Der Schmetterling.! - 2.

1. ledna 2012 v 17:26 | Ela
Mou pozornost pohltil jeden návrh šatů na kterých jsem právě teď pracovala. Nevnímala jsem život okolo sebe, ale po chvíli mi začal doslovat řvát telefon s mojí oblíbenou písničkou Down kterou naspíval Jason Walker. Kouknu se na displei, ale je tam neznámé číslo.

"Prosím." promluvím do telefonu a vypnu zvuk na televizi.

"Dobrý den Elizabeth tady David Jost." ozve se z telefonu.

"Dobrý den copak potřebujete?" zeptám se mile a začnu si hrát s tužkou.


"No víte říkal jsem o vás klukům a ty by vás chtěli vidět." řekne a já se v duchu začnu modlit ať to je nejdřív tak za tři dny abych se stihla psychycky připravit.

"No zítra mají jít kluci i se mnou do jednoho klubu zde v Berlíně a tak kluci navrhli jestli by jste tam nechtěla přijít." řekne a já se zamřačím. No jo hold moje modlidby nebyli vyslišeny, jak říkává moje babča když jí něco nevijde.

"Dobře tak se tam tedy uvidíme akorát mi řekněte podrobnosti." řeknu a on mi tedy začne diktovat informace jako o který klub se jedná, v kolik tam mám být a já si to radši zapíšu, jelikož vím že bych to na 100% zapoměla. Ach ta skleróza.

Přemůže mě hlad a tak sice nerada, ale jdu něco uvařit. Helen ještě furt spí, ale i tak vipadá jako hromádka neštěstí. Rozhodnu se tedy uvařit její, ale zároveň i moje oblíbené jídlo. Těstovinový salát.

"Zlatíčko vstávej ." pomalu jí budím, ale nějak to nezabírá. "No tak Hel vstávej." řeknu už trochu víc nahlas a ona se teda probere.

"Kolik je hodin?" zeptá se a portáhne se.

"Půl šestý." řeknu a jdu do kuchyně. "Pojď se najít uvařila jsem večeři." řeknu a začnu nandávat salát do misek.

"Nemám hlad." řekne, ale já se nedám jen tak odbýt a když ona nešla sem tak já i s jídlem jdu za ní. "Na." podám jí misku se salátem a sednu si vedle ní na gauč. Začeneme si teda zase o všem povídat, ale tentokrát se Hel nerozbrečí je ale vidět že má na krajíčku. Dokonce jí i řeknu o tom že mám práci a taky že musím jít zejtra do toho klubu.

"Nechceš jít se mnou? Aspoň by jsi na chvilku vypnula všechny myšlenky a navíc se mi tam nechce jít samotný." řeknu vše co si myslím.

"Nebylo by to nejlepší. Pozvali tebe a né mě a navíc jsem těhotná nezapomínej a doktorka mi říkala že se mám šetřit." řekne a sáhne si na bříško.

"Něco vážného?" zeptám se s obavami.

"Né naštěstí né, ale prostě mám o to malé strach."

"Už jsi to řekla Lukasovi?" zeptám se a Helen přivře bolestně víčka, ale musela jsem se jí na to prostě zeptat.

"Né chtěla jsem mu to říct dneska, ale pak jsme se zase pohádali. Zítra za ním zajdu." řekne a pak si spolu usteleme na gauči a koukáme na filmy. Nakonec to tam obě zalomíme a spíme jak zabitý.

Druhej den ráno se probudím v takové poloze že to snad ani nejde popsat. Hlava mi vysí z gauče a strašně mě bolí záda, za krkem no asi by bylo jednoduší říct že mě bolí celej člověk. Vstala jsem a namířila jsem si to do koupelny. Šla jsem jako stoletá babka. Jednou rukou jsem se přidržovala věcí a druhou jsem se držela za záda která jsem měla schrbený, když jsem je narovnala projela mnou křeč. V koupelně jsem si dala asi půlhodinovou sprchu ta mě jakoby probudila k životu a já se mohla normálně hejbat. Ještě jsem si umyla vlasy a jak svoje tělo tak i vlasy jsem si zamotala do ručníku. Kouknula jsem se na hodiny v kuchyni a zděsila jsem se. Bylo půl 4. Sakra já spala do tří. Helen ještě spí.

"Helen, zlato vstávej máš půl čtvrtý." řeknu a ona úplně vyletí z lehu do sedu.

"Auuu." zařve a já se leknu.

"Co je?" zeptám se vylekaně a ona se chytne za krk.

"Áá aspoň jsem nejsem jediná koho všechno bolelo. Sprcha pomůže." řeknu a jdu do kuchyně kde do sebe naláduju celou misku salátu od včerejška. Asi po půl hodině přišla do kuchyně Helen a byla už kompletně připravená k odchodu za Lukasem. Popřála jsem jí hodně štěstí a šla se podívat na mobil. Měla jsem tam smsku od Davida.

"Dobrý den Elizabeth. Ještě vám chci říct že až budete před barem tak mi zavolejte a já pro vás přijdu David." stojí v smsce a já si vzpomenu že dneska večer mám jít vlastně do toho baru. Ach jak mě se tam nechce. Ještě mám čas a tak se převlíknu jen do tepláků a tílka a začnu poklízet byt. Když padne půl 7 jdu se ještě jednou vysprchovat, pak si vyžehlím moje dlouhé vlasy a nechám je jako vždy rozpuštěné, nalíčím se a pak se jdu oblíknout. Navlíknu na sebe krátké tygrované šaty bez ramínek a ze předu jsou na zip. Je to neobvyklé, ale to ty šaty dělá zvláštní. K tomu jsem dala ještě nějaká doplňky, černý boty na podpadku a ještě malou černou kabelku do které dám mobil, peněženku a klíče od bytu. Naštěstí je červen a už jsou pařáky takže i noci jsou teplé. Z domu vycházím v půl 8 a mám to tak akorát ke klubu. Jdu pěšky jelikož je krásně. Když přijdu před bar zavolám tedy Davidovi a on do pěti minut je venku.

"Moc vám to sluší Elizabeth," řekne a celou si mě sjede pohledem.

"Děkuju vám také máte hezkou..." chvíli přemýšlím co bych mu pochválila, nelíbí se mi totiž vůbec nic co má na sobě vypadá jako beach boy a to se sem nehodí "...košili. Jo ta je moc hezká." řeknu a ještě se usměju.

"Děkuji od tak krásne slečny to potěší." řekne a vede mě dovnitř. Já se na něj jen usměju, ale v duchu si říkám "Bože co to je?!"

Jdeme skoro přez celej klub a pak někam po shcodech nahoru. David se na mě furt usmívá a tak se na něj usmívám taky, aby se neřeklo.

"Moment." řekne před nějakýma dveřma a já kývnu. On vejde dovnitř a dveře za sebou zavře. Ještě se trošku doupravím a čekám. Najednou se otevřou dveře a z nich vykoukne David.

"Musel jsem je trochu uklidnit abyste se jich nelekla." řekl a začal se smát. Aha tohle měl bejt vtip roku no tak se začnu culit taky aby mu to nepřišlo hloupí, ale směšný mě to rozhodně nepřišlo asi hold nemám smysl pro humor. "Tak pojď te." řekne a já se teda zhluboka nadechnu a vejdu dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama