Der Schmetterling.! - 7.

19. ledna 2012 v 11:45 | Ela
No na to že jsem spala asi tak 5 hodin jsem docela v pohodě a nedělá mi problém sedět nad návrhem Billova kostýmu a dokončovat finální úpravy. Jsem docela zvědavá co na něj řeknou. Mě se strašně líbí, ani jsem nečekala že by mohl být až takhle povedenej, ale to je pouze můj názor ještě tu jsou kluci s Davidem. Po hodině už nemám co bych upravovala a tak popadnu tři papíry na kterých je nakreslen návrh. Tři proto protože jsem se inspirovala z kostýmu Humanoid a tak v jednom kostýmu budou schovaný dva. Přesně tak jak to měl Bill i při turné. Pro jistotu vezmu i tužku kdyby měl někdo nějakej dodatek a jdu k Davidovi do pokoje kde už by měli být i kluci. Ze slušnosti zaklepu. Nic a nikdo se neozve a tak chvíli čekám což se vyplatilo. Dveře se otevřou a v nich stojí nějaká slečna. Zaskočí mě to protože vím že tenhle pokoj je na 100% Davidův.


"Ty budeš asi Elizabeth že?" promluví ta dívka a já přikývnu. "Pojď dál už všichni čekají." řekne a já teda vejdu.
"Ahoj." pozdravím všechny a zaraženě si sednu do křesla vedle Davida.
"Vy dvě se ještě neznáte. Elizabeth tohle je Lena. Leno to je Elizabeth stylistka kluků." řekne David a já si teda s tou blonďatou mě už od pohledu nepříjemnou dívkou podám ruku.
"Tak co máš návrh hotovej?" zeptá se mě Bill a když kývnu tak se mu rozzáří očka jak miminku když vidí dudlík. "No tak sem s ním." řekne a já mu ho podám. Když si ode mě vezme ty papíry v mém krku se objeví pomyslný knedlík a já nemůžu ani polknout.
"To je úžasný." řekne Bill po nekonečných snad pěti minutách ticha. S úsměvem se na něj podívám a když vidím jeho výraz všechno ve mě je přesvědčený že to myslí vážně.
"Ukaž." řeknou najednou všichni a sápou se k návrhu.
Ze všech stran se ozývá chvála a to mě těší.
"Takže ten návrh schvaluješ?" zeptá se David Billa a ten okamžitě přitaká že ano. "Elí jak jsem říkal budeš muset dohlídnout na výrobu toho kostýmu a tak nás budeš muset opustit." řekne najednou David a já se na něj nechápavě kouknu. "No nekoukej tak na mě. Vrátíš se do Berlína a tam na kostým budeš muset dohlížet. Tohle je adresa kde se bude kostým šít. Neboj Johan Ügell tě se vším seznámí." řekne David a já si těď nejsem jistá jestli ještě nespím.
"Davide opravdu jsi řekl jméno Johan Ügell?" zeptám se pro jistotu. To by byl vážne sen setkat se s nejznámějším návrhářem Německa.
"Ano je v tom nějaký problém?" zeptá se a já hned začnu záporně kroutit hlavou. "To jsem rád." dodá a podá mi vizitku na který je adresa.
"Ale kdo mě zastoupí jako stylistku?" zeptám se a všichni kluci se podívají na Lenu. Bože ta holka se mi snad zdá. Jo! Všechno tohle je sen. Určitě. Jenomže když se štípnu do nohy a všechno zůstane stejné je jasný že to sen vážně není. Ta holka mi je šíleně nesimpatická a nevím proč. Teda vlastně vím. Furt visí pohledem na Tomovi a vím že až odjedu ona u Toma hned zastoupí mé místo. Při týhle představě mě píchne u srdce.
"Je nám totiž jasné že až svět uvidí tvůj kostým na Billovi staneš se okamžitě žádanou návrhářkou a na práci stylistky by už nebyl čas a proto jsem najal novou stylistku tady Lenu." řekne David a já mám najednou náladu na bodu mrazu. Tahle práce mě šíleně bavila. S klukama byla sranda, všechny jsem si je moc oblíbila a jednoho jsem si oblíbila až moc. "Je ti něco Elí?" zeptá se mě David a já až teď si uvědomím jakej asi na mě musí být pohled.
"Vůbec nic se neděje." řeknu ale asi je to vůbec nepřesvědčí.
"Pokud nechceš opustit práci stylistky tak to nějak uděláme, ale moc dobře vím že být návrhářkou je tvůj sen." řekne David a můj pohled najednou spadne na Toma kterej flirtuje s Lenou. No jo já byla jenom hračka tak o co jde když tu je teď Lena. Pohledná hubená blondýna s velkýma kozama a hlavně bez mozku. Prostě ideální holka pro Toma jí totiž nikdy nenapadne Tomovi v ničem odporovat. Najednou se na mě Tom podívá a nejspíš čeká co teď řeknu. Odvrátím od něj pohled, napočítám si v duchu do pěti a podívám se na Davida.
"Máš pravdu Davide je to můj sen a navíc nic mě tu nedrží." řeknu a David jen kývne. Vím že to ode mě vyznělo přímo necitně, ale já to tak musela říct jinak bych se tu snad rozbrečela. "Ještě něco nebo si můžu jít zabalit?" zeptám se Davida a přidám k tomu úsměv, ikdyž to jde z těžka.
"Klidně si jdi zabalit. Letadlo ti letí ještě dneska v půl 9 večer pak se ještě stav rozloučit a taky pro letenku a Saki tě odveze na letiště." řekne David a já teda kývnu, popadnu návrhy a s těžkým srdcem odcházím z pokoje. Mám ještě čtyři hodiny čas a tak nemusím s ničím pospíchat.
Když přijdu do pokoje tak začnu pomalu balit. Pak si dám dlouhou sprchu a převlíknu se do úzkých džínů a zelenýho strečovýho tílka. Ještě mám dvě hodiny čas a tak si chci jít zapnout televizi jenomže mi začne zvonit telefon a tak se jdu podívat co se stalo. Na displeji bliká smska a tak jí otevřu a zarazí mě že mi píše Tom. "Prosím přijď." přečtu nahlas smsku a posadím se na perfektně ustlanou postel. Přemejšlím jestli jít nebo nejít. Jít nebo nejít? To je dilema. Jenomže ani nevím jak se ocitnu na nohách a už si to štráduju ven z pokoje a můj cíl je jasnej Tomův pokoj. Nesnáším když moje tělo dělá to co nechci a nebo jako v tomhle případě nevím jestli chci nebo nechci. Zaťukám na Tomův pokoj a než se stačím znova nadechnout už mě Tomova ruka tahá za tu mou dovnitř. V turánu mě Tom začne líbat a kdybych byla naivní snad bych si mohla myslet že do toho dává nějaký cit, lásku. Jenomže já naivní nejsem a proto vím že to tak není.
"Už máš zbaleno?" zeptá se mě Tom když se od něj po chvíli odtáhnu, ale ruce stále nachávám na jeho krku. Jen přikývnu a on pustí mé boky a jde si sednout na postel. Jen ho sleduju a nevím co dělat a ani co říct. "Nechci abys odjela." promluví do ticha a zvedne ke mě svůj pohled. Překvapí mě jeho snad smutný výraz v tváři. Mlčky na něj koukám a když po chvíli odtrhne ode mě svůj pohled a lokty se opře o kolena a tvář schová do dlaní pomalu jdu k němu a sednu si vedle něj. Nevím co mě to napadlo, ale svou hlavu jsem položila na jeho záda a své ruce obmotala okolo jeho pasu.
"Proč?" zeptám se a nadále si užívám plnými doušky jeho přítomnost. Co já bych teď dala za to aby mi řekl že mě miluje, ale to se nestane to vím moc dobře. Tom Kaulitz přeci ještě nikdy neřekl žádný miluju tě a tak to prý i zůstane.
"Neptej se proč! Prostě nechci." řekne a sedne si zase do normální polohy. Hledíme si navzájem do očí a dneska je snad poprví co se v Tomových čokoládách nevyznám. Vždycky jsem v nich viděla touhu, nadrženost a podobný věci, ale teď jsem v nich viděla věci který neumím rozpoznat.
"Neodjížděj." řekne skoro prozebně a začne se ke mě přibližovat až se naše rty propojí. Tom mě začne něžně líbat na rtech a já mu všechny ty polibky oplácím. Je mi jasný že jen u líbání nezůstanem a tak jsem odhodlaná si to patřičně užít. Naposled!
Ležím v těsné blízkosti Toma a sleduji jak sladce spinká. Všechno co se před chvílí odehrávalo v tomhle pokoji bylo úplně jiný než kdy jindy před tím. Nevím přesně jaký ale prostě a jednoduše něčím jiný, ale přez to krásný jako vždycky. Po pár minutách co si ještě užívám Tomovu přítomnost musím vylézt z postele a čelit opět realitě. Když se oblíknu posadím se ještě na postel a pozoruju spokojeně oddechujícího Toma. Usmívá se ze spaní, je to ták roztomilí. Naposledy spojím naše rty, pohladím ho po tváři a odejdu z jeho pokoje. Jdu rovnou do svého pro kufry a pak už mi zbývá rozloučit se s ostatníma. Po cestě do Davidova pokoje přemýšlím jestli bych neměla Tomovi napsat nějakej dopis, ale co bych mu tam asi měla napsat? Nevím. Bude lepší když to nechám tak jak to je. Kdybych totiž vešla znovu do jeho pokoje už bych nejspíš nevyšla.
"Tak se jdu s váma rozloučit." řeknu a začnu se se všemi objímat.
"Už bychom měli jed." řekne Saki a já kývnu. Popadne mi moje kufry a já všem naposledy zamávám ve dveřích a pak za sebou zavřu. Zhluboka se nadechnu a uklidňuju se tím že všechny zase brzo uvidím, ale mě nejde o všechny mě jde o Toma a ten až se vzbudí už nebude vědět nic o nějaké Elizabeth.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama