Der Schmetterling.! - 1.

30. prosince 2011 v 15:05 | Ela
"Takže vy se tedy ucházíte o místo stylistky skupiny Tokio Hotel?" zeptá se mě už asi po desáté manager skupiny David Jost.

"Ano to se ucházím." řeknu a zhluboka se nadechnu a v hlavě si počítám do deseti abych se uklidnila. Ty jeho neustálé a hlavně úplně stejné otázky už mi lezou na nervy, ale musím být v klidu a udělat ten nejlepší dojem protože o tohle místo mám opravdu velkej zájem a konkurence je velká.


"No vaše studijní výsledky jsou velmi dobré i osvědčení je skvělé. Zamlouvá se mi že se podle tohohle všeho co tu píšou hodně vyznáte v módě a nejspíš by vám ani nedělalo problém navrhnout nějaké kostýmy, i fotky vašich účesů a líčení jsou přesvědčivé." řekne snad na jeden nádech pan Jost a já se na něj mile usměju.

"A kde jste se dzvěděla o této práci?" zeptal se asi po pěti minutách listování mých záznamů o pracovních skušenostech opět pan Jost.

"Na internetu. Hned jsem vám posílala můj životopis." řeknu a on se jen usměje. Tohle už je na mě moc, ale musím to vydržet.

"Dobře. Podle mě jste ta nejlepší stylistka co se o toto místo ucházela a jelikož kluci výběr nové stylistky nechali na mě.." odmlčel se "..No s radostí vám oznamuju že toto místo je vaše. Tedy pokud chcete?" řekne a já na něj koukám nevěřícným pohledem.

"Opravdu?" zeptám se a on se usměje.

"Ano tak berete tu práci?" zeptá se a znovu se usměje.

"Jo. Jasně že beru." řeknu úplně šťastná a vysmátá.

"Dobře jsem moc rád. Ještě vás chci ale upozornit že by nebylo dobré kdyby jste byla nějaká bláznivá fanynka Tokio Hotel." řekne a přísně se na mě podívá.

"Nemusíte mít strach. Nejsem jejich fanynka. Neříkám, jejich hudba se mi líbí, ale poslouchám jiný styl hudby." řeknu a on si docela oddychne. Ještě podepíšeme nějaký papíry a on mi dá papíry na kterých mám napsanou první akci na kterou budu kluky připravovat a tak.

"Ještě vám zavolám a domluvíme se na podrobnostech. Nejdřív to ale musím oznámit klukům. Je možné že se budou chtít sejít ještě před touto akcí." řekne a já jen přikývnu. Rozloučíme se a já jdu se skvělou náladou domů.

Celou cestu k domovu se usmívám jak měsíček na hnoji, když ale přijdu do bytu přesněji do obýváku a vidím sedět na gauči uplakanou Helen úsměv mi hned zmizí.

"Zlatíčko." řeknu a sednu si k ní. Ona mi hned vpadne do obětí a rozpláče se ještě víc. "Zlatíčko copak se stalo?" zeptám se a dál jí utěšuju. Ona se na mě jen podívá uplakaným pohledem a zhluboka se nadechne.

"Lukas. Zase jsme se pohádali a on řekl že až přestanu hysterčit že mu mám dát vědět, ale víš co je ještě horší?" to poslední skoro zašeptá a propadne v obrovský pláč. Já jí zase k sobě přitisknu a začnu utěšovat.

"Hel nikdy není tak zle aby se s tím nedalo něco udělat." řeknu a začnu se s ní kolíbat to jí vždycky utěší.

"S Lukasem čekám miminko." řekne asi po pěti minutách ticha které rušilo jen její vzlykání. Odtáhnu jí od sebe a podívám se jí zhluboka do očí. Asi pět minut mi to všechno šrotuje v hlavě a pak se na ní povzbudivě usměju. Ona se ale rozbrečí ještě víc a já už jsem z toho vážně zoufalá. Asi po půl hodině utěšování Helen usne a tak jí položím na gauč a přikreju jí dekou. Aby měla klid tak odejdu do své ložnice, zapnu si televizi a zasednu za pracovní stůl a začnu malovat nějaké návrhy.

U Toma.

"Čau Davide." pozdravíme s Billem nastejno našeho manažera a sednem si na gauč. S klukama jsme se už dneska viděli tak je zdravit nemusíme.

"Tak kluci jak víte dneska byl ten pohovor o vaší novou stylistku." řekne David a jakmile uslyším něco co se jedná ohledně holek nastražím automaticky uši.

"No a vybral jsi?" zeptal se Bill.

"Řeknu vám to všechno po pořadě. Bylo opravdu z čeho vybírat, ale to jsem říkal už minule, ale no musím se přiznat že tam byla jedna dívka která mě zaujala jak svým vzhledem tak ovšem i skušenostma." řekl David a všichni jsme protočili očima.

"Takže nějaká babča co?" řeknu znuděně, ale David mě a myslím že i kluky vyvede z omylu.

"Nikoliv. Je mladá je jí 21let a je opravdu dobrá. Vyzná se v módě, ve volnu navrhuje oblečení má na to totiž i školu no prostě má talent." začne nám David vychloubat tu holku, ale já si o ní obrázek udělám sám.

"A kdy se s ní uvidíme?" zeptá se najednou Bill. Sakra ta ho nějak začla zajímat. Nikdy se o žádnou naší stylistku nijak nezajímal a navíc ten jeho výraz v obličeji ten něco naznačuje.

"No řekl jsem že jí zavolám. Počítal jsem s tím že se s ní budete chctít setkat i před nějakou akcí a tak jsem jí řekl že se jí ozvu." řekl důležitě David a my začli přemýšlet kdyby se to tak hodilo.

"No co kdyby přišla zítra do toho baru do kterýho máme jít?" řekne najednou Bill a všichni na to kývnem a dokonce i David.

"Dobře já jí jdu teda zavolat." řekne David a odejde. My začneme s klukama jen tak ze srandy přemýšlet jaká by mohla být a jaká by určitě být neměla. Myslíme všechno vzhledově, ale i pár věcí se týkalo povahy. Davidovi taky nemůžeme věřit když řekne že je nějaká holka či žena hezká. Jemu se totiž líbí každá druhá a my se mu pak kvůli tomu smějem, protože kolikrát to jsou takový fešandy až to není hezký. No spíš ony nejsou hezký.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama