.! - 9.

25. ledna 2012 v 14:04 | Ela
"Kvůli Elí. Nedokážeš to. Uvidíš že jo." řekne chytře a já na to nic neřeknu otevřu dveře a nasraně s nima třísknu. To jo na takovýhle chytrý keci jsem tak zvědavej. Tůdle!

Zalezu k sobě do pokoje a nasranej až na půdu sebou třísknu do postele. "To jo Bill zase spal v knihovně že je tak chytrej." řeknu ironicky a zavřu oči. Po chvíli se zvednu a mířím si torovnou do koupelny kde si dám dlouhou a uklidňující sprchu. Hned na sebe nasprejuju voňavku a jen v ručníku se přesunu do vedlejší místnosti. Navlíknu na sebe boxerky a ze skříně začnu vyhazovat oblečení co bych si asi dneska mohl vzít. Když jsem dostatečně vyfešákovanej jdu se stavit pro Lenu abychom už konečně mohli jít. Zaťukám na dveře jejího pokoje a opřu se zády o stěnu vedle nich. Během chvíle se dveře otevřou a v nich stojí Lena v svůdně krátkých šatech.


"Sluší ti to." prohodím jen tak kompliment aby se neřeklo a její tváře se okamžitě začnou červenat.

"Děkuju tobě taky." řekne, ale se mnou to ani nehne. Jen se tak letmo usměju a hlavou naznačím ať už jdeme. Celou cestu tak různě diskutujem, ale když s ní je to těžký. Furt mele jedno a to samí, jen občas to trochu poupraví aby se neřeklo, ale význam zůstane furt stejnej. Kde jsou ty časy když jsem ležel s Elí jen tak v posteli a povídali si několik hodin a furt bylo o čem. No kde? Pryč! Stejně jako Elí. "Blbče." řeknu si v duchu a dám si pomyslnou facku. Nesmím na ní myslet. Žiju přítomností a né minulostí. A přítomnost je Lena a spousta dalších holek.

V klubu to žije a tak je to správný. Posadíme se za bar a obědnáme si pití. Párkrát si zatancujem a jinak sedíme a skoro nemluvíme. To je strašný. S ní už nikam nejdu.

"Jsi krásnej." řekne najednou Lena a já se tomu jen pousměju. Začneme se líbat, ale jakmile zavřu oči dostanu šok. Vidím ten nejdokonalejší úsměv na světě, vidím ty nejdokonalejší oči, rty a i obličej. Problém je že ani jendo nepatří Leně nýbrž Elí. Odtrhnu se od ní a ona jen zaraženě kouká.

"Meli bychom už jít." řeknu a tak tedy jdeme. Celou cestu nikdo z nás nepromluví což je deprimující. Ona je deprimující. Bože kam jsem to zase vlez! Akorát když vlezem do hotelu přijde mi SMSka od Davida ať přijdu k němu do pokoje aby zdělil plány na zítřek. Během cesty ve výtahu přijde smska i Leně a tak jsem aspoň vysvobozen. Nevím jak bych se vykrucoval z toho že já Tom Kaulitz nechce využít příležitosti aby se vyspal s hezkou dívkou.

Bez zaklepání jsem na férovku otevřel dveře od Davidova pokoje a vešel do vnitř. Za mnou poslušně vešla Lena. Byli jsme tu už všichni potřebný a tak se mohlo začít. Sednul jsem si na volný místo vedle Billa a čekal co začne David říkat.

"Takže zítra je v půl 10 rozhovor pro nějakej časopis, pak máte volno a v půl 5 odjíždíme do arény na zkoušku a pak už tam zůstaneme až do koncertu. Pak jste ještě pozvaný na nějakou párty, ale účast není povinná. Nějaké otázky?" řekne David a furt se dívá do notebooku. Po chvíli se na nás podívá a usměje se. "Málem bych zapoměl. Mám vás pozdravovat od Elí a prý se jí stýská." řekne a mě bodne u srdce. Proč?

"Ti volala?" zeptám se s dost tvrdím hlasem.

"Né psali jsme si chvíli na icg. Taky se ptala co děláte." řekne a já se zhrozím. On jí určitě řekl že jsem šel někam s Lenou, ale co je mi to jedno.

Po asi deseti minutách všichni zalezeme do pokojů a já jdu hned spát. Dneska toho na mě bylo myslím že víc než dost.

U mě.

Ráno mě probudil budík kterej jsem si nastavila na 8. Hned vylezu z postele, provedu ranní hygienu, zkrášlovací proces, oblíknu se a jdu ven přesněji teda nakoupit něco dobrýho k jídlu. Skočím do pekárny která tu je na sídlišty a ještě do menšího obchůdku s jídlem. Nakoupím jen to nejnutnější. Mě jediný to bohatě stačí. Pak jdu zase domů a rozhodnu se uspořádat velkej úklid. S úderem 11 hodiny zalezu do koupelny kde si dám sprchu, pořádně se namaluju a vyžehlím si vlasy. V ložnici na sebe navlíknu fialový šaty na tělo, krátký a bez ramínek a k tomu si vezmu nějaký černý korále a boty na podpadku taky černý. Když jsem oblíklá, popadnu kabelu a vizitku kterou mi dal David a jdu na metro. Autem se mi v tomhle vedru jed nechce a navíc v centru určitě zase bude strašná zácpa. Metrem jedu asi 4 stanice a pak se vydám hledat budovu která vlastní adresu napsanou na tom papírku. Našla jsem jí snadno, jelikož budovu se sitě žlutou fasádou nejde jen tak přehlídnout. Vejdu dovnitř a hned se ke mě hrne nějaká paní.

"Přejete si?" promluví na mě opovrženě a prohlídne si mě od hlavy až k patě.

"Jdu za Johanem Ügellem." řeknu a už mi je nepříjemné jak si mě furt prohlíží.

"Jak se jmenujete?"

"Elizabeth Klein."

"Tak moment dojdu se zeptat." řekne a někma zmizí. Já si mezitím začnu prohlížet fotografie které visí na stěnách. Zaujme mě fotka na které je Johan s Madonnou. To jsem nevěděla že se s ní setkal.

"Och Madonna ano. Velmi milá dáma." ozve se za mnou mužský hlas a já se hned otočím.

"Omlouvám se ale prostě mě to zaujalo." začnu ze sebe žbleptat omluvu. Vím je neslušné takhle slídit.

"Nic se neděje zlatíčko. Já jsem Johan a ty budeš určitě Elizabeth že?" přistoupí ke mě a podá mi ruku.

"Ano to jsem. Moc mě těší." řeknu s úsměvem a ruku mu stisknu.

"Elizabeth to je velmi krásné jméno." podá mi kompliment a já se tomu jen usměju. "Tak pojď všechno ti tady ukážu." řekne a já jdu tedy za ním. Po cestě potkáme tu nepříjemnou paní co na mě tak divně koukala. "Gertrůdo tohle je Elizabeth bude tu teď často tak se k ní chovej zdvořile." řekne a ona na něj jen hodí úsměv a na mě držku. "Jí si nevšímej je zapšklá už odjakživa." řekne a začne se smát. Provede mě po celé budově kde jsou různé stroje na šití, sklad kde jsou na věšácích pověšeny různé modely a tak různě. Je to tu jak ve snu. Skončíme v Johanově kanceláři kde se posadíme do nějakých křesel.

"Takže ty budeš navrhovat kostým pro Billa mohl bych ho vidět?" zeptal se a usrkl si kávy.

"Samořejmě tady je." podala jsem mu desky s návrhem a čekala co na to řekne.

"Je to krásné. David nelhal když mi říkal že jsi nadějná návrhářka. Máš ještě nějaké návrhy?"

"Mám, ale nenapadlo mě je sem vzít mám je doma." řeknu a on se zamračí.

"Mohl bych tě požádat aby jsi mi je sem zítra donesla?"

"Určitě je donesu. Aspoň si poslechnu váš názor."

"Jaký váš snad tvůj." řekne a usměje se. "Budeme teď spolu spolupracovat a nemám rád když mi lidé s kterými spolupracuji vykají. Já jsem Johan." podal mi zase ruku.

"Elizabeth." stiskla jsem jí a ještě se usmála.

Nepočítala jsem že začneme na kostýmu pracovat hned dneska, ale Johan to odůvodnil tím že nás honí čas. Začli jsme různýma střihama a skončili v restauraci u večeře. Johan byl velmi zábavný postarší muž.

Druhý den jsem Johanovi vzala i ty návrhy a on s nimy byl naprosto spokojený.

"Víš rád bych ti něco navrhnul." řekne Johan a já se na něj zvědavě podívám.

"Ano?"

"Co by jsi řekla na to kdybych ti pomohl s kolekcí."

"To myslíš vážně?" nemůžu uvěřit vlastním uším.

"Naprosto. Tyhle návrhy jsou skvělí. Pomohl bych ti je na 100% doladit a prostě pomohl s kolekcí. Ještě bych tam přidal nějaké mé návrhy co ty na to?"

"To beru všema deseti." řeknu a on se začne smát a já se k němu hned přidám.

Ještě chvíli jsem si povídali a pak jdeme pracovat na Billově návrhu.

"Kdy vůbec přijede Bill aby si ten kostým vyskoušel?" zeptám se Johana.

"Pozítří proč?" koukne se na mě s nadzvedlím obočím.

"Jen tak." řeknu a pokrčím ramena. Dál se o tom nehodlám bavit.

Dál jsme pracovali na Billově kostýmu a nejlepší je že už zítra budou ušitý základy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama