Der Schmetterling.! - 6.

16. ledna 2012 v 12:47 | Ela
O měsíc později.

"Tome ty jsi vážně strašnej." řeknu se smíchem a on mě znovu plácne po zadku.

"Proč vlastně musíš jít za Davidem?" položil mi otázku na kterou ani já neznám odpověď a rozvalil se na mé posteli tady v tom luxusním hotelu ve Španělsku.

"Tome žádám lehčí otázku. Nevím proč asi si chce o něčem promluvit." řeknu a lehnu si vedle něj na postel.


"Myslím že on by s tebou chtěl dělal radši něco úplně jinýho a mluvení by to určitě nebylo." řekne a k tomu dodá držku století.

"Snad by jsi nežárlil." řeknu s úsměvem a pohladím ho po tváři. On jen zakroutí hlavou a dá mi pusu.

"Nemám důvod žárlit na takovýho dědulu jako je David." dodá a zadívá se do stropu.

"Není zas tak starej jak z něj furt děláte." řeknu a on mě probodne pohledem.

"Blázníš?! Vždyť by mohl být tvůj táta." řekne trochu zvýšeným hlasem a v jeho obličeji vidím výraz naštvanosti.

"Tome nech toho." začnu ho klidnit protože nemám náladu na nějaké hádky s ním. Nevím co mu je. Nechodíme spolu a já s Davidem nic nemám. On si myslí že mě asi ty jeho "návštěvy" bavěj. Jen si užít a jít jako tomu je už celej měsíc. Kdyby mi někdo někdy řekl že takovejhle "vztah" budu mít vysmála bych se mu do ksichtu a ještě si zaťukala na hlavu že je asi mešuge, ale teď takovejhle "vztah" mám a pomalu, ale jistě mě to ubíjí. Jenomže nemůžu to s Tomem skončit! Je lepší ho mít takhle než vůbec to bych asi nezvládla. Strašně dlouho jsem si nechtěla připustit co k Tomovi cítím! On byl vždycky ten kterej mi zamotal hlavu víc než Bill, on byl vždycky ten kterýmu jsem věnovala víc pozornosti než ostatním a on je právě ten do kterýho já jsem se zamilovala! A on? On je právě ten kterej na mě uspokojuje své tužby a že by byl do mě zamilovaný? To si nemyslím. Když mě tenkrát poprosil jestli ho nechci nakrmit tou polívkou měla jsem odmítnout a rychle odejít domů. Ten den to totiž všechno nějak odstartoval. Tom se ke mě začal chovat až moc mile a mě huse to vůbec nepřišlo divný spíš krásný. Jo přišlo mi to krásný! O našem "vztahu" ví asi jenom Bill a to nevím jistě. Poslední měsíc na mě kouká takovým divným pohledem, ale já dělám že ho nevidím a Helen ta se s Lukasem odstěhovala do domu který je kousek za Berlínem a tak se vidíme jednou za čas. Všechno se strašně změnilo!

"Já nemusím ničeho nechat ať on toho nechá." řekne nasraně Tom, zvedne se z postele a s prásknutím dveří odejde z pokoje. Takhle to skončí vždycky když se začneme bavit o Davidovi. Zvednu se teda taky z postele, popadnu kartu od pokoje a jdu k Davidovi. Zaťukám na dveře jeho pokoje a když uslyším "Dále." vejdu dovnitř.

"Ahoj Davide tak jsem taky." řeknu a zavřu za sebou dveře.

"Ahoj akorát včas. Posaď se." řekne a tak si teda sednu naproti něj do křesla. "Dáš si něco?" zeptá se mile.

"Né děkuju." odpovím mu a on tedy kývne a zase se zadívá do nějakých papírů co má na konferenčním stolku. Tahle chvíle mi připomíná můj tehdejší pohovor s Davidem teda tehdy pro mě ještě s panem Jostem. Po chvíli zvedne hlavu od papírů a začne mi vykládat o nějaké akci která se má konat za necelí měsíc.

"Víš bude to koncert na pomoc Japonsku a veškeré zisky půjdou na Červený kříž. Kluci už se zúčastnili několika takovýchto akcí a měli úspěch a tak se rozhodlo udělat velký koncert na kterým bude vystupovat spousta dalších světově známých umělců. Kluci tam předvedou koncert podobný koncertu stylu Humanoid City. Každý umělec se bude určitě snažit udělat co nejlepší šou to je jasné. Určitě víš že Tom, Georg i Gustav při turné Humanoid měli normální oblečení, ale Bill měl kostým a teď ho bude mít taky a proto ti chci nabídnout jedinečnou šanci." řekne David s úsměvem.

"Jakou šanci?" zeptám se zvědavě a on se ještě víc usměje.

"Moc dobře si pamatuju že jsi mi jednou říkala že tě baví navrhovat a že by jsi chtěla být známou návrhářkou. Vlastně ty na to máš školu že? Tvé návrhy mě hodně zaujali, ikdyž módě vůbec nerozumím. Prostě abych to neprodlužoval chci ti dát možnost navrhnout kostým pro Billa na ten koncert. Pokud by se návrh líbil mě, klukům a hlavně Billovi tak by jsme ho dali ušít a pokud by měl kostým úspěch což by určitě měl tobě by se otevřeli dveře do světa návrhářství tím jsem si na 100% jistý a pro nás by to byla také výhoda a to v tom že by jsi nás stála míň než nějací jiní návrháři. Takže by to všem pomohlo." zakončí svůj proslov a já nemůžu uvěřit tomu co jsem tady právě slyšela.

"Myslíš to vážně?" zeptám se s otevřenou pusou a on se usměje a kývne.

"Myslím to smrtelně vážně." dodá a já si rychlostí světla stoupnu a prostě ho musím obejmout. "Podle tvé reakce soudím že mou nabídku příjmáš." řekne s úsměvem a taky mě obejme. Já se od něj odtáhnu a musím se prostě furt smát to jinak nejde.

"Jasně že příjmám. Tohle se prostě nedá odmítnout." řeknu a znovu si sednu do křesla a poslouchám na jaký styl by kostým měl být.

"No kluci mimo písniček z alba Humanoid zahrajou i spousty dlaších a tak by to měl být koustým z části ve stylu Humanoid a z čáti ve stylu zbylích CD jako Zimmer 483 chápeš?" zeptal se mě a já musela přikývnout.

"Chápu to naprosto a už mám jasnou představu." řeknu a furt se usmívám jak měsíček na hnoji.

"Tak to je skvělí to by jsi měla jít rychle tu předtavu nakreslit ať jí nezapomeneš." řekne a já ho zase prostě musím jít obejmout. Pak se s ním rozloučím a z pokoje do kterého jsem vešla s náladou na bodu mrazu odcházím s náladou na bodu který snad ani neexistuje. Ve svém pokoji hned vytáhnu papíry a tužky které s sebou furt tahám a začnu kreslit. Vím že na to mám ještě nějaký ten den čas, ale aspoň budu mít víc času to vylepšovat. Musí to být ten nejlepší návrh co jsem kdy udělala tohle je totiž pro mě jak říkal David příležitost která mi otevře dveře do světa návrhářství a já si ty dveře nenechám jen tak zabouchnou a zamknout na několik západů před nosem. Okamžitě začnu črtnout mou vizi kterou mám v hlavě a už po dvouch hodinách mi je jasný že tohle bude těžší než jsem si myslela, ale musím to zvládnout prostě musím i kdybych nad tím měla strávit hodini já to musím dokázat. Je mi jasný že pokud si nechám uniknout tuhle šanci jen tak další z nebe nespadne a proto tuhle šanci chytnu nejsilnějc jak umím a jen tak jí nepustím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama