Der Schmetterling.! - 11.

30. ledna 2012 v 14:01 | Ela
Jsem ráda že už dneska přiletí Bill a já konečně nebudu bydlet aspoň chvilku sama. Když s Johanem pro dnešek skončíme rychle pospíchám do krámu nakoupit nějaké jídlo protože doma jako vždy nic nemám tak aby Bill netrpěl hlady a pak hned pospíchám zase do bytu abych stihla poklidit a připravit Billovi pokoj pro hosty. Dřív ten pokoj patřil Helen, ale když už tu nebydlí tak se z toho stal pokoj pro hosty. Rychle naskládám nakoupené potraviny do ledničky a běžím uklízet. Když doklidím tak hned zase pospíchám na letiště pro Billa. Už se těším až si večer lehnu do postele. Tenhle spěch to není nic pro mě. Před letištní halou zaparkuju auto a jdu dovnitř.
Rozhlídnu se po poloprázdným letišti a najednou zahlídnu Billa se Sakim. Mohla jsem si myslet že ho David nepustí samotného. Bill má na hlavě kšiltovku a na očích sluneční brejle, ale i tak ho dokonale poznám.


"Ahoj Elí." pozdraví me Bill a okamžitě mě obejme.
"Ahoj Bille. Ani nevíš jak se mi stýskalo." řeknu a taky ho obejmu. Pak se přivítám ještě se Sakim.
"Tak pojedem nejdřív ke mě ať si tam můžete dát věci." řeknu a jdeme k mému autu.
"Páni to práce stylistky tolik vynáší?" zeptá se Bill a já trochu nechápu.
"Proč se ptáš?"
"No takovýhle fáro to si asi jen tak nějaká stylistka dovolit nemůže." řekne Bill a všichni nasedneme do auta.
"Já ho nekupovala. Byl to dárek od rodičů k dvacátým narozeninám." řeknu a Bill sedící vedle mě jen přitaká.
"To tě musej mít rodiče hodně rádi." řekne Saki a zavrtí se v sedačce.
"Jsem jedináček tak si mě vždycky hýčkali." řeknu a pak začneme tak různě rozebírat různý věci.
Když zastavím na mém parkovacím místě, vylezem ven a já odemknu hlavní dveře a přivolám výtah kterým se necháme dovést do mého patra.
"Tak račte dál." řeknu a otevřu dveře od mého bytu. Bill i Saki vejdou dovnitř a tak nějk si byt projdou.
"Máš to tu moc hezký." řekne Saki a sedne si na pohovku.
"Děkuju."
"Je to tu krásný. Kdo ti ho vybavoval?" řekne Bill vycházející z mé ložnice.
"Děkuju. Jsem ráda že se vám tu líbí. Jo a Bille vybavovala jsem si to sama, ale mám tu menší zádrhel." řeknu a oba se na mě podívají.
"Nějak mi nedošlo že přijede i Saki a tak no asi bude muset spát tady na gauči protože mám jen jeden pokoj pro hosty." řeknu a nevině se usměju.
"To mě ale vůbec nevadí. Pokud budu moc koukat na tuhle super televizi." řekne Saki a usměje se. Né ať se prosím neusmívá ten úsměv mě děsí.
"Samozřejmě můžete koukat jak dlouho chcete." řeknu a on se zase usměje. Mám strach! :D
"Tak a Bille tady máš ty svůj pokoj." řeknu a otevřu mu dveře od pokoje pro hosty.
"Dík." řekne a praští sebou na postel.
"Jinak tenhle pokoj je i s koupelnou abys věděl." řeknu a odejdu.
Asi po hodině odjedeme za Johanem a já jsem vážně zvědavá co Bill řekne na kostým.
"Tak co mu říkáš?" zeptám se Billa když si oblečenej do kostýmu stoupe před zrcadlo. Ještě není úplně hotovej ale takový tři dny a je to.
"Je úžasnej." řekne Bill a začne se prohlížet ze všech stran. Mám z toho radost.
"No tak se vrhnem na dolaďování né?" řekne Johan a tak na Billovi jako na živý figuríně začneme kostým ještě upravovat a dodělávat. Bill nám do toho furt kecá a chvílema mi to už trošku leze na nervy, ale celý to beru s nadhledem.
Asi po dvou hodinách s kostýmem skončíme a Billovi ještě ukážeme naše návrhy. Většinu jsme trochu předělali a musím uznat že už se strašně těším na tu přehlídku.
Od Johana jsme jeli rovnou domů a ještě si objednali pizzu jako takovou trochu pozdní večeři. Saki to pak zalomil v křesle a tak jsme si s Billem nerušeně povídali, i když někdy Sakiho chrápání není zrovna procházka růžovou zahradou.
"A co ta Lena je fajn?" zeptám se asi po hodině povídání.
"Ale jo jako styliska není špatná, ale není jako ty. Je namyšlená a divná." řekne Bill a mě to zahřeje u srdce. To je kompliment.
"Je tam bez tebe nuda a hlavně se strašně moc věcí změnilo." povzdychne si Bill a napije se ze své skleničky.
"Co se změnilo?"
"Spíš kdo se změnil." řekne Bill a vypadá vážně utrápeně.
"Tak kdo se změnil?" já to z něj prostě dostanu.
"Tom. Tom se strašně změnil. Furt se hádáme není s nim rozumná řeč. Než jsem odjel tak jsme se taky pohádali. Je to moje dvojče a já už se v něm poslední dobou vůbec nevyznám a nevím si s ním rady." řekne sklesle a už chápu ten jeho ustaranej obličej kterej celou dobu schovával za úsměvem.
"Chceš si o tom všem nějak popovídat?"
"Né to je dobrý. Jsi hodná, ale já se s tím nějak vypořádám." řekne a já ho pohladím po tváři.
"Kdybys ale přece jenom změnil názor a chtěl se někomu svěřit kdykoliv přijď nebo zavolej." řeknu a on se usměje. Povídáme si asi do půl 1 do rána a pak každej zalezem do svého pokoje a já jakmile položím hlavu na polštář okamžitě usnu a nevím o světě.
Další tři dny pracujeme pilně na kostýmu a já si vážně přítomnost Billa i Sakiho v bytě užívám. Je to úplně jiný, lepší s někym bydlet. Jenomže tři dny utekli jako voda a Bill se Sakim se museli vrátit zpátky do Španělska protože kluci mají mít koncert.
"Tak se tam mějte hezky a pozdravujte." řeknu a ještě jednou Billa obejmu.
"Dobře a máš pro někoho nějaký zvláštní vzkaz?" zeptá se mě Bill a nadzvedne jedno oboší. Vím že je to mířeno na Toma u kterýho dost často skončila naše řeč.
"Né měla bych?"
"No já nevím, ale tak to je jedno. Nechceš až bude kostým přijed i s ním? Že by jsi mi ho dovezla. Protože ze Španělska letíme rovnou do Japonska. A jen tak mezi námi tebe bych viděl zase radši než Johana." řekne Bill a já se nad tím zamyslím.
"No ještě ti zavolám." řeknu a on se tedy usměje a i se Sakim jdou na odbavení zavazadel. Já jím ještě zamávám a pak jedu z letiště rovnou za Johanem. Totiž i bez Billa musíme na kostýmu ještě zapracovat, ale jsou to už jen detaily.

U Toma.
Dneska se má vrátit Bill. Konečně! O všem jsem hodně přemýšlel a mám se mu za co omlouvat. Zvednu se z postele a jdu pomalu do Davidova pokoje kde se máme sejít aby jsme probrali plán na zítřek. Akorát ve dveřích Davidova pokoje se srazím se Sakim což značí že už jsou s Billem tu.
"Kde je Bill?" zeptám se Sakiho.
"Ještě ve svém pokoji." řekne a já hned jdu za Billem. Když přijdu ke dveřím jeho pokoje jako vždy zaťukám, ale tentokrát čekám až svolí abych vešel.
"Dále." ozve se a tak vejdu. "No to je skvělí že už je hotovej. Hele já už musím končit tak se měj Johane krásně a pozdravuj tam všechny." řekne Bill do telefonu a mě docela spadne kámen ze srdce myslel jsem že si volá s Elí.
"Ahoj Tome potřebuješ něco?" zeptá se mě a já se konečně odhodlám jít k němu blíž. Doteď jsem stál furt u dveří.
"Chtěl bych se ti omluvit. Choval jsem se jako blbec vážně omlouvám se ti." řeknu narovinu mou omluvu a doufám že jí přijme.
"Vždyť já už na to zapoměl." řekne a bratrsky se obejmeme.
"No a jak jsi se tam měl?" zeptám se a oba si sednem do křesel.
"Ale jo bylo to tam fajn. Furt jsme pracovali na tom kostýmu je vážně krásnej. Prostě nepopsatelnej. No a očekávám že se tady tak za dva dny ukáže Johan a kostým mi doveze." řekne Bill a já se usměju nad tím jak je strašně šťastnej a to jen kvůli kostýmu. "No a jak jste se tady měli vy?" zeptá se po chvíli.
"Ale no byla tady nuda až to nebylo hezký, ale tak nakonec dalo se to. Jo to ti musím říct David si nabalil nějakou buchtu." řeknu a Bill hned nastraží uši.
"Fakt? No povídej to mě zajímá." řekne a oba se začnem smát.
Začnu mu teda o tý neznámy zrzce vyprávět. No ono toho není moc viděl jsem jí všeho všudy jednou, ale i tak něco málo Billovi můžu říct.
"Tak David si nám nabalil španělku." řekne nevěřícně Bill a oba se nad tím usmějem. David měl totiž vždycky smůlu na ženský. "No a co Lena?" zeptá se mě po chvíli Bill. A jéje.
"No Lena.."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama