Der Schmetterling.! - 4.

9. ledna 2012 v 20:04 | Ela
Dneska jdu první den do práce a po pravdě než jít tam bych radši krmila Otesánka a doufala že mě sní. S vyžehlenýma vlasama, nalíčená, oblečená do úzkých džínů, bílého strečového tílka a modrého svetru, nazutá do bílejch bot na podpadku se řítím do práce. Mám jít do nějakého studia co je kus od mého bytu, jelikož mi ale Helen s Lukasem zabavili pro dnešek auto musím se táhnout metrem. Je dobře že se Helen s Lukasem dali dohromady a Lukas se uklidnil i co se týče svých žarlivích scén. Už asi týden bydlíme v bytu tři, ale já tam stejně moc času netrávím. Prostě se mezi těma hrdličkama necejtím. S půl hodinovým spožděním najdu konečně to studio. V tom plánku kterej mi kreslil sám velke David Jost by se nevyznal ani on sám a já se v něm mám vyznat to je určitě další jeho vtip. Zazvoním na zvonek a on nic. Nikdo mi nejde otevřít a tak zvoním asi dalších pět minut v kuse a pak se konečně k dveří dohrabe nějakej gorilák.


"Co chceš?!" promluví na mě nebojácnej a kamenej hlas, který právě teď vypustil ze své pusy (no spíš vrat od chlíva takhle normální pusa nemůže bejt velká) můž v černém. Pardon gorila v černém. Asi jejich bodigárd.

"Dobrý den." promluvím na něj a on si nebojácně stoupne do prostoru kde obyčejně bývají dveřa a zacpe ho tak že by neproklouzla ani moucha co moucha ani muška.

"Hele nemám na tebe celej den tak co chceš?" řekne a ten jeho hlas mi nažene hrůzu.

"Jmenuji se Elizabeth Klein a.." nestačím doříct a ten "pán" pro mě spíš gorila mi skočí do řeči "Hele princezno nic nechcem koupit, né nepustím tě dovnitř pro podpis ani fotku a taky mě těšilo." řekne a zabouchne dveře.

"Milej chlapík." řeknu si a začnu zvonit znovu jak o život. Dveře se zase otevřou a v nich můj kamarád pan Gorila. Už se nadechuje že něco řekne, ale já mu do toho neslušně skočím jako předtím on mě.

"Milí pane. Já nic neprodávám a nejsem žádná fanynka já tu pracuju jako nová stylistka klidně se jděte zeptat pana Josta." řeknu a on se na mě podezíravě podívá. Nadechuje se že neco řekne, ale v tu ránu zavře dveře a já stojím zase na ulici a už mě to přestává bavit. Chvíli čekám a už zase natahuju svojí ruku ke zvonku, ale v tom se dveře otevřou a v nich stojí David. "Pane Joste to je ona už zvoní po druhé a je vážně otravná. Neřekl jste mi nic o nové stylistce a tak vím že lže. Je to určitě další fanynka která se snaží dostat ke klukům." řekne ten opravdu milí pán a kdyby to šlo už jsem nejspíš desetkrát mrtvá a příčina? Zabití pohledem. Asi pan Gorila jinej než zabíjecí pohled neumí.

"To je v pořádku Saki ona je opravdu nová stylistka nějak jsem na to zapoměl. Omlouvám se za nepříjemnosti." řekne David a uhne mi z cesty abych mohla jít už konečně dovnitř.

"Slečno omlouvám se vám musím ty šílený holky nějak odradit." řekne pan Gorila a usměje se na mě. Já říkala že nemá pusu ale vrata od chlíva.

"No to bych prosila." řeknu a uraženě se podívám. Oba na mě koukaj vykuleně a já se začnu smát. "To je v pořádku omluva přijata, ale měl by jste si vymyslet nějaké účinější odrazování. Jak vidíte na mě to nezabralo." řeknu a už i oni dva se začnou smát.

"Slečno já jsem Saki hlavní bodigárd." řekne a opět se usměje. Jeho úsměv mě děsí. Jo mám to na odtrašování fanynek by měl používat úsměv. Vipadá jak Otesánek i pusu má tak velkou. Když jsem to říkala s tím Otesánkem tak jsem to nemyslela doslova. Pomoc!

"Moc mě těší já jsem Elizabet Klein nová stylistka." řeknu a také se usměju i když trochu vystrašeně.

"Tak pojď Elizabeth máme spoždění." řekne David a já jdu za ním někam po schodech. Aspoň výtah si mohli pořídit.

"Omlouvám se za spoždění, ale kámoška s Lukasem mi zabavili auto a já musela metrem a podle toho plánku co jste mi nakreslil by jste se nevyznal snad ani vy." řeknu vše po pravdě a on se zastaví. Nečekala jsem to a tak jsem do něj narazila. "Omlouvám se." řeknu a je mi strašně nepříjemný bejt mu tahle blízko a tak se odsunu.

"To nic. Nemohli by jsme si tikat. Připadám si staře když mi vykáš." řekne a já jsem se v duchu pousmála nad tou starou a už opotřebovanou frází "Cítím se staře.."

"Dobře já jsem Elizabeth." řeknu a podám mu ruku.

"Moc mě těší David." řekne a ruku mi stiskne a přitáhne si mě blíž k sobě takže jsou naše obličeje strašně blízko. "Bože! Mami! Kdokoliv pomoc!" začnu křičet v duchu ale na venek nedám nic znát.

"Ještě se dává pusa." řekne a začne se ke mě přibližovat, ale mé skvělé reflekci zafungovali a já jsem uhla takže mi dal pusu na tvář. S tím nepočítal chlapec.

"Tak půjdeme za klukama né?" řeknu a pokračuju v cestě. On mě za chvíli dožene a jde vedle mě.

"Rač dál." otevře mi dveře a já slyším jen kašlání a smrkání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama