Der Schmetterling.! - 8.

22. ledna 2012 v 11:43 | Ela
Celou cestu na letiště je v autě ticho a to mě ještě víc nutí si připouštět že se mi už teď po nich stýská. Po všech, ale nejvíc po Tomovi to je jasné. Když přijedeme na letiště sevře se mi hrdlo a nejradši bych Sakimu řekla ať to otočí a odveze mě spátky do hotelu, ale nemůžu! Je to obrovská příležitost, kterou si prostě nesmím nechat utýct a taky nenechám. S těžkýma nohama vcházím do letištní haly se Sakim po mém boku který mi táhne kufry.


"Tak tady se s váma rozloučím Elizabeth. Doufám že se ještě uvidíme." řekne Saki a smutně se na mě podívá. Musím říct že přez naše zrovna né moc hezké přivítání jsme si nakonec rozuměli skvěle a on se ke mě choval jako by mě znal už od jakživa.

"Saki mějte se krásně a dávejte na kluky pozor. Bude se mi stýskat." řeknu a on si mě v turánu přitáhne k sobě a začne mě objímat. "Vzduch! Potřebuju vzduch prosím!" řeknu už s chraplavým hlasem a Saki mě tedy propustí z jeho sevření.

"Rád bych tu s vámi zůstal ale musím do hotelu. Tak vám popřeju hodně štěstí a budu se snažit vás přijít navštívit s Billem." řekne a dodá k tomu úsměv. Bože už je tady ten jeho děsivej úsměv zase!

"To je v pořádku já trefím jen jeďte." řeknu a popadnu kufry a jdu. Po chvíli chůze se otočím a vidím jak tam Saki pořád ještě stojí tak mu zamávám on mi zamává naspět a já si až teď uvědomím že i on mi bude chybět. Dojdu k lavičkám a posadím se. Z prosklené budovy sleduji dění venku a když ohlásí můj let vztanu a jdu vstříc mému osudu.

Měla jsem v plánu celý let prospat, ale za boha jsem nemohla usnout tak jsem čuměla celej let na plešku chrápajícího pána předemnou a snášela řev malého dítěte. To byla pohoda!

Na letišti v Berlíně jsem si zavolala Taxi které mě odvezlo domů. Na Taxík čekám dobrých 10 minut venku před letištní halou, ještě že je léto. Sedím na kufru a píšu smsku Helen že jsem v Berlíně. Když přijede Taxi tak do něj nalezu a pan ochotný řidič mi naskládal zavazadla do kufru. Na náladě mi moc nepřidá když v rádiu které je zaplé začnou hrát Tokio Hotel. Celou cestu jsem pozorovala z okýnka míhající se krajinu a poslouchala slabě hrající rádio.

"Tak slečno už jsme tu." řekl taxikář a já mu hned zaplatila. Ještě mi vyndal zavazadla a rychle odjel. Vyhrabala jsem z kabely klíče, popadla kufry a šla dovnitř. Zavolala jsem si výtah a čekala. S cinknutím se výtah otevřel a já do něj nalezla. Nesnáším cesty výtahem, ale nic jinýho mi nezbyde. Šlapat schody až do 7 patra se mi nechce a kord né teď když mám ještě kufry a jsem celá nějaká utahaná. Když výtah zastavil v 7 patře byl čas vystupovat. Odemkla jsem si byt a to příšerné ticho mě ničilo. Nemám ráda když se okolo mě nic neděje. Asi si budu muset najít nějakého spolubydlícího když mě Helen opustila. Nebo si aspoň pořídím nějaké zvíře, nějakýho Bernardýna aby ta babizna s tisíci čoklama nademnou měla konečně aspoň pořádnej důvod si na mě stěžovat domácímu. Tašky hodím do ložnice a jdu se podívat do ledničky. Jen co jí otevřu poznám že nic v ní už nebude k snědku a tak si aspoň naleju džus. Najednou se mi ani spát nechce a tak zasednu v obýváku k televizi a na klín si ještě dám notebook abych se aspoň dozvěděla nějaký drby co kolujou mezi mýma kámošema. Marně jsem doufala že by Helen mohla být online, ale za to tu byl David který mi okamžitě napsal.

David: Ahoj El tak co jakej byl let?

Já: Ahoj ale jo šlo to a co děláš?

David: Tvrdnu nad papírama.

Já: A kluci?

David: Gustav,Georg a Bill hrajou nějaký hry a Tom a Lena šli do nějakýho klubu.

Já: Aha. Tak je všechny pozdravuj a vyřiď že se mi stýská. Hele já už jdu spát tak ahoj.

Napsala jsem a hned vypla notebook. Jako bych to neříkala. Se slzama v očích se dojdu vysprchovat a jdu spát. Jenomže mi nejde vůbec usnout. Nemůžu se zbavit představy kterou mám před očima a to jak si třeba právě teď Tom někde užívá s Lenou nebo s nějakou jinou. Bože! Vstanu z postele a dojdu si pro prášek na spaní. Vezmu si jeden a zase si lehnu. Chtělo by jich víc ale zítra musím za Johanem tak abych vůbec vstala. Díky prášku se mi podaří po chvíli usnout.

U Toma.

Když se vzbudím naivně si myslím že až otevřu dveře bude vedle mě ležet Elí. Vím ale moc dobře že tam bude prázdná postel. Nechci se ale jen tak zbavit tý předtavy a tak nechávám oči ještě nějakou tu dobu zavřený. Najednou někdo zaťuká na dveře a tak i když nechtěně oči otevřít musím. Můj pohled hned spadne na místo vedle mě kde ležela. "Proboha Tome chováš se jak blbec!"začne na mě řvát moje svědomí a jo má pravdu! Chovám se jako blbec. Vylezu z postele a oblíknu na sebe boxerky a kalhoty tričko nemůžu jaksi najít. Jdu teda otevřít a hned jak otevřu dveře vpadne mi do pokoje Lena. No musím uznat že má slušně dobrej výstřih.

"Och ty jsi spinkal?" řekne už i na mě přeslazeným hláskem. Božé!

"Jo! Potřebuješ něco?" zeptám se a ona se ke mě začne přibliživat.

"Co plánuješ na večer? Nechceš někam zajít?" zeptá se mě a já chvíli pžemejšlím co říct.

"Klidně někam zajdu." řeknu po pravdě aspoň se nějak odreaguju, ale vím jistě že něpůjdeme sami. Musím přemluvit Billa aby šel s náma. Nechci jít s ní sám.

"Dobře tak večer." řekne dá mi pusu na tvář a odejde. Já na sebe oblíknu tričko a jdu přemlouvat Billa. Vím že se mu nebude chtít ale nakonec půjde. Zaťukám na dveře od jeho pokoje a čekám než otevře.

"No konečně." řeknu když mi asi po pěti minutách přijde milostivě otevřít.

"Taky tě zdravím." řekne a uhne mi ze dveří abych mohl vejít.

"Bille nechceš někam dneska večer zajít?" zeptám se ho hned narovinu.

"Jo proč né." řekne a já si oddychnu.

"Je tu ale takovej menší problém." řeknu po chvíli ticha.

"A to?" zeptá se a k tomu zvedne obočí.

"Jde s náma Lena."

"To si děláš srandu. Je mi jasný že než Elí odjela tak jsi se s ní vyspal a teď hned půjdeš s Lenou?" začne na mě řvát. Že já blbec se mu tehdy svěřoval, ale on by to stejně poznal.

"Bože Bille neřvi na mě. Právě proto chci aby jsi šel se mnou abych s Lenou nic neměl."

"Tak na to zapomeň! Je ti jednadvacet už by jsi se mohl umět ovládat nemyslíš?"

"Já za to nemůžu to dole je silnější než rozum." řeknu výmluvně, ale jak tak vidím Billa to ještě víc nasere.

"To je tvůj problém Tome. To že myslíš ptákem a né mozekem. Skus to někdy obrátit uvidíš že život bude úplně jinej a hlavně by jsi si všim jedný dost důležitý věci." zařve na mě už totálně rozčílenej Bill. Nechápu proč ho to tolik sere. Dřív mu to nevadilo.

"Jo řeknu mi jaký. Já si všímám víc věcí než ty." řeknu už taky nasraně a uraženě si dřepnu na postel.

"Elí." řekne potichu jméno který nechci slyšet. Proč? Sám nevím ale nechává to ve mě takovej divnej pocit.

"Co s ní?" zeptám se s nezájmem.

"Ty sis nevšim co k tobě cítí?" řekne potichu a sedne si do křesla.

"Jo všim jsem si jak jsem jí byl ukradenej jenom na uspokojení. Jó toho jsem si všim až moc dobře. Nezapomenu na ty slova "Nic mě tady nedrží" jó máš pravdu Bille doslova mě milovala." řeknu s ironií. Proč mi tohle říká když ví.

"A to je právě to co ty nevidíš. Tohle řekla jenom proto protože tě viděla jak jsi před ní flirtoval s Lenou. Kdyby jsi koukal pořádně tak zjistíš že tě fakt milovala. Elí není ten typ holky který by spali s někym jenom tak." řekne chytře Bill a já se na něj podívám.

"Tak za prví s Lenou jsem neflirtoval a za druhý jak to myslíš ona ti něco říkala?" tohle mě začíná zajímat.

"Tobě možná nepřijde že s ní flirtuješ, ale ostatním jo." řekne a zbytku mím otázkám se vyhne, ale to bych nebyl já abych se v tom dál nešťoural.

"Odpověz na zbylí otázky. Říkala ti Elí něco?" zeptám se znova a čekám co odpoví.

"Ále nic důležitýho. Stejně naco tě to zajímá když ty k ní nic necejtíš." řekne a zase uteče od odpovědi. Jen na něj koukám. Nemůžu mu nic říct.

"Hoo Tome ty jsi do ní zamilovanej." začne pištět, okamžitě je na nohách a začne skákat po pokoji.

"Nejsem." řeknu pohotově trochu vyšším hlasem než jsem chtěl a stoupnu si.

"Vážně nejsi?" zeptá se a otazníky z očí mu div neskáčou ven.

"Ne." řeknu rozhodně a jdu ke dveřím.

"Škoda protože Elí je do tebe zamilovaná až po uši." řekne a sedne si zpátky do křesla.

"Cože? Tak proč odjela?" začal jsem ze sebe chrlit otázku za otázkou.

"Proč by tu zůstávala když věděla že jí nemiluješ. Má se trápit tady nebo tam to je jedno." řekne chytře a já se zadívám do země.

"Říkal jsem jí ať neodjíždí. Ptala se mě proč?" řekl jsem potichu, skoro neslyšně, ale věděl jsem že on to slyšel.

"A ty jsi jí odpověděl?" zeptal se taky potichu a došel ke mě.

"Ať se mě neptá proč. Prostě nechci." řeknu a zvednu k Billovi pohled.

"Jo bráško to nebylo to co chtěla slyšet."

"Já vím ale nemohl jsem jí říct že jí miluju. Za prví nevím jestli mě miluje a za druhý já nemiluju jí."

"Proč ci to nalháváš Tome?"

"Co že mě nemiluje?"

"Jo to taky a taky že ty nemiluješ jí." řekne a odejde si sednout do křesla.

"Nic si nenalhávám jasný! Dneska večer půjdu s Lenou a užiju si to s ní. Pokud nechceš tak nechoď."

"Nejdu, ale ty uvidíš že s Lenou nic nebude." řekne s úsměvem na rtech Bill.

"Proč by nebylo?" zeptám se nechápavě a teď jsem zase já kterýmu div nelítaj z očí otazníky.

"Kvůli Elí. Nedokážeš to. Uvidíš že jo." řekne chytře a já na to nic neřeknu otebřu dveře a nasraně s nima třísknu. To jo na takovýhle chytrý keci jsem tak zvědavej. Tůdle!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama